Je to paradox: obě strany chtějí vlastně totéž, ale tón debaty se přiostřuje. Asi tak by se dal charakterizovat bod, do kterého dospěla debata o vztazích mezi bankami a klienty. Následuje několik "poločasových" postřehů.

POSTŘEH PRVNÍ - banky potřebují spokojeného zákazníka. Zdůrazňují, že takový zákazník je nosným bodem jejich obchodní strategie. To není žádná novinka, takhle to v obchodě vždy chodilo, chodí a chodit bude. Banky trh soustavně a systematicky monitorují, rozvinuly sofistikované aparáty pro jeho analýzu, průběžně vedou dialog se svými zákazníky, trh je nutí nabízet stále něco nového a lépe přizpůsobeného měnícím se podmínkám a poptávce. Trvale sledují trendy na evropském trhu a na platformě České bankovní asociace již delší dobu spolupracují při vytváření samoregulačních mechanismů. Jde například o připravované přijetí Evropské úmluvy o dobrovolném kodexu o poskytování předsmluvních informací souvisejících s úvěry na bydlení či o Evropský kodex chování mezi úvěrovými institucemi a malými a středními podniky. Pochopme tedy pohoršení bank, když je jejich úsilí náhle konfrontováno s velmi razantní a kampaňovitou iniciativou Ministerstva financí. Nelze než si klást otázky jako proč nebyla tato iniciativa nejprve s bankami projednána; nebo proč s ní Ministerstvo financí přichází právě teď, vlastně už jen pár měsíců před volbami a nikoli třeba před rokem, dvěma či třemi; proč není poskytován čas na náležitou diskusi; nebo proč alespoň ministerstvo objektivně a věcně nemapuje oblast, do níž se strefuje.

Postřeh druhý - novinkou, kterou přinesly aktivity České bankovní asociace v posledních týdnech, je iniciativa k vytvoření nové platformy pro dialog s organizacemi, reprezentujícími zájmy spotřebitelů, a to přímo na úrovni asociace. Byli jsme to my, kdo navrhl, aby tento dialog měl soustavnou a trvalou podobu. Diskusi přímo se spotřebiteli preferujeme proto, že nemůže být účinnějšího nástroje než přímé dohody bank a jejich klientů, že chceme vytvořit něco skutečně efektivního a máme obavu z pomíjivého charakteru iniciativy ministerstva. To však neznamená, že se debatě s Ministerstvem financí vyhýbáme.

POSTŘEH TŘETÍ - nelze pomíjet, ani bagatelizovat argument, že ze všech účastníků stávajícího kola debaty jen banky nesou riziko případných postihů ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Toto riziko nenese ani Ministerstvo financí, ani organizace spotřebitelů. Proto banky opakovaně a důrazně žádají, aby celá debata proběhla ve vztahu k úřadu s maximální transparentností a nejlépe s jeho přímým konzultačním zapojením do práce společné skupiny, vytvořené ministerstvem financí. Úřad to však odmítl. Protichůdné postoje dvou zástupců státní administrativy tak staví banky do složité situace a nelze se jim divit, že volí obezřetnost. Složitost této situace je navíc násobena ultimativním způsobem, jakým ministerstvo vede diskusi: dohodněte se, nebo přijmeme legislativní řešení. Čas na hledání řešení, přijatelných pro všechny, přitom není poskytnut. Splní-li pak ministerstvo své hrozby a posune-li kyvadlo směrem k větší regulaci trhu, bude to z pohledu nejobecnějšího poslání úřadu smutné vyústění.

POSTŘEH ČTVRTÝ - banky přijaly iniciativu ministerstva vstřícně. Ministerstvo si může přičíst k dobru, že od chvíle, kdy přišlo se svou iniciativou, banky vnímavěji přistupují k jeho bezprostředním námětům. Frekvence opatření, dotýkajících se tak či jinak zákazníků, je vysoká. Česká bankovní asociace se rovněž iniciativně zapojila a nečekala na výsledek jednání expertního týmu. Otázkou je, proč ministerstvo nevyužilo jedinečné příležitosti prezentovat dosažené výsledky jako svůj jednoznačný úspěch a nespokojilo se s tím, že nyní bude monitorovat a glosovat věci, které se daly do pohybu. Tím by udrželo téma ku svému prospěchu při životě tak dlouho, jak by jen potřebovalo - třeba až do voleb. Proč místo toho raději volí velmi riskantní manévr přitvrzení postojů? Preferováním další silové eskalace debaty se ministerstvo připravuje o základního spojence, disponujícího potřebnými odbornými znalostmi, kterým pro něj banky jsou. Podstupuje riziko, že právě v předvolební čas vynutí opatření, která na klienty bank mohou mít - podle svého konkrétního ztvárnění - i rozporuplný dopad. To nezastře ani stále účelovější komunikace, s níž je asi třeba v období před volbami bohužel počítat. Ta však může ministerstvo samonosně stále více posouvat do argumentační tísně a tím ho oslabovat.

POSTŘEH PÁTÝ - bankovní trh je u nás vysoce konkurenční, i když je již nyní nemálo regulován. Otázka stojí, proč tak silný tlak na to, aby regulace bylo ještě více, proč takový tlak na získání většího vlivu nad bankami. Není na mně, abych na tuto otázku odpovídal. Nelze však nepostřehnout, že dnešní generace mladých manažerů Ministerstva financí již nemá silnou osobní historickou zkušenost s tím, k jakým důsledkům může přemíra regulace vést, a nemá proto generační zábrany prosazovat více státního dirigismu. Nezbývá tak, než se znovu a znovu zvedat k bitvě o každý milimetr prostoru pro trh a konkurenci a znovu a znovu upozorňovat na riziko rychlého zapomínání.


PAVEL ŠTĚPÁNEK, bývalý člen Bankovní rady ČNB, v České bankovní asociaci je nyní pověřen vedením diskuse o vztahu bank a klientů

Názory v článku jsou osobním stanoviskem autora

Související