Jste ve funkci už několik měsíců. Co zbylo z vaší vize, se kterou jste předstupoval před Akademický sněm?

Vize v podstatě trvá, nemám mnoho důvodů ji zásadně měnit. Byl jsem trošku skeptický ohledně přechodu ústavů Akademie věd (AV) ČR z příspěvkového režimu do režimu veřejných výzkumných institucí. Mám totiž určité obavy z toho, abychom zajistili hladký přechod. Ale nová akademická rada ve spolupráci s minulou radou problémy řeší s velikým nasazením a se znalostí věci. Jsem přesvědčen, že nový režim bude mít nakonec pozitivní vliv a bude jednotlivým ústavům umožňovat daleko pružnější mzdovou a finanční politiku. Zejména mladí vědečtí pracovníci nemají dnes takové prostředky, aby mohli zakládat rodiny a standardně žít, což přináší i odliv kvalitních odborníků mimo vědeckou sféru. I to má nové uspořádání pomoci napravit.

Další mou vizí bylo nasměrovat omezené zdroje, které máme, do toho nejlepšího, co umíme dělat. ČR nebude nikdy dělat celou vědu, nemůže si to dovolit. Ředitelé jednotlivých ústavů se budou muset zbavovat dlouhodobě neproduktivních vědeckých pracovníků a nahrazovat je lepšími, nebo ušetřené mzdové prostředky investovat do nejlepších týmů. AV se v roce 1992/1993 zmenšila na polovinu, tenkrát se zrušilo 22 ústavů, takže už jsme tou hlavní katarzí prošli. Dnes nemáme v AV žádné vysloveně slabé vědecké týmy, a tak realizace této vize nebude snadná.

Stát má právo stanovit určité priority ve výzkumu. To se také stalo, Rada pro výzkum a vývoj (RVV) stanovila sedm priorit. Chybí mi tam něco jako "výzkum v oblasti kulturního dědictví". Vše je směrováno do oblastí, jak říká pan místopředseda vlády Jahn, "které nás budou živit". Ale kulturní národ je živen i svým kulturním dědictvím. AV ČR si bere za své podpořit také tyto obory.

Zmínil jste zákon o veřejných výzkumných institucích. Jak se vám celkově líbí?

Podle tohoto zákona bude financování vědeckých projektů pružnější a snadnější, bude se lépe navazovat spolupráce, zejména s průmyslovými podniky. Jedna věc mi ale dělá starosti: ústavy, které už dnes jsou samostatnými právnickými osobami, dostanou majetek, který je dosud státní. Rozdělit majetek spravedlivě, aby to nebylo jen automatické převedení podle jakéhosi historického vývoje bez přihlédnutí k vědeckému výkonu, nebude snadné. A navíc, už dnes je obtížné dělat změny, například ve velikosti ústavů a podle vývoje vědy. To bude ještě obtížnější, až budou ústavy vlastnit budovy, pozemky apod. Představme si situaci, kdy vznikne nový obor na základě nějakého objevu. Budeme asi potřebovat, aby vzniklo nové pracoviště. Kam ho umístíme? Jak zajistíme, aby ústavy nepronajaly nepotřebné prostory firmám, když bude třeba jiný ústav tyto prostory potřebovat? O těchto problémech nyní intenzivně jednáme.

Zákon umožní lépe odměňovat některé výzkumné pracovníky. Jak se ale pozná, kteří jsou dobří? Jak se vlastně hodnotí?

Vždycky jsem prosazoval, aby se výkon vědeckého pracovníka i týmu posuzoval z dlouhodobého hlediska. Například v Ústavu molekulární genetiky uplatňujeme výroční hodnocení, tříleté a šestileté. Začali jsme to tak dělat již v roce 1986, takže už máme třeba dvacetileté hodnocení jednotlivců i skupin. A velmi se to osvědčilo. Možná by bylo dobré, aby se podobné hodnocení zavedlo celostátně.

Právě probíhá připomínkové řízení k návrhu Metodiky hodnocení vědeckých týmů a institucí, který vymyslela RVV. Je založena například na počtu vydaných původních publikací, ale jsou v tom zohledňovány i patenty a další aktivity. Podle mého názoru není tento návrh ještě dokonalý. Vrátil jsem se nedávno z Paříže, kde zasedalo vedení evropských neuniverzitních vědeckých institucí. Tam jednoznačně zaznělo, že naukometrická kritéria, tj. právě to mechanické sčítání bodů za publikace, nestačí, že to může být sice základ, ale pak musí provádět hodnocení ještě nějaká odborná komise. Tak se to dělá i v USA. Nikdy to nebude úplně spravedlivé, ale minimálně se tím dají odlišit ti nejlepší a nejhorší.

Nemáte pocit, že se západoevropská věda často nadřazuje nad středoevropskou a východoevropskou? Stává se, že pak v čele řady evropských programů stojí celkem průměrný (západoevropský) vědec, který řídí špičkového vědce od nás, z Polska nebo Maďarska.

Mohu vám říci, že jsem alergický na to, když někteří zejména evropští manažeři vědy nebo vědci nás stále berou jako jakousi rozvojovou sféru. Myslím, že je v tom trošku komplex méněcennosti ze Spojených států. Evropa ví, že v této chvíli USA ve vědě dominují a léčí se na náš úkor.

Na druhé straně, když srovnáte výstupy, tak je přece jenom pravda, že Česká republika je na tom hůř například ve srovnání s Rakouskem nebo s Finskem, neřku-li s Německem. Musíme si sami udělat pořádek mezi sebou, abychom se dokázali lépe prosazovat v konkurenci.

Jak by měl být výzkum sklouben s univerzitami a s podniky? Myslíte, že budoucnost bude ve znamení výzkumných a podnikatelských univerzit, jak je známe z USA?

Neznám rozvinutý stát, který by neměl instituci neuniverzitního výzkumu podobnou naší Akademii věd. V Německu jich je dokonce víc, například Max Planck Gesselschaft, ve Francii CNRS a tak dále. Pro existenci takových institucí jsou dobré důvody. Když se zeptáte našich nejúspěšnějších vědců, tak vám zpravidla řeknou, že by svých úspěchů nedosáhli, kdyby se nemohli na práci stoprocentně soustředit. A to nelze, když máte pravidelné přednášky a další pedagogické povinnosti. Otto Wichterle a další shodně říkali, že by ke svým objevům nedospěli, kdyby pracovali na vysoké škole.

Není také pravda, co se někdy tvrdí, že nelze bádat bez spojení s vysokoškolskou výukou a bez kontaktu se studenty. I když na druhé straně platí, že nelze zajistit kvalitní vysokoškolskou výuku v netvůrčím prostředí, tedy například bez kvalitního výzkumu. Akademie chce rozhodně hájit existenci instituce věnující se vyhledávacímu výzkumu jako svému hlavnímu poslání.

Na Evropském fóru vědy zazněla opakovaně obhajoba základního výzkumu, ale také úvahy o tom, jak výsledky kvalifikovaně hodnotit a uřezávat "suché větve". V AV se ale předem nastavilo, že neúspěšným institucím bude krácen rozpočet jen o 4,5 %. Není to málo?

Není to vůbec málo. V AV byly ústavy - na základě hodnocení mezinárodními komisemi - rozděleny do tří kategorií - A, B, C. Kategorie A dostala plný rozpočet, v kategorii B byl rozpočet krácen o 4,5 % a v kategorii C o další 4,5 %. Ústavy musely velmi radikálně reagovat, například i propouštěním. Ale ve skutečnosti toto hodnocení ukázalo, že v AV nemáme vysloveně neúspěšné ústavy. Jak už jsem řekl, s tím jsme se vypořádali už v roce 1992.

Jak pomáhá česká věda zvyšovat konkurenceschopnost České republiky? Nebo pomáhá spíše konkurenceschopnosti jiných lidí, kteří se dovedou ujmout výsledků například prof. Holého a uvést je do praktického života?

K tomu, aby česká věda více pomáhala konkurenceschopnosti hospodářství, rozhodně nevede útlum vyhledávacího výzkumu. Naopak, velká většina skutečných objevů pramení ze základního výzkumu. Preferenční podporu tzv. aplikovaného výzkumu považuji za chybu, která se nám vymstí. To nejcennější, co může vědec nabídnout společnosti, jsou jeho vlastní myšlenky a nápady. Jakmile se omezují tím, že je výzkum směrován do konkrétních aplikací, vede to sice k občasnému zlepšení nějakého výrobku nebo procesu, ale ke skutečnému průlomu, jakým byly například hydrofilní gely Otty Wichterleho a z nich vyráběné měkké oční čočky, to nevede.

Historie nás učí, že základní výzkum je jedna z nejlepších investic, které společnost může udělat! Ale jde i o to, zda je naše podnikatelská sféra vůbec schopna ujmout se našich výsledků a dovést je do praxe.

Proč je tak málo českých patentů? Třeba Maďaři jich vyprodukují za méně peněz víc.

Patenty samy o sobě nejsou nijak zvlášť důležité. Patentovat se dá cokoliv...

Domácí patenty mají malou naději na ekonomicky výrazně úspěšnou realizaci. A patenty s celosvětovou platností jsou velmi drahé. Patent je důležitý, jen když je realizován. Ale máte pravdu, úspěšnost našeho výzkumu měřená ekonomickým přínosem je malá. Nezvýší se však utlumením vyhledávacího výzkumu.

Zdá se, že doktorandi a čerství PhD jsou tou silou, která nejvíc přispívá k rozvoji výzkumu v USA, protože po čase odcházejí realizovat výsledky výzkumu do spinn-off firem. Přivádějí zároveň nové peníze rizikového kapitálu a dalších zdrojů. Proč je český výzkum závislý na státních penězích?

U nás prostě zatím rizikový kapitál není, nebo je ho daleko méně. Mám s tím své zkušenosti. Když jsme podávali návrh na program Centra aplikované genomiky, měli jsme velké potíže získat firmy, které by byly ochotné s námi do projektu jít a finančně se na něm podílet. Ještě několik let, nebo spíše desetiletí, bude stát v tomto směru hlavním zdrojem financí. A pokud se bude šetřit, tak to v budoucnu povede ke stagnaci našeho hospodářství.

Peníze jsou důležité i k tomu, abychom se mohli prosazovat v evropských rámcových programech. Čerpat ale nemusíme jen ze státní pokladny, ale také z evropských zdrojů.

Řada zemí řeší podobné problémy jako my. Ale třeba jinak. Například španělská vláda se rozhodla, že po dobu tří let navyšuje rozpočet na vědu o 20 % ročně. Uvědomili si, že jenom tak budou úspěšnější i v čerpání evropských peněz. Evropské fondy jsou založeny na systému excelence a je-li něco kvalitního, ať ze Španělska nebo od nás, tak se to tam prosadí.

Co říkáte myšlence Tonyho Blaira, že bychom měli celoevropsky snížit dotace na zemědělství a dávat víc na vědu? Nechce to změnu priorit i u nás?

Nedávno byl u nás na návštěvě viceprezident ETH z Curychu (jedna z nejprestižnějších světových technických univerzit - pozn. red.), která udělala dlouhodobou analýzu vývoje švýcarského hospodářství a dospěla k názoru, že Švýcarsko už nadále nemůže spoléhat jenom na své vynikající strojírenství, které se stále více bude posouvat směrem na východ. Dlouhodobé priority pro ně budou ležet úplně jinde. I my bychom si měli říci, jestli nás bude do budoucna živit strojírenství, na kterém tolik závisíme, nebo něco jiného. Měla by se udělat rozumná analýza a podle ní by se měly priority nastavit. Na to by se pak měly připravovat naše univerzity, aby už v předstihu generovaly nové odborníky, nové myšlenky.


Václav Paces.jpgVáclav Pačes (1942) pracoval jako ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, nyní je předsedou Akademie věd. Zabývá se genomikou, jeho skupina byla jednou z prvních, která v roce 1986 dokončila genomový projekt - přečtení úplné dědičné informace bakteriálního viru. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Na VŠCHT Praha přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR, byl zvolen do Evropské akademie věd a umění a prestižní Evropské molekulárně biologické organizace. Působil na Yaleově univerzitě, na univerzitách v Chicagu, Seville a Bristolu. V roce 1989 získal Státní cenu za vědu.
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-16665830-na-zakladni-vyzkum-mi-nesahejte