Vstupem České republiky do Evropské unie se podstatně změnila práva a povinnosti českých občanů při poskytování sociálního zabezpečení a zdravotní péče v zemích EU. V následujícím textu se budeme podrobněji věnovat tomu, jak tento vstup ovlivnil práva a povinnosti českých občanů pracujících v jiných zemích EU a občanů EU přicházejících pracovat do České republiky, i jak se změnila práva a povinnosti českých občanů při poskytování zdravotní péče v zemích EU.

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

Pojistné na sociální zabezpečení jsou povinni platit jak zaměstnanci, tak i jejich zaměstnavatelé. Od 1. května 2004 se již na české občany pracující v jiných zemích EU, stejně jako na občany EU přicházející pracovat do České republiky, nevztahuje jen česká legislativa a dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení, které Česká republika v minulosti uzavřela s některými zeměmi. Od vstupu do EU jsou také závazná tzv. koordinační pravidla EU pro oblast sociálního zabezpečení. Jedná se zejména o Nařízení rady (EHS) č. 1408/71 a č. 574/1972. Tato nařízení jsou platná nejen ve všech členských zemích EU, ale také v dalších třech zemích, které jsou členy Evropského ekonomického prostoru, tj. v Lichtenštejnsku, Norsku a na Islandu. Pokud se tedy zaměstnanci pohybují v rámci EU nebo ve výše uvedených zemích, podléhají pravidlům obsaženým v těchto nařízeních. Další zemí, která není členem EU, a přesto tato nařízení aplikuje, je Švýcarsko. V případě Švýcarska se však zatím tato nařízení uplatňují pouze vůči státům EU před jejím rozšířením 1. května 2004. Tato skutečnost pro Českou republiku znamená, že se ve vztahu ke Švýcarsku postupuje podle platné české legislativy a dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení uzavřené mezi Českou republikou a Švýcarskem.

Nařízení určují stát, jehož právní předpisy pro oblast sociálního zabezpečení se budou na daného člověka vztahovat. Cílem je, aby každý člověk podléhal legislativě pouze jedné země, kde by platil pojistné na sociální zabezpečení. Až na výjimečné případy, kdy je zaměstnanec například současně osobou samostatně výdělečně činnou, by se nemělo v rámci EU stát, aby člověk platil pojistné na sociální zabezpečení ve více zemích najednou.

Základní pravidlo a výjimky. Pojistné na sociální zabezpečení má být placeno pouze v zemi, ve které člověk pracuje. Nicméně mohou nastat situace, kdy tento princip nemusí být uplatněn. Jde například o následující výjimky.

Pracovní vyslání na dobu kratší než 12 měsíců. Pokud je zaměstnanec vyslán svým zaměstnavatelem do jiné země s tím, aby tam pro něj vykonával práci, není vyslán, aby nahradil jiného vyslaného zaměstnance, a toto vyslání nemá trvat déle než 12 měsíců, vztahuje se na zaměstnance nadále legislativa sociálního zabezpečení země, ze které byl vyslán. Aby byla jeho práce v zahraničí považována za vyslání, je nutné, aby si zaměstnanec ponechal pracovní smlouvu se zaměstnavatelem ve své zemi a neuzavřel jinou pracovní smlouvu v zemi, kam byl vyslán. Zaměstnanec spolu se svým zaměstnavatelem požádá příslušný úřad sociálního zabezpečení své země o vystavení příslušného formuláře, kterým tento úřad potvrdí příslušnost do systému sociálního zabezpečení.

Nová pravidla, která se nyní připravují a vstoupí v platnost pravděpodobně v roce 2006 nebo 2007, počítají s prodloužením této dvanáctiměsíční lhůty na dvojnásobek, tedy na 24 měsíců.

Pracovní vyslání na více než 12, ale méně než 24 měsíců. Je-li pracovní vyslání popsané v bodu 1 nečekaně prodlouženo na více než 12 měsíců, může zaměstnanec zůstat v systému sociálního zabezpečení své země, ze které byl vyslán. Nicméně tento postup je možný pouze v případě, kdy je podána žádost na příslušný úřad sociálního zabezpečení v zemi vyslání a tento úřad vysloví svůj souhlas s tím, že daný zaměstnanec zůstane nadále pojištěn ve své domácí zemi. Takový souhlas se však udělí maximálně na dalších 12 měsíců.

Zaměstnání ve více státech. Pravidla pamatují i na případy, kdy zaměstnanec pracuje ve více zemích, neboť placení ve všech zemích, kde je práce vykonávána, by vedlo k porušení jednoho ze základních principů koordinace sociálního zabezpečení, a sice principu aplikace právního řádu jediné země.

U zaměstnance pracujícího ve více zemích je důležité vědět, kde má bydliště. Pokud totiž má bydliště v jednom ze států, v kterých pracuje, podléhá podle koordinačních pravidel právě právním předpisům tohoto státu. Pokud však nebydlí v žádné zemi, ve které vykonává svou pracovní činnost, řídí se jeho příslušnost k právním předpisům tím, kde má sídlo jeho zaměstnavatel. Pokud ale má tento zaměstnanec více zaměstnavatelů, podléhá právním předpisům země, kde bydlí, i když v této zemi své zaměstnání nevykonává.

V praxi se objevuje otázka, kolik dní musí člověk pracovat v daném státě, aby se na něj mohla vztahovat pravidla o zaměstnancích pracujících ve více státech. Tento počet dní není koordinačními pravidly stanoven a praxe ukazuje, že každá země má na tuto otázku jiný názor. Stejně tak není definován pojem bydliště a je na jednotlivých zemích, aby si k této otázce vytvořily svůj přístup. Česká správa sociálního zabezpečení se na bydliště dívá jako na místo, kde má člověk úmysl se trvale zdržovat, respektive se tam nachází centrum jeho zájmů (tj. například rodina, zaměstnavatel, nemovitosti, investice). Už zmíněná nová koordinační pravidla, která budou platit v budoucnu, počítají s odlišnou úpravou určování příslušné legislativy u zaměstnanců pracujících ve více zemích. Do hry bude vstupovat určování místa, kde je vykonávána převážná část pracovních aktivit zaměstnance.

Zaměstnanec s výjimkou na základě dohody dvou či více států. Zaměstnanec společně se zaměstnavatelem mohou požádat o výjimku z výše uvedených pravidel EU o sociálním zabezpečení. Tato výjimka je mu udělena, pokud se na tom příslušné instituce zainteresovaných států dohodnou. Této možnosti je zpravidla využíváno v situacích, kdy práce zaměstnance nesplňuje charakteristiku vyslání, avšak zaměstnanec má zájem nadále zůstat v systému sociálního zabezpečení své domovské země. V praxi je tato výjimka udělována zaměstnancům, kteří zůstávají v zaměstnaneckém poměru se svým domácím zaměstnavatelem (nemusí se však nutně jednat o jeho jediný pracovněprávní vztah), mají určité specifické znalosti, a doba pobytu v hostitelské zemi nepřekročí pět let.

Placení pojistného. Pojistné na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem vždy následuje příspěvky zaměstnance. To znamená, že celkové příspěvky na sociální pojištění jsou odváděny do systému jednoho státu, bez ohledu na sídlo zaměstnavatele. Bude-li tedy například německý občan zaměstnaný německou společností pracovat na území České republiky (a nebude se na něj vztahovat některá z výjimek), bude povinen platit české pojistné na sociální zabezpečení nejen on, ale i jeho německý zaměstnavatel. Německý zaměstnavatel se tedy bude muset v České republice zaregistrovat jako plátce pojistného a odvádět pojistné na sociální zabezpečení vypočítané podle českých zákonů.

Pojistné na zdravotní pojištění je vždy placeno do systému té země, do které je placeno i pojistné na sociální zabezpečení. Pro německého zaměstnavatele z příkladu uvedeného v předcházejícím odstavci to tedy znamená, že se bude muset v České republice registrovat i jako plátce pojistného na zdravotní pojištění.

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

Vstupem České republiky do EU se také podstatně změnila práva a povinnosti českých občanů při poskytování zdravotní péče v zemích EU. Nařízení rady (EHS) č. 1408/71 a č. 574/72, která jsou pro Českou republiku závazná ode dne vstupu do EU, upravují i poskytování zdravotní péče. Základním pravidlem v rámci EU je to, že se zdravotní i sociální pojištění platí pouze v jednom státě. Podobně jako je tomu u sociálního zabezpečení, i pro zdravotní pojištění obecně platí, že zaměstnanec podléhá předpisům na zdravotní pojištění ve státě, ve kterém pracuje. Pokud zaměstnanec pracuje ve více státech a v jednom z nich bydlí, podléhá předpisům státu, ve kterém pracuje. Nezaopatření rodinní příslušníci jsou pojištěni společně s výdělečně činnou osobou bez ohledu na to, ve kterém státě bydlí. Pokud bude zaměstnanec v souladu s pravidly EU platit zdravotní pojištění v jiném státě EU, nemusí ho již platit v České republice.

Nárok na zdravotní péči. Nárok na zdravotní péči v jednotlivých státech se liší podle účelu a délky pobytu v dané zemi. Ve všech zemích EU má osoba pojištěná v rámci EU nárok na nezbytnou zdravotní péči. Obecně má tato osoba nárok na plnou zdravotní péči ve státě, ve kterém pracuje, v ostatních má nárok na nezbytnou zdravotní péči.

Osoby, které na území jiného státu pobývají pouze přechodnou dobu, např. vyslaní zaměstnanci a studenti, mají nárok na nezbytnou zdravotní péči v tomto státě s přihlédnutím k době pobytu na území tohoto státu.

Pokud český občan začne vykonávat zaměstnání na území jiného členského státu, ve kterém bude také pojištěn, a jeho bydliště zůstane v České republice, může požádat zahraniční pojišťovnu o vystavení formuláře E 106 (podrobněji viz pasáž Formuláře), který následně předloží české zdravotní pojišťovně, u které byl naposledy pojištěn. Pak bude mít nárok na plnou zdravotní péči jak ve státě, kde práci vykonává, tak i v České republice.

Důchodci, kteří se přestěhují do jiného členského státu, budou mít v novém místě bydliště nárok na plnou zdravotní péči, v České republice budou mít nárok pouze na nezbytnou zdravotní péči. Musejí však požádat svou zdravotní pojišťovnu nebo okresní správu sociálního zabezpečení o vystavení formuláře E 121, který předloží instituci zdravotního pojištění v místě svého nového bydliště.

Za účelem poskytnutí zdravotní péče je rovněž možné vycestovat do jiného členského státu. V tomto případě je však nutné získat předchozí souhlas pojišťovny, jinak si bude muset daný pojištěnec uhradit poskytnutou zdravotní péči sám. Udělení tohoto souhlasu záleží na vůli zdravotní pojišťovny. Neměl by však být odmítnut v případech, kdy jde o zdravotní péči, která vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta nemůže být v ČR poskytnuta v obvyklé lhůtě. Vždy je však nutné poskytnutí takové zdravotní péče předjednat s místní pojišťovnou.

Turistické pobyty. V zemích EU má turista nárok na nezbytnou zdravotní péči. Jedná se o péči v případě ohrožení života, která nesnese odkladu do doby po návratu do České republiky. Tato péče se poskytuje za stejných podmínek, jako by byla poskytována místnímu pojištěnci. To znamená, že za turistu bude uhrazeno ošetření do stejné výše, jakou by zaplatil místní pojištěnec. V jednotlivých zemích EU je různý systém zdravotního pojištění. Pacient se často podílí na úhradě lékařského ošetření, léků a pobytu v nemocnici. V některých případech může lékař požadovat od pacienta hotovostní platbu. Náklady na repatriaci se také vždy hradí z vlastních prostředků.

V případě, že český pojištěnec zaplatil v hotovosti za nezbytnou zdravotní péči v jiném státě EU, může požádat svou českou zdravotní pojišťovnu o vrácení těchto nákladů do výše tarifů státu, ve kterém byla zdravotní péče poskytnuta. Podmínky poskytování zdravotní péče se v jednotlivých zemích EU liší, proto je vhodné se před vycestováním do ciziny s principy poskytování zdravotní péče v dané zemi seznámit. Pokud by se občan chtěl vyhnout placení nákladů za spoluúčast, je vhodné si také sjednat komerční cestovní pojištění.

Zaměstnavatelé a zaměstnanci. Zahraniční zaměstnavatel, který zaměstnává v České republice zaměstnance, kteří podléhají českému zdravotnímu pojištění, postupuje při přihlašování společnosti a zaměstnanců ke zdravotnímu pojištění v ČR podle českých předpisů. Podobně je to i s výpočtem zdravotního pojištění a platbou za něj u zdravotní pojišťovny. Pokud začne český pojištěnec vykonávat zaměstnání pro zahraničního zaměstnavatele v jiném členském státě, je povinen o tomto informovat zdravotní pojišťovnu. V případě, že bude zaměstnanec pojištěn v tomto jiném státě, bude také povinen vrátit zdravotní průkaz příslušné české pojišťovně.

Evropský průkaz zdravotního pojištění. Účast na zdravotním pojištění v některém ze států EU prokazuje Evropský průkaz zdravotního pojištění. České zdravotní pojišťovny ho začaly vydávat před rokem. Jeho držitel má nárok na nezbytnou lékařskou péči na území druhého členského státu. Některé země využily přechodného období k zavedení těchto průkazů, nicméně od 1. ledna 2006 bude vydáván ve všech zemích EU/EHP. Tato karta nahrazuje veškerou administrativu nezbytnou k zajištění lékařské péče v zemích EU/EHP a opravňuje držitele k nezbytné zdravotní péči při pobytech v nich. Péče je poskytována ve veřejných zdravotních zařízeních za stejných podmínek jako občanům dané země. Tento průkaz by si měl pojištěnec nechat vystavit před vycestováním do jiného státu. Ve výjimečných případech je však možné o něj požádat dodatečně.

FORMULÁŘE

S jakými formuláři z pohledu sociálního a zdravotního zabezpečení se můžeme nejčastěji setkat? Jaké formuláře je třeba vyplnit při vysílání zaměstnance do jiného evropského státu?

Formulář E 101 - Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům. S tímto typem tiskopisu se vyslané osoby setkávají nejčastěji. Vystavuje ho Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) na základě žádosti, kterou podává zaměstnavatel spolu se zaměstnancem. Tiskopisy žádosti jsou k dispozici na webových stránkách ČSSZ a zároveň na okresních správách sociálního zabezpečení. Pro každého zaměstnance musí být podána samostatná žádost, k níž je nutné přiložit úředně ověřenou kopii pracovní smlouvy, popř. originál smlouvy k vyhotovení kopie. Okresní správa sociálního zabezpečení ověří údaje uvedené v žádosti, popřípadě ověří chybějící informace, a poté žádost spolu s potřebnými dokumenty zašle referátu vysílání pracovníků ČSSZ k vyřízení. Referát vysílání pracovníků ČSSZ žádost posoudí a v případě, že budou podmínky vyslání splněny, vystaví formulář E 101. V opačném případě vyrozumí žadatele dopisem. Zjednodušený postup při vystavování formuláře E 101 lze aplikovat u vyslání nepřevyšující tři měsíce. V tomto případě není nutné vyplňovat tiskopisy se žádostí, avšak žádost se podává pouze formou dopisu, kde se uvede název, sídlo a adresa organizace, identifikační číslo, variabilní symbol organizace, e-mailové či telefonické spojení na žadatele, jméno, příjmení a rodné číslo vysílaných osob, účel vyslání a místo vyslání.

Žádost o výjimku z účasti na pojištění za účelem vystavení formuláře E 101 podává zaměstnavatel spolu se zaměstnancem a předkládá ji na tiskopise Žádost zaměstnance a zaměstnavatele o výjimku z účasti na pojištění za účelem vystavení formuláře E 101. Další postup je stejný jako při podání žádosti v případě vyslání.

Formulář E 102 - Prodloužení doby vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti. Pokud se předpokládaná doba trvání práce, kterou má vyslaný pracovník v jiném členském státě vykonávat, prodlouží nad původně předpokládanou dobu a vyslání má trvat déle než 12 měsíců, je možné dobu vyslání prodloužit o dalších maximálně 12 měsíců.

Doba vyslání může být prodloužena, pokud jsou splněny následující podmínky:

žádost o prodloužení doby vyslání musí být podána před skončením původní dvanáctiměsíční doby vyslání,

instituce určená příslušným úřadem v přijímacím státě (tj. ve státě, kam byl pracovník vyslán) s prodloužením doby vyslání souhlasí.

V případě žádosti o prodloužení doby vyslání zaměstnavatel sám vyplní část A formuláře E 102 a zašle ji instituci určené příslušným úřadem přijímajícího členského státu (tedy státu, do kterého byl zaměstnanec vyslán). Tato instituce pak v bodě 7 vyjádří souhlas, popř. nesouhlas s prodloužením doby vyslání a zašle jej žadateli. Současně odevzdá kopii ČSSZ.

Formulář E 106. O vystavení tohoto formuláře může požádat český pojištěnec, který je pojištěn z titulu výkonu výdělečné činnosti na území ČR, a přitom bydlí na území jiného státu. Česká zdravotní pojišťovna posoudí, zda tento účastník má i nadále bydliště v jiném státě. Na základě tohoto formuláře bude pojištěnec spolu se svými nezaopatřenými rodinnými příslušníky zaregistrován u nositele zdravotního pojištění v místě bydliště, kde budou mít všichni nárok na plnou zdravotní péči. O stejný formulář žádá i český pracovník, který pracuje v jiném členském státě a bydlí nadále v ČR. Žádost podává na zahraniční pojišťovnu, u které je pojištěn. Formulář následně předloží české zdravotní pojišťovně, u které byl naposledy pojištěn.

Formulář E 111. Nahrazuje Evropský průkaz zdravotního pojištění a používá se v těch zemích, kde průkaz ještě nevystavují. Tento formulář je nutný pro účely čerpání nezbytné zdravotní péče při pobytu v ČR u těch českých pracovníků, kteří pracují a bydlí v jiném členském státě. Posouzení, kde má pracovník bydliště, pak závisí na zahraniční pojišťovně.

Formulář E 128. Tento formulář vystavuje příslušná zdravotní pojišťovna v návaznosti na E 101 a zajišťuje poskytnutí nezbytné zdravotní péče během pobytu v přijímajícím členském státě.




Daňové a právní oddělení, PricewaterhouseCoopers


PRAKTICKÉ PŘÍKLADY plateb pojistného

Češka pracující v zahraničí pro tamního zaměstnavatele: Zuzana Hálková, občanka České republiky, se odstěhuje za prací do Paříže. Tam si najde práci v jedné z místních firem. Svou práci bude vykonávat přímo v Paříži. Při určování její příslušnosti k předpisům o sociálním zabezpečení, nám bude stačit základní pravidlo, tj. že zaměstnanec podléhá předpisům té země, ve které pracuje. Slečna Zuzana tedy bude platit pojistné na sociální zabezpečení i zdravotní pojištění pouze do francouzského systému a tímto systémem bude i pokryta.

Češka pracující pro českého zaměstnavatele v zahraničí: Pavlína Krupská, rovněž občanka České republiky, je do Paříže vyslána svým českým zaměstnavatelem. Ten již řadu let oceňuje její práci a rozhodl se, že jí umožní získat další pracovní zkušenosti osmiměsíčním vysláním do mateřské společnosti sídlící ve Francii. Pavlína bude během těchto měsíců ve Francii vykonávat práci ve prospěch svého českého zaměstnavatele, její česká pracovní smlouva zůstane v platnosti a s francouzskou společností smlouvu uzavírat nebude. Pavlína je první, koho zaměstnavatel do své mateřské společnosti vyslal. V případě Pavlíny jsou splněny podmínky pro to, aby její práce ve Francii mohla být považována za vyslání. Jelikož jde o dobu kratší než 12 měsíců, zůstane Pavlína v souladu s koordinačními pravidly i po dobu práce ve Francii pokryta českým sociálním systémem, do kterého bude i nadále platit jak ona, tak rovněž její český zaměstnavatel pojistné na sociální a zdravotní pojištění.

Angličan pracující v ČR pro zahraničního zaměstnavatele: Ian Wood je zaměstnancem anglické společnosti, která ho vyslala na 3 roky pracovat do České republiky. Protože Ian bude práci vykonávat na území tohoto státu, měl by v něm platit sociální a zdravotní pojištění. Spolu se svým zaměstnavatelem si však může požádat o výjimku pro setrvání v britském systému sociálního pojištění (žádá se v domovské zemi).

Příslušný britský úřad následně kontaktuje českou správu sociálního zabezpečení a je v kompetenci příslušných úřadů obou zemí posoudit, zda bude výjimka udělena. Je pravděpodobné, že žádosti bude vyhověno a Ian i jeho zaměstnavatel budou nadále přispívat do systému sociálního pojištění ve Velké Británii. Pokud by si Ian spolu se svým anglickým zaměstnavatelem nezažádal o výjimku nebo by výjimka nebyla udělena, musel by se anglický zaměstnavatel v ČR zaregistrovat jako plátce sociálního i zdravotního pojištění a musel by odvádět tato pojištění podle českých předpisů.

Německý občan zaměstnaný českým zaměstnavatelem: Joerg Schneider je německý občan, který přijel do České republiky, našel si zde u české společnosti práci a uzavřel s ní pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Není vyslán do České republiky pracovat zahraniční společností, jeho jediným zaměstnavatelem je česká společnost. Protože bude práci vykonávat v České republice, bude zde platit také sociální a zdravotní pojištění. Jeho český zaměstnavatel bude odvádět sociální i zdravotní pojištění podle českých předpisů.

Regionální pracovník: Pavol Horvát je slovenský občan, který bydlí s celou svou rodinou v České republice. Jeho manželka zdědila v Brně dům, do kterého se před deseti lety přestěhovali. Pavol je zaměstnán belgickou společností, aby vykonával činnost jako regionální kontrolor v Maďarsku, Rakousku, České republice, Polsku a na Slovensku. Jeho kontrolní činnost je vykonávána rovnoměrně v jednotlivých státech. Bude pojištěn v České republice, protože jeho zaměstnání je vykonáváno alespoň částečně v České republice. Pokud by však zaměstnavatel rozhodl, že Pavol bude svou činnost vykonávat pouze v Německu, Maďarsku a Rakousku, nikoliv však v České republice, byl by Pavol pojištěn podle sídla svého zaměstnavatele, tzn. v Belgii. A to i přesto, že v tomto státě pracovní činnost nevykonává.

Více zaměstnavatelů: Tomasz Nowy je polský občan, jeho rodina žije v Polsku. Tomasz je zaměstnán polskou společností. Protože se však jeho zaměstnavatel dostal do finančních potíží a částečně utlumil provoz, pan Nowy se rozhodl, že si přivydělá prací v České republice. Našel si zaměstnání na dva dny v týdnu u české společnosti jako obchodní zástupce. Tomasz bude pojištěn v zemi, ve které má bydliště, to znamená v Polsku. Jeho český zaměstnavatel potom bude muset odvádět sociální pojištění podle polských předpisů.

DK, IŠ, JK

Související