Nové technologie přicházejí

Dlouho očekávaná technologie UMTS konečně přestává být pouhým snem. Němečtí mobilní operátoři Vodafone, T-Mobile, E-Plus a O2 spouštějí první datové služby UMTS. Nejedná se právě o velkolepý ohňostroj multimediálních služeb a koncových zařízení, ale spíše o první vlaštovky. Na trhu se objevily třeba datové karty do notebooků pro firemní zákazníky, kteří snad budou ochotni za datové UMTS služby platit. Ceny datových karet u operátorů T-Mobile a Vodafone začaly u 4000 Kč, pokud zákazník uzavře smlouvu na 2 roky. Měsíční platby se pohybují mezi 250-3000 Kč v závislosti na objemu přenesených dat od 10 do 500 MB. Tyto ceny se budou rychle snižovat díky rostoucí konkurenci a zlevňování hardwarových komponent.

Operátoři dostávají první tržby dlouho poté, co investovali vysoké částky do licencí a do výstavby síťové infrastruktury. Jenom v samotném Německu zaplatilo šest zájemců o licence celkem více než 50 miliard eur (přes 1500 miliard korun). Němečtí operátoři měli smůlu, že se tamní licence vydávaly v době internetového boomu. Dva čeští operátoři zaplatili o rok a půl později pouze osm miliard korun.

Při amortizaci investic do UMTS však budou mobilní operátoři nuceni čelit novým výzvám: alternativním technologiím, které často představují nevítanou konkurenci s nižšími náklady. Technologie, které se nazývají HPi, WiMax atd. jsou známy již delší dobu. U jejich zrodu stály americké Start-ups jako Navini, Flarion, ArrayCom a Broadstorm a dnes jejich implementace výrazně nabírá na tempu, protože se do hry vložili globální technologičtí obři, jako je Intel, Samsung, Motorola, Ericsson či Nokia. Ti uvedli do pohybu velkou lavinu a největší telekomunikační firmy dnes již začínají plánovat jejich nasazení po celém světě.

V Česku se na růstu mobilního širokopásmového trhu podílí nová mobilní služba CDMA 450, která nabízí vyšší kapacitu bezdrátového připojení než běžně dostupná technologie (GPRS) a přitom využívá starší mobilní síť známou jako NMT.

Jižní Korea je považována za zářný příklad v oblasti komunikačních technologií: přes tři čtvrtiny všech domácností jsou napojeny na širokopásmovou síť (a to i díky štědré dotační politice korejské vlády) a mobilní datové služby třetí generace již dávno dobyly masový trh. V současnosti se otevírá další okno do budoucnosti. Jmenuje se HPi, což znamená Highspeed Portable Internet, a nyní je ve zkušební fázi u korejských provozovatelů pevné sítě Korea Telecom a Hanaro. Ti chtějí mobilním operátorům jako SK Telecom přebrat - s posvěcením vlády - jeden díl tržního koláče. HPi je bezdrátová technologie s podstatně vyšší přenosovou kapacitou než UMTS, která ale přesto umožňuje jistou mobilitu. Dosah základnových stanic je 5 km, výhodou je, že připojení funguje i při pohybu (do 60 km/h). HPi je založena na novém standardu (tzv. IEEE 802.20), který je v současnosti hnán kupředu firmami, jako je Navini, Flarion, Samsung a Motorola.

Cena měsíčního paušálu s neomezeným datovým přenosem by se měla pohybovat v přepočtu okolo 400-600 Kč. Tomu nemůže konkurovat žádný mobilní operátor (ti utratili miliardy za licence a nyní musí tyto investice amortizovat).

Nová služba HPi je kompletně založena na IP (Internet Protocol), vykazuje přenosovou rychlost do 10 Mbps (dosahované přenosové rychlosti některých běžných připojení používaných v České republice jsou: dial-up 0,06 Mbps, GPRS 0,04 Mbps, ADSL 0,25-1 Mbps, CDMA 0,1-0,3 Mbps.)

Spojení probíhá bezdrátově v pásmu 2,3 GHz, přičemž plynulé předání spojení mezi základnovými stanicemi by mělo být zajištěno analogicky jako u dnešní mobilní telefonie. Frekvenční pásmo mají levně dostat dva zmínění operátoři pevných linek (probíhají ještě poslední diskuse s vládou).

Po spuštění HPi by měly být nejdříve nabízeny datové služby pro notebooky, PDA a ostatní mobilní koncové přístroje stejně jako v případě UMTS v Německu. Přípravy už běží na plné obrátky a pilot v Soulu byl již zahájen. Do roku 2006 má být postupně napojen Soul, 17 měst v aglomeracích a 6 velkoměst v provincii. Do roku 2009 by mělo být pokryto 90 % obyvatelstva.

HPi umožňuje i hlasové služby na bázi dnes již vyspělé technologie Voice-over-IP.

V Austrálii nabízí alternativní operátor Unwired Australia Pty Ltd první bezdrátovou širokopásmovou síť WAN, která pokrývá celý region Sydney. Je založena na standardu IEEE 802.20 a postavena na vybavení "Ripwave" od Navini. Technologicky má podstatně nižší výkonnost než Hpi: rychlosti přenosu se pohybují mezi 256/64 Kbps a 1024/256 Kbps, tedy srovnatelné s běžným ADSL. Unwired Australia představuje největší konkurenci pro tamní operátory Optus a Telstru, kteří takové šíře pásma nabízejí pouze přes pevnou síť. Počet svých zákazníků však Unwired Australia dosud nezveřejnila. Dosah základnových stanic je sice vyšší než u korejského HPi, dosahuje až 13 km, ale tato technologie nabízí pouze minimální mobilitu, korespondující rychlosti běžné chůze (tedy přibližně 4 km/h).

V USA odstartoval Nextel, nejmenší z tamních pěti celostátních mobilních operátorů, ve spolupráci s Flarionem terénní zkoušku nové širokopásmové technologie FLASH-OFDM. Technologie FLASH-OFDM (Fast Low-latency Access with Seamless Handoff) je založena na standardu 802.11 (ten využívají i známé Wi-Fi sítě). FLASH-OFDM dosahuje přenosové rychlosti mezi 1,5/0,375 Mbps a 3/0,75 Mbps. Nextel je považován za největšího inovátora v segmentu firemních zákazníků, například díky své službě Push-to-Talk, kterou se dnes již snaží okopírovat operátoři na celém světě.

WiMax. Aby to nebylo tak jednoduché, připravuji výrobci telekomunikačního vybavení již delší dobu podobnou technologii jako HPi pod jménem WiMax, která slibuje přenosové rychlosti až do 75 Mbps. Zároveň usilují o vytvoření odpovídajícího standardu (IEEE 802.16a), tak aby byl WiMax co nejrychleji připraven ke vstupu na širší trh. Dosah základnových stanic technologie WiMax je 50 km. Nevýhodou WiMaxu prozatím je, že neumožňuje předání hovoru mezi základnovými stanicemi a tím má pouze omezenou mobilitu. (Stejné omezení má i v Česku používaná technologie CDMA).

Konkurenční výhodou WiMaxu je podpora Intelu. Ten se rozhodl zabudovat podporu této technologie do všech svých mikroprocesorů (stejně jako v čipech Centrino podporuje Wi-Fi), a to již od příštího roku. Rovněž Nokia se rozhodla do roku 2005 vyvinout telefon podporující WiMax a i laboratoře Siemens pracují naplno na tom, jak WiMax využít.

Z řad operátorů se již nechal slyšet British Telecom (BT), že zahájí provádění terénních zkoušek s WiMaxem ve čtyřech regionech ve Velké Británii. BT si od toho slibuje nabídku širokopásmových služeb na územích, která nejsou dosud napojena na ADSL. Terénní zkoušky WiMaxu plánují či provádějí i AT & T a další firmy ve Španělsku a Mexiku.

Kdo vyhraje? Telekomunikace jsou oblastí s vysokou mírou růstu konkurence. Od dob prvních "kufříkových" mobilních telefonů, jak jsme je zažili na počátku 90. let minulého století, jsou ceny hovorů i přenosu dat pouhým zlomkem těch původních, kvalita služeb i přenosová rychlost rapidně narůstají. Telekomunikační trh vzrostl z necelých 40 miliard korun v roce 1996 na odhadovaných 114 miliard Kč ke konci roku 2004 a podíl mobilních operátorů se zvětšil z přibližně 13 % v roce 1996 na téměř 60 % v roce 2004. S nástupem alternativních technologií telekomunikační trh dále poroste a jedinou otázkou zůstává, který operátor si z pomyslného koláče ukrojí větší díl.


Tržní prostředí se změní

Operátoři pevných sítí se budou více angažovat v nabídce služeb, které umožňují mobilitu, tak jako např. British Telecom v Evropě nebo KT v Koreji. Provozovatelé pevných sítí, kteří vlastní mobilní dceřiné společnosti, se stanou jejich přímými konkurenty.

Technika Voice-over-IP najde větší využití v klasické pevné síti i v mobilním přenosu, hlasové služby dále zlevní.

Koncová zařízení budou paralelně podporovat více přístupových technologií (kombinovaná koncová zařízení). Zákazník se dostane do pozice, kdy bude vyjednávat o cenách a službách. Kdo by nadále platil vysoké poplatky za základní služby jako SMS a vyzváněcí tóny, když budou k mání za zlomek ceny, řádově desetihaléře.

U mobilních operátorů neočekáváme žádný technologicky jednotný postup jako v případě GSM, který byl pravděpodobně posledním globálně instalovaným standardem. Vypadá to, že technologické inovační cykly definitivně předstihly pomalé zavádění do praxe. Mobilní operátoři musí nyní vyřešit zásadní strategické otázky: Jak budou vypadat inovativní služby příští generace a s jakými obchodními modely budou provázány? Do kterých technologií musím investovat a kdy? Jak mohu minimalizovat riziko zastarání a jak si udržím vztahy se svými zákazníky?