Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (sněmovní tisk č. 745) bude v nejbližších dnech projednáván nejprve Poslaneckou sněmovnou a posléze - pravděpodobně na přelomu tohoto a nadcházejícího roku - Senátem. To dokazuje, že diskuse o trestním postihu korporací se nevyhnula ani našim zeměpisným šířkám (podrobněji viz níže). Předmětem vládního návrhu zákona není vymezení právnických osob. To zůstává i nadále doménou obecných právních předpisů občanského a obchodního práva. Vládní návrh zákona však odráží skutečnost, že právnické osoby, byť se jedná o subjekty práva odlišné od osob fyzických, jsou nadány způsobilostí k právům a povinnostem, způsobilostí k právním i protiprávním úkonům a odpovědností v právních vztazích. Z tohoto důvodu zavede vládní návrh zákona do našeho právního řádu 1. lednem 2006 doslova revolučně a průlomově jejich trestní odpovědnost za vybrané, taxativně vyjmenované protiprávní činy. I přes takový význam obsahuje vládní návrh zákona pouze třicet pět ustanovení. V mnohém obecném bude tedy odkazovat na trestní zákon co do oblasti trestního práva hmotného. Souběžně s projednáváním vládního návrhu zákona bude Parlament projednávat rovněž trestní řád a návrh zcela nového trestního zákona, tentokrát nazvaného trestní zákoník. Ten se mimochodem znovu vrací ke koncepci rozlišování trestných činů na zločiny a přečiny opuštěné zákonodárcem v šedesátých letech minulého století.

Trestnými činy právnických osob, za jejichž spáchání bude právnickým osobám hrozit uložení trestu, budou jen některé ze zločinů a přečinů jinak uvedených v nově připravovaném trestním zákoníku (konkrétně se bude jednat jen o 133 z nich). Jejich uzavřený taxativní výčet bude podán v úvodu vládního návrhu zákona. Donedávna vládní experti zvažovali, zda by nebylo vhodnější, kdyby trestné činy, jež se dají přičíst korporacím, nebyly vymezeny konkrétně a právnická osoba by odpovídala v zásadě za všechny trestné činy podle trestního zákoníku, pokud nebyla její odpovědnost z povahy konkrétního trestného činu vyloučena. Výhoda tohoto původně zamýšleného řešení tkvěla v jeho jednoduchosti. Jakékoliv budoucí novelizace trestního zákoníku by nevyvolávaly potřebu novelizovat též ono ustanovení vládního návrhu zákona s taxativním výčtem 133 trestných činů, jejichž spáchání bude možno klást právnickým osobám za vinu. Znění vládního návrhu zákona postoupené vládou Poslanecké sněmovně nakonec tuto zvažovanou variantu opustilo. Zvítězil názor, že by spíše než užitek způsobovala problémy. Orgány činné v trestním řízení by se musely v každém jednotlivém případu konkrétního trestného činu vypořádat s otázkou, zda by za něj odpovědnost právnické osoby byla s přihlédnutím k jeho povaze vůbec možná.

Přičítat právnické osobě trestný čin bude tedy nakonec možno toliko jen tehdy,

- bude-li trestný čin spáchán jejím jménem, v jejím zájmu anebo na úkor či v zájmu jiného,

- bude-li se jednat o některý z katalogu 133 trestných činů taxativně vyjmenovaných v úvodu vládního návrhu zákona,

- bude-li trestný čin spáchán jednáním statutárního orgánu právnické osoby nebo jeho členem, jakož dále tím, kdo je oprávněn činit jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení právní úkony, nebo i tím, kdo v rámci této právnické osoby vykonává za dalších podmínek řídící nebo kontrolní činnost, či zaměstnancem právnické osoby při plnění pracovních úkolů,

- bude-li trestný čin spáchán na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynů orgánů právnické osoby nebo dalších osob uvedených ve vládním návrhu zákona,

- bude-li trestný čin spáchán proto, že orgány právnické osoby uvedené ve vládním návrhu zákona neprovedly taková opatření, která měly podle zákona provést nebo která bylo po nich možno spravedlivě požadovat, zejména neprovedly-li povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců právnické osoby nebo nad činností jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo že neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

Pro stanovení trestní odpovědnosti právnické osoby nebude nijak rozhodné, prokáže-li se nakonec, že

- trestný čin byl spáchán třebas v době před jejím vznikem (vznik právnické osoby následuje její založení),

- vznik právnické osoby byl neplatný,

- právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, byl neplatný nebo neúčinný,

- jednající fyzická osoba nebyla za takový nebo jiný trestný čin trestně odpovědná.

Trestní odpovědností samotné právnické osoby nebude nijak dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, a to ani tehdy, pokud budou statutárními orgány korporace, členy jejích statutárních orgánů nebo jejími zaměstnanci. Totéž bude platit i obráceně: trestní odpovědností citovaných fyzických osob nebude nijak dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Právnickou osobu přitom před trestní odpovědností neuchrání, nebude-li nakonec vůbec zjištěno, která konkrétní fyzická osoba svým jednáním přičitatelnost trestného činu právnické osobě způsobila.

Katalog trestů, jež budou moci soudy právnickým osobám uložit, obsahuje trest

- zrušení právnické osoby, nebyla-li ovšem zřízena zákonem,

- propadnutí majetku,

- peněžitý trest,

- zákaz činnosti na jeden rok až dvacet let,

- zákaz účasti v zadávacím řízení o veřejných zakázkách a ve veřejné soutěži, a to na jeden rok až dvacet let,

- zákaz přijímat dotace a subvence po dobu jednoho roku až dvaceti let,

- zveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku ve sdělovacích prostředcích.

Každý z těchto trestů bude možno uložit odsouzené právnické osobě zvlášť, stejně tak ale i dva či více z nich vedle sebe zároveň. Nebude ovšem přípustné uložit korporaci peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku. Kromě trestů budou moci soudy ukládat odsouzeným korporacím též tzv. ochranné opatření - zabrání věci. Fyzickým osobám je možné uložit tři druhy ochranných opatření: zabrání věci, ochrannou léčbu a ochrannou výchovu, u právnických osob bude ale z podsaty jejich charakteru v úvahu přicházet výhradně jen první z nich. Bude-li uložen trest propadnutí věci, nebude možno vedle něj uložit právnické osobě ještě zabrání téže věci. Vládní návrh zákona výslovně žádá, aby tresty a ochranná opatření byly právnickým osobám ukládány s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Přihlédnuto by přitom mělo být jak k vnitřním a vnějším poměrům právnické osoby, tak i k její dosavadní činnosti, majetkovým poměrům, jejímu působení po činu, snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu a konečně též i k účinkům a důsledkům, které budou moci být očekávány od trestu pro budoucí činnost korporace, nevyjímaje z toho důsledky, které bude mít uložení trestu na třetí (poškozené) osoby.

Zrušení bude v zásadě tím nejzávažnějším trestem, který bude moci být odsouzené právnické osobě uložen. O něco mírnějšími budou pak již tresty právnickou osobu v její činnosti omezující nebo činnost jí zakazující (zákaz činnosti právnické osoby, zákaz její účasti v zadávacím řízení o veřejných zakázkách nebo ve veřejné soutěži a zákaz přijímat veřejné dotace nebo subvence) a tresty majetkové povahy (trest propadnutí majetku, peněžitý trest, trest propadnutí věci) následovány trestem zveřejnění pravomocného rozsudku uloženého právnické osobě ve sdělovacích prostředcích. Trest zrušení právnické osoby bude však moci být uložen výhradně právnické osobě, která nebyla zřízena zákonem. Například zákonem byla zřízena Česká televize, Český rozhlas, ČTK i některé státní fondy. Tento druh trestu bude přicházet v úvahu zejména v případech, v nichž bude prokázáno, že se právnická osoba svojí podstatou začlenila např. do organizovaného zločinu. Pravomocný trest zrušení právnické osoby bude automaticky následován vstupem právnické osoby do likvidace. Nepochybně nejčastějším trestem bude peněžitý trest. Vládní návrh zákona počítá v této souvislosti s denními sazbami pokut ve výši od jednoho tisíce korun do jednoho milionu korun.

Zcela novým druhem trestu, který si na tomto místě zaslouží zvláštní pozornost, by měl být trest zveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku nebo jeho části vysloveného nad právnickou osobou v Obchodním věstníku nebo jiném sdělovacím prostředku (tisku, rozhlasu, televizi). K vymožení splnění této povinnosti bude soud oprávněn ukládat právnické osobě pořádkové pokuty až do výše 500 tisíc Kč, a to i opakovaně, dokud nebude rozsudek nad ní vynesený zveřejněn. Náklady zveřejnění, de facto však spíše náklady inzerátu nebo reklamy, by hradila korporace zásadně z vlastních zdrojů. Účelem tohoto druhu trestu není prohloubení zásady veřejnosti trestního řízení, jak by se možná mohlo na první pohled zdát, ale spíše úmysl poskytnout veřejnosti výslednou informaci o tom, že se právnická osoba dopustila trestného činu vykazujícího ze společenského nebo hospodářského hlediska jistý kvalifikovaný stupeň nebezpečnosti.

Trestní řízení vedená vůči právnickým osobám budou podléhat zvláštnímu procesnímu režimu uvedenému ve vládním návrhu zákona. Orgány činné v trestním řízení budou podle něj při stíhání právnických osob postupovat vždy potud, pokud jím nebude odkázáno na trestní řád. K trestnímu řízení vůči právnickým osobám budou místně příslušné soudy, v jejichž obvodu budou mít tuzemské obviněné právnické osoby své sídlo, resp. v nichž budou mít obviněné zahraniční právnické osoby svůj podnik nebo jeho organizační složku. Nebude-li možno tato místa zjistit, nebo budou-li se nacházet mimo území ČR, budou ve věci jednat soudy, v jejichž obvodu čin vyjde najevo.

Obviněná právnická osoba se bude moci nechat v trestním řízení zastupovat zástupcem, jehož k tomu na návrh obviněné právnické osoby zpravidla ve lhůtě dvou týdnů určí v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Nevyužije-li obviněná právnická osoba v této lhůtě svého práva, bude jí zástupce určen i bez jejího návrhu. Vždy jí však bude moci být určen pouze jeden zástupce, neboť pluralita zástupců bude v tomto ohledu nepřípustná. Zástupcem bude moci být v zásadě každá fyzická osoba, s výjimkou osob vystupujících v daném trestním řízení v postavení svědků nebo obviněných. Vedle zástupce, kterého bude muset mít obviněná právnická osoba vždy, bez ohledu na to, zda jí bude orgány činnými v trestní řízení určen na její návrh anebo bez něj, bude moci mít v trestním řízení též svého obhájce. Obhájcem bude moci být jen advokát a v rámci jeho substitučního zastoupení advokátní koncipient.

Oznámení o zahájení trestního řízení vůči právnické osobě budou doručovat orgány činné v trestním řízení jejímu zástupci, a nebude-li ustanoven, pak jejímu statutárnímu orgánu, orgánu udělujícímu licenci nebo povolení k činnosti právnické osobě a orgánu odpovědnému za dozor nad touto právnickou osobou. Stejně budou orgány činné v trestním řízení postupovat též při podání obžaloby, vynesení rozsudku nebo jiném způsobu skončení trestního řízení vedeném vůči obviněné právnické osobě.

V rámci zásady efektivity soudního řízení bude možné vést proti obviněným právnickým a fyzickým osobám, pokud budou jejich trestné činy spolu souviset, společná řízení. Trestní odpovědnost fyzických a právnických osob však bude ve společných řízeních posuzována zvlášť a nebude přípustné, aby se obviněná právnická i obviněná fyzická osoba daly zastupovat týmž obhájcem.


Advokátní kancelář Richard Maleček



U nás novinka, v zahraničí už dávno ne

V posledních letech lze nejen u nás doma, ale i na mezinárodním fóru zaznamenat čím dál tím zřetelněji hlasy volající po kodifikaci účinnějších trestněprávních nástrojů postihujících deliktní jednání právnických osob, zejména obchodních společností všech druhů. V odborných i politických kruzích převládlo přesvědčení, že dosavadní prevence ani represe - a postupující globalizace to potvrzuje - jsou již jen stěží, pokud vůbec ještě, schopny ochránit společnost před protizákonným jednáním právnických osob a jeho následky, nejsou-li s to odvrátit fyzické osoby v managementu právnických osob od úmyslu páchat trestnou činnost prostřednictvím korporací.

Požadavek, aby bylo protiprávní jednání právnických osob sankcionováno, není nikterak nový, byť je v českém prostředí diskutován poměrně nedlouho. Poprvé, a od té doby pak stále častěji, se objevil již koncem sedmdesátých let v řadě mezinárodních, právních, politických a vědeckých dokumentů OSN, Rady Evropy, Evropské unie, ale i vědeckých fór. Právní povaha těchto dokumentů je však velmi různorodá: Zatímco některé z nich mají charakter závazných mezinárodních smluv a signatářské státy zavazují k inkorporaci institutu trestní odpovědnosti právnických osob do svých právních řádů, jiné mají jen povahu doporučení a zbývající pak jakýkoliv právní charakter postrádají vůbec. Ať již však mezinárodní aktivity vyústí nakonec v jakoukoliv formu dokumentu, bývá jim společné, že zpravidla neobsahují kategorický požadavek ukládat korporacím za jejich deliktní jednání výlučně jen sankce trestním soudem v trestním řízení podle trestního zákona. Dosti často se připouští též alternativní právní povaha odpovědnosti právnických osob (trestní, ale stejně tak i správní) a sankcí (trestních, ale stejně tak i mimotrestních) ukládaných jim za protiprávní jednání. Mezinárodní dokumenty alespoň obecně doporučují, aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odstrašující. Obsahují také jejich demonstrativní výčet, jde například o trest zbavení nároku právnické osoby na veřejné dávky či subvence, dále dočasné či trvalé vyloučení korporace z komerčních aktivit, vyslovení soudního dohledu nad ní nebo rozhodnutí o její likvidaci. Nejčastějším trestem bývají peněžní pokuty.

Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je ospravedlňováno tvrzením, že stát musí být schopen adekvátně sankcionovat protiprávní jednání korporací, de facto subjektů ovlivňujících, leckdy dokonce kontrolujících, většinu oblastí společenského života. Jakkoliv bude zamýšlená trestní odpovědnost právnických osob z pohledu našeho platného právního řádu nepochybně průlomem do dosavadního konceptu odpovědnosti za zavinění, je naproti tomu již dávno běžná například v anglosaském právním systému.

Přes všechny možné výhrady je nakonec v řadě států s kontinentálním systémem práva zaváděna trestní odpovědnost právnických osob postupně od druhé poloviny sedmdesátých let (v Nizozemsku již v roce 1976), a to zprvu pozvolna, v devadesátých letech pak doslova v masovém měřítku (Norsko 1991, Island 1993, Francie 1994, Slovinsko 1994-1999, Finsko 1995, Dánsko 1996, Belgie 1999). Do právních řádů některých evropských států byla trestní odpovědnost korporací zavedena i ve své, řekněme o něco méně ryzí podobě, tedy v podobě jakési pseudotrestní odpovědnosti, která znamená, že byť odpovědnost sama je upravena v trestním zákoně, sankce právnickým osobám ukládané nejsou tresty v doslovném významu, ale např. ve Švédsku se jedná o sankce svého druhu blížící se spíše ochranným opatřením a ve Španělsku o tzv. "přídatné důsledky".

Související