Podíl státu v ekonomice zůstává vysoký

V posledních dvou desetiletích prošla francouzská ekonomika poměrně radikální transformací. Od poloviny osmdesátých let se privatizovaly některé významné průmyslové i finanční podniky, což vedlo ke snížení váhy veřejného sektoru v ekonomice.

Byla provedena kompletní reforma finančního systému kvůli vstupu do EMU. Podniky prošly restrukturalizací, výsledkem je růst podílu Francie na světovém obchodu.

Nutnost respektovat maastrichtská kritéria před vstupem do Evropské měnové unie znamenala potřebu snižování rozpočtových deficitů a snížení inflace i úrokových měr na úroveň SRN. V důsledku těchto strukturálních adaptací rostla francouzská ekonomika v devadesátých letech rychleji než v jiných hlavních zemích EU. Dynamika hospodářství v poslední dekádě podléhala menším výkyvům než ve většině zemí EU. Za úspěch francouzské hospodářské politiky lze považovat restrukturalizaci a modernizaci finančního sektoru. Francie zahájila deregulaci finančních trhů dříve než některé další evropské státy (např. SRN či Itálie).

Modernizace finančního sektoru má pozitivní vliv na hospodaření bank, které se díky ní staly významnými hráči na světových trzích. Francouzský trh s podnikovými dluhopisy a akciemi je největší v Evropě a třetí nejvýznamnější na světě. Totéž platí o trhu se státními dluhopisy - i zde je Francie v Evropě číslem jedna. Ekonomické výsledky francouzských bank značně převyšují výsledky německých bank, kde reforma bankovnictví teprve začíná.

Přes tyto nesporné pokroky ekonomika stále trpí některými slabšími místy, která podvazují dynamiku hospodářské aktivity. Stát má v ekonomice stále ještě vysoký podíl - ať již je měřen rozsahem veřejného sektoru či vysokou úrovní daní a sociálních plateb. Přes kroky, které byly učiněny vládou Pierra Raffarina v posledním roce, reforma penzijního systému i další liberalizace trhu zbožím a službami pokračuje spíše pomalu. Mezi sedmi nejvyspělejšími zeměmi světa měla Francie v roce 2002 nejvyšší podíl daní a příspěvků do sociálního systému na HDP, a to 44 %. Pro srovnání: tento podíl byl 41,5 % v EU a 37,5 % v průměru zemí OECD.

Proti zemím EU má Francie vyšší úroveň daní jak z příjmu fyzických osob, tak i korporací a je zároveň jednou ze čtyř zbývajících zemí EU, kde se platí daň z majetku. Rozhodnutí vlády z letošního roku snížit daně lze proto považovat za krok, který může zabránit jak odchodu vysoce kvalifikovaných odborníků do jiných zemí EU, tak i odlivu ekonomických aktivit ze země.

Dalším slabým místem jsou deficity veřejných financí. Snížení deficitu veřejných financí pod 3 % HDP, čehož bylo nutno dosáhnout před vstupem do EMU, bylo koncem devadesátých let dosaženo díky zvýšení rozpočtových příjmů a daní, nikoliv snížením výdajů. Pokles tempa hospodářského růstu v roce 2002 a 2003 proto vedl k opětovnému překročení 3% hranice. Deficit veřejných financí v roce 2003 i 2004 překročí 4 % HDP.

Bez zásadních reforem a omezení veřejného sektoru nebude Francie z dlouhodobého hlediska schopna plnit tuto část maastrichtských dohod. Jde zejména o to, že podíl zaměstnaných ve veřejném sektoru je příliš vysoký - činí 25 % všech zaměstnaných. Pro srovnání: tento podíl činí 8 % v Japonsku, 16 % v USA a 19 % v SRN. Také v reformě penzijního systému je třeba dále pokračovat za první nesmělé kroky, které byly učiněny v tomto roce, v opačném případě penzijnímu systému hrozí po roce 2010 kolaps, především z demografických důvodů. Do důchodu budou totiž v nejbližších pěti letech odcházet velmi silné poválečné ročníky.

Přes solidní ekonomický růst v posledním desetiletí se míra nezaměstnanosti pohybuje v intervalu 8 až 10 %. Francouzský trh práce je silně rigidní, s příliš vysokou mírou regulace. Podnikatelé mají velmi ztíženou možnost se v době recese zbavit přebytečných zaměstnanců a náklady na pracovní síly jsou vysoké díky vysokým odvodům do sociálního systému.

Vysoká francouzská produktivita - v mezinárodním srovnání Francie na žebříčku produktivity práce zaujímá druhé místo za USA - je výsledkem úporné snahy podnikatelů. Nicméně zásadní změnu v míře regulace francouzského trhu práce nelze očekávat v krátkém období. Silný odpor odborů k jakýmkoli reformním krokům nutí vládu k velmi opatrnému postupu.

Francie též stojí před další deregulací některých trhů, zejména trhů s energiemi. Direktivy EU vyžadují plnou deregulaci trhu s elektřinou a plynem od roku 2006. Francie postupuje prozatím dosti váhavě. Důvodem je odpor silných monopolních státních podniků (Electricité de France, Gaz de France). Vůči neochotě Francie tyto trhy rychleji liberalizovat se zvedá silná vlna kritiky a odporu i v ostatních členských zemích EU.

Po předpokládaném velmi slabém letošním růstu ekonomiky dojde v roce 2004 k oživení. Nicméně toto oživení nebude nikterak výrazné. Růst na úrovni nad 2 % (který se blíží střednědobému průměru 2,5 %) lze proto očekávat až v roce 2005. Navíc se zdá, že počáteční dynamika strukturálních reforem se poněkud vyčerpala a že některé nezbytné změny budou odsunuty do budoucna. To bude podvazovat hospodářský růst a komplikovat řešení problému vysoké nezaměstnanosti.

HDP poroste jen pomalu

V prvních dvou letech všeobecného hospodářského zpomalení se zdálo, že Francie bude útlumem hospodářské aktivity - stejně jako v předešlé etapě recese - zasažena méně než celá eurozóna. V roce 2001 dosáhl růst HDP ve Francii ještě 2,1 % oproti 1,6 % v celé eurozóně. V roce 2002 ale růst HDP zpomalil na 1,6 % a snížil se i předstih Francie vzhledem k eurozóně. Letos se čeká stagnace, resp. růst HDP o 0,3 %, stejně jako v celé eurozóně. Spotřeba domácností roste pomalu a průmyslové investice budou spíše stagnovat. Rozhodujícím impulsem oživení by proto měla být v posledním čtvrtletí tohoto roku i v roce příštím zahraniční poptávka. Oživení v příštím roce bude jen mírné a růst ekonomiky nepřesáhne 1,5 %, opět obdobně, jako to platí i pro eurozónu.

Inflace odpovídá Evropě

Celkově je cenový vývoj ve francouzské ekonomice v letech 2000 až 2003 mírnější než růst cen v eurozóně, s tím, že během roku 2003 francouzská míra inflace již těsně kopíruje inflaci v celé eurozóně. Po pomalém růstu cenové hladiny, kdy se až do konce roku 1999 míra inflace jen pomalu přibližovala 1% hranici, nastalo od poloviny roku 2000 období, kdy inflace celkem nevýrazně osciluje kolem 2 %. Nejvyšší hodnoty zaznamenal francouzský růst cen v únoru a březnu 2003, kdy meziroční cenový index dosáhl 2,6 % v souvislosti s dopady dočasného zvyšování cen ropy na světových trzích. Od dubna 2003 se francouzská míra inflace pohybuje kolem 2 %, což odpovídá inflačnímu cíli ECB. Koncovou míru inflace pro rok 2003 očekáváme na hladině 2,1 %.

Napětí na trhu práce se postupně zvyšuje

Celkem v souladu s ekonomickou teorií je francouzská nezaměstnanost vyšší než nezaměstnanost v eurozóně. Přibližně do poloviny roku 2001 míra nezaměstnanosti ve Francii poměrně razantně klesala z 11,5 % na počátku roku 1999 až na střednědobé minimum 8,7 % dosažené na jaře 2001. Od té doby francouzská míra nezaměstnanosti pomalu ale jistě roste: v srpnu 2003 činila 9,6 %. Na stejné hladině je očekávána i hodnota na konci roku, s tím, že i v příštím roce bude zachován trend mírného růstu. Zhoršování napětí na trhu práce je dáno tím, že převážná část francouzské nezaměstnanosti není cyklická, nýbrž strukturální.

Význam Francie pro Českou republiku roste

Podíl francouzské ekonomiky na českém vývozu v současné době dosahuje přibližně 6 % s tím, že roste sice pomalu, ale stabilně. Francie se tak řadí k těm evropským zemím, kam se čeští exportéři částečně snaží přesouvat své aktivity po nástupu silného zpomalení v zemi českého hlavního obchodního partnera - SRN. Vývoz do Francie roste v posledních letech nadprůměrně vysokým tempem. Současně se český obchodní schodek s Francií postupně snižuje. Během poslední dekády připlynulo do ČR z Francie 2,4 mld. eur, což představuje 6 % z celkového objemu přímých zahraničních investic, které do ČR od roku 1993 připlynuly. Francie je tak v České republice po SRN, Nizozemsku a Rakousku čtvrtým nejvýznamnějším investorem.

EVA ZAMRAZILOVÁ, KAMIL JANÁČEK, Komerční banka