Dolehnou protikorupční opatření, která chystá Ministerstvo vnitra, také na krajskou a komunální sféru? Ministr financí Bohuslav Sobotka prohlašuje, že tam by se "pochopitelně" měla zaměřit také. "Je na čase" ve stejném smyslu upravit i zákon o střetu zájmů. Na úrovni velkých měst, magistrátů a krajských úřadů by měly platit stejné "a možná i přísnější" podmínky, které jsou dnes pro poslance, senátory a členy vlády, zdůraznil ministr a dodal: "Jsem připraven jako poslanec a člen vlády tomu rozhodně napomoci."

Sobotka vystupoval na semináři protikorupční organizace Transparency International a zpřísněl i proto, že tentokrát se dostavil sám výkonný ředitel její mezinárodní centrály (s 80 národními pobočkami) Jermyn Brooks.

"Je mi ctí, že jsem členem vlády, která našla odvahu zrušit tendr na dálnici D 47," prohlásil Sobotka v Brooksově přítomnosti a poněkud záhadně dodal, že vláda také "rozhodla o ukončení některých jiných procesů a snaží se tam, kde v tuto chvíli nemá smluvní možnosti, alespoň objektivizovat náklady. V každém případě vytváří do budoucna takové podmínky a taková kritéria, aby se rozhodování na úrovni vlády již neopakovalo v té struktuře, jak jsme toho byli svědky v minulosti".

Ministr financí mluvil krátce, ale nebyla to jen planá antikorupční pobožnost. Dal najevo, že si je vědom korupčního podhoubí, které spočívá v nepřiměřené a nepřehledné regulaci a v příliš velkém prostoru pro volní rozhodování úředníků. Nestačí však jen omezit regulaci na bezprostřední obhajobu jasného společenského zájmu a zprůhlednit řízení. "Vždy najdete možnosti, kdy formálně zákon dodržíte, ale neformálně můžete svým jednáním přispět k tomu, že neposkytujete férové a rovné podmínky ve fungování státního a veřejného prostoru." Uvedený prostor mezi literou zákona a volním rozhodováním úředníka mohou vyplnit kodexy chování. "To jsou tendence, které by se měly prosazovat v politice, a měly by se prosazovat obecně," řekl Sobotka a slíbil, že s tím něco udělá.

Kodexy už vznikají v jednotlivých resortech, o tom na Ministerstvu průmyslu a obchodu mluvil náměstek ministra Zdeněk Vorlíček. Obvykle tvoří součást resortních protikorupčních opatření, podobných, jako je program pro omezení korupce na katastrálních úřadech, který nedávno schválila vláda.

Na semináři zazněla zmínka i o "korupčním prostředí" v Obchodním rejstříku, proti které se z publika rozhodně ohradil předseda Městského soudu Jan Sváček. "Provedli jsme řadu drastických organizačních, technických a personálních opatření a výsledek se dostavil. V červnu tohoto roku bylo 87 procent všech prvozápisů zapsáno v zákonné lhůtě 15 dnů. Zbývajících 13 procent je těch, které byly nekvalitně podány, chyběly formální náležitosti, musely být vráceny k doplnění, aby o nich mohlo být řádně rozhodnuto. Taková je skutečnost, a za tou si stojím," prohlásil Sváček a přešel do útoku: "Ptám se, co dělají advokátní kanceláře, které se v minulosti živily urychlováním a uplácením na Obchodním rejstříku? Odpovídám: Bijí na poplach. Mají obavu z toho, že se veřejnost dříve nebo později dozví, že lze zápis uskutečnit v zákonné lhůtě 15 dnů a ony přijdou o zdroj své obživy."

Podnikání bez úplatků podle Transparency International je sada principů, které by měly podniky přijmout, přizpůsobit vnitřním podmínkám, deklarovat a pravidelně - například ve výročních zprávách - předkládat veřejné kontrole. Proč by to měly dělat? Protože se jim to vyplatí.

Výkonný ředitel Transparency International Jermyn Brooks snášel jeden ekonomický argument za druhým. První riziko je jasné, je to špatné, když vás chytnou a ztratíte důvěru u veřejnosti. U společností obchodovaných na burzách se to projeví úprkem akcionářů, jak to naposledy pocítila norská ropná společnost Statoil podezřelá z úplatků v Íránu. Pokud jde o celé zkorumpované ekonomiky, odpuzují investory a jsou odkázány na zahraniční pomoc, která je však jen zlomkem možných investic. (Dodejme - to korupčníkům nevadí, protože pomoc skončí v jejich kapsách.) U individuálních podniků ztráta reputace zvyšuje podnikatelské riziko a zdražuje zdroje, pokud vůbec najdou protistranu.

Mezinárodní etické konvence vytvářejí prostředí po několika liniích. Konvence proti korupci vznikla v OECD už roku 1990 a nyní začalo ve skupině prvních šesti dobrovolnických zemí ověřování, jak je uplatňována. Další konvenci připravila Rada Evropy (postihuje i země mimo EU) a chystá ji OSN. Souběžně probíhá několik vln zlepšování corporate governance buď podle britského modelu (normě se podřizují společnosti kotované na burze), francouzského (zákon), nebo německého (dobrovolný závazek, ale pak s povinným výkaznictvím). Corporate Social Responsibility je širší přístup s podporou OSN a zahrnuje i udržitelnost rozvoje, environmentální ochranu a závazky k zaměstnancům i společenskému prostředí. GRI je iniciativa globální odpovědnosti, rovněž s podporou OSN.

Etické investování se orientuje na Etický index Dow Jones nebo S&P, tedy výběry podniků z velkých indexů podle výše uvedených kritérií. Také některé velké penzijní fondy už přijaly pravidla pro etické investování. Etická kritéria mohou být zařazována i do veřejných výběrových řízení.

Postupně se má vytvořit ostrá propast mezi podniky, které podnikají eticky, a těmi, které se k těmto principům dostatečně nehlásí. Etika se tak stává součástí konkurenceschopnosti. Řada velkých podniků jako třeba Unilever nebo Shell využívá všech příležitostí, aby zdůraznila obrat k těmto hodnotám, protože to vylepšuje jejich postavení na trhu.

Základní principy podnikání bez úplatků, které nyní Transparency International šíří, představují praktický nástroj, jak se těmto normám přizpůsobit. Hlavním cílem je, aby se firmy z vyspělých zemí nepodřizovaly úplatkářskému prostředí a nezneužívaly své ekonomické převahy, když pronikají na nové trhy a do rozvojového světa. Přirozeně, že to funguje i obráceně, na straně těch, kdo by neměli brát.

Mechanismus je jednoduchý: podnik se rozhodne postupovat podle Základních principů a zpracuje konkrétní program, ve kterém bude podrobně formulovat vlastní pravidla a postupy. Do přípravy se zapojí všichni, od vrcholového vedení až po řadové zaměstnance, odbory a popřípadě i další orgány. Podnik pak své postupy zveřejní a průběžně informuje o fungování programu interně i externě. Od té chvíle nevede žádné neoficiální účty, provádí pravidelný audit svých interních kontrolních systémů a zveřejňuje výsledky kontrol a revizí ve výroční zprávě.

Co se nesmí. Podnik zakáže nabízení, poskytování a přijímání úplatků v každé podobě včetně provizí či podílů z hodnoty kontraktu. To je celkem jasné.

Příspěvky politickým stranám a organizacím nesmí být poskytovány za účelem získání výhody v obchodních transakcích. Všechny musí být zveřejněny. Také charita a sponzorování nesmí být zástěrkou pro uplácení. Jako korupce jsou vnímány i "odměny za urychlené vyřízení". Podnik rovněž zakáže nabízení a přijímání darů, projevů pohostinnosti a úhrady výdajů všude tam, kde by takové jednání mohlo ovlivnit výsledky transakcí a kde se nejedná o přiměřené a obvyklé výdaje.

Velmi důležitá je kapitola o prostřednících. Podnik neprovádí nestandardní platby přes prostředníky, při výběru prostředníků bude postupovat s náležitou péčí, jejich kompenzace představují přiměřenou odměnu za poskytnutí legitimních služeb - a vše bude zdokumentováno.

Zaměstnanec nesmí být nijak postižen, odmítne-li dát v souvislosti s výkonem své práce úplatek, a to ani v případě, že by podnik kvůli tomu přišel o zakázku. Je nezbytné, aby zaměstnanci a další osoby včas upozorňovali na problémy a informovali o případech porušování programu (whistleblowing).

O sankcích se v Základních principech nemluví, ty by byly asi až součástí programu. Zkušení však upozorňují, že sankce musí být realizovatelná a musí obstát i před případným pracovním soudem. Je třeba vzít v úvahu, že ne vždy se dá neetické chování prokázat způsobem, který soudy vyžadují. Je třeba volit takové sankce, které neeticky jednajícího pracovníka postihnou v prvé řadě morálně, popřípadě pozastavením pracovního postupu, postižením na straně netarifních složek platu apod. Budou-li sankce v kodexech podniků jen povrchní, formální či naopak příliš rigidní, minou se účinkem.
Související