Posíláte své lidi do ciziny?

Bude mít vstup ČR nějaký dopad na vysílání zaměstnanců do zahraničí? Sníží či zvýší se administrativa, která je s vysíláním zaměstnanců do zahraniční spojena?

V oblasti pracovního práva existují v rámci EU základní principy, které musejí být dodržovány všemi členskými státy. Principy tzv. komunitárního práva se budou vztahovat také na Českou republiku. Většina zásad z oblasti pracovního práva již byla implementována do českého právního řádu. V okamžiku našeho vstupu do EU vejdou v platnost i nová ustanovení Zákoníku práce, která reflektují harmonizaci českého pracovního práva s komunitárním právem. Některá z nich se dotknou také vysílání českých zaměstnanců do jiných členských států Unie. Bude-li český zaměstnanec vyslán k výkonu práce na území jiného členského státu, bude se na něj vztahovat právní úprava státu, ve kterém bude pracovat, pokud pro něj nároky vyplývající z právního řádu jiného členského státu budou výhodnější. Jedná se například o délku pracovní doby a doby odpočinku, délku dovolené, minimální mzdu, příplatky za přesčasy, bezpečnost a ochranu zdraví při práci apod.

Pokud jde o minimální mzdu a příplatky za práci přesčas, bude zaměstnavatel povinen dodržovat právní úpravu státu, ve kterém jeho vyslaný zaměstnanec vykonává práci, pokud doba výkonu práce přesáhne celkem 22 dnů v období posledních 12 měsíců od počátku vyslání (bude-li to pro zaměstnance výhodnější).

Zásadní vliv bude mít vstup na pohyb Čechů-turistů po EU. Velmi často se dnes setkáváme s tím, že parametry "Čech-Evropan jako pracovník" a "Čech-Evropan jako turista" jsou slučovány a zaměňovány jeden za druhý. Následující informace mohou usnadnit orientaci v záplavě různých názorů:

- Každý stát EU má svůj národní zákon o pobytu cizinců na svém území a část tohoto zákona pak řeší přechodný pobyt občanů EU na území daného státu.

- Tyto zákony, byť vytvořené pod legislativní jednotou EU, mohou překvapit žadatele svou odlišností od imigračních podmínek v jiném státě EU.

Se vstupem ČR do EU by se čeští občané měli začít pohybovat po členských státech volně a k návštěvě evropských zemí jim postačí občanský průkaz sloužící jako prostředek k identifikaci. To ovšem neznamená, že se člověk bude moci libovolně stěhovat po EU pouze s občanským průkazem a pobývat na různých místech tak dlouho, jak se mu tam bude líbit. K přestěhování musí vzniknout důvod. Zároveň bude nutné se podrobit registraci k pobytu na území cílového státu podle požadavků jeho legislativy. Důvodem může být zaměstnání, podnikání, různé rodinné závazky, studium apod. Výsledkem registrace, jejíž administrativní náročnost může mít různý rozsah, bude povolení k pobytu. Do uspořádání migračních podmínek v EU vnesou nejasnost státy, jež se rozhodnou ochránit svůj pracovní trh a i po vstupu se budou k novým partnerům chovat tak, jako by vstupující státy zůstávaly mimo území EU. Situace Čechů, kteří hledají práci v Německu a v Rakousku, se proto alespoň v příštích dvou letech oproti té dnešní pravděpodobně příliš nezmění.

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob nedojde po vstupu České republiky do EU k žádným zásadním změnám. Stejně jako v současné době bude každý členský stát, včetně ČR, nadále aplikovat domácí legislativu týkající se zdanění příjmů fyzických osob. V případě, že bude zaměstnanec pobírat a zdaňovat své příjmy v členském státě EU, budou se při řešení otázek mezinárodního zdanění stále používat smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené na bilaterální úrovni. V oblasti státní správy lze však očekávat, že rozhodnutí finančních úřadů budou ovlivňována rozhodnutími Evropského soudního dvora (např. v otázkách rovného nakládání s daňovými rezidenty a nerezidenty).

Oblast sociálního zabezpečení bude mít při vysílání českých zaměstnanců do zahraničí po vstupu do EU větší význam, než je tomu dnes, a rozhodně bychom na ni neměli při jakémkoliv plánování přeshraničního pracovního pohybu osob zapomínat. V rámci EU upravují oblast sociálního zabezpečení pro osoby pohybující se v rámci členských států dvě nařízení: č. 1408/ /1971 a jeho prováděcí nařízení č. 574/1972 (viz "Zkušenosti firem..."). Smyslem těchto Nařízení je zachovat pojištěnci jednoho státu nárok na dávky vyplývající z jeho pojištění i v ostatních členských státech a zamezit dvojímu pojištění. Protože se jedná o Nařízení, budou z právního hlediska závazná pro ČR prvním dnem vstupu do EU, tj. nebude zde žádné přechodné období a nebude potřeba implementovat principy těchto Nařízení do českého práva.

V Nařízeních jsou zakotveny následující principy:

- Placení příspěvků na sociální zabezpečení pouze v jednom členském státě (po aplikaci výše uvedených Nařízení nebude docházet k situacím, kdy člověk není účastníkem žádného sociálního systému nebo naopak platí příspěvky ve dvou státech).

- Rovné zacházení se všemi účastníky státních sociálních systémů EU.

- Sčítání dob pojištění v jednotlivých členských státech EU.

- Výplata dávek do zahraničí (dávky, včetně důchodů, se budou vyplácet osobám, kterým přísluší, přestože budou mít bydliště v jiném členském státě).

Obecným pravidlem při uplatňování Nařízení EU v oblasti sociálního zabezpečení je to, že člověk je pokrytý sociálním systémem toho členského státu, v němž vykonává práci. V případě vyslání na dobu nepřesahující 12 měsíců zůstává vyslaná osoba pojištěna v systému sociálního zabezpečení státu, ze kterého je vysílána. Tato doba může být za určitých podmínek prodloužena. Z obecných pravidel jsou možné výjimky vyplývající ze vzájemné dohody členských států.

Pokud bude český zaměstnanec vyslán do jiného členského státu, bude podléhat předpisům sociálního pojištění tohoto členského státu, neboť tam bude vykonávat práci. Pokud však bude vyslán na dobu kratší než 12 měsíců, nedojde k žádné změně a pracovník zůstane i nadále sociálně pojištěn v České republice. Stejně tak se nebude platba sociálního pojištění měnit, pokud bude pracovníku udělena výjimka z obecných pravidel.

Pokud by zaměstnanec zůstal sociálně pojištěn v České republice i po dobu svého vyslání do jiného členského státu, vydá Česká správa sociálního zabezpečení o této skutečnosti potvrzení. O vydání takového potvrzení bude potřeba písemně požádat, a to ještě před výjezdem do zahraničí. První žádosti však bude možné podávat až po vstupu ČR do EU, tj. po 1. květnu 2004.

Nařízení dále upravují výplatu dávek ze systémů jednotlivých členských států. Nejedná se pouze o důchody, ale také např. o dávky nemocenské, příspěvek v mateřství, plnění při úrazech, v případě invalidity apod.

Co se týká důchodů, tak na základě principu sčítání dob pojištění se do nároku na starobní důchod pracovníka započítávají všechny doby pojištění bez ohledu na členský stát, do jehož systému bylo hrazeno pojistné. Otázky fyzické výplaty důchodů jsou pak řešeny dohodami mezi jednotlivými členskými státy.

Správní otázky a otázky administrativních procesů aplikovaných v praxi, jako např. platby do cizích systémů sociálního zabezpečení nebo naopak platby cizinců do národních sociálních systémů, registrační povinnosti apod., jsou již řešeny domácími legislativami jednotlivých členských států.