Národně, nebo harmonizovaně?

Komu daň, tomu daň. A komu čest, tomu čest, praví jedna z biblických epištol, která se náramně hodí na závěr prací Konventu o budoucnosti Evropské unie. Jeho hodnostáři v čele s Valéry Giscard d'Estaingem nepřipouštějí pochyby o tom, že obstáli se ctí. Věří, že na podzim snad zahájená mezivládní konference vnese do textu ústavy jen minimum změn.

Zároveň jsou si přece jen vědomi jistých vad na kráse - za jednu z největších děr dosaženého kompromisu považují neschopnost konventistů dohodnout se na ukončení jednohlasného schvalování evropských daňových předpisů. "Není normální, aby fiskální politika týkající se fungování trhu byla podřízena jednomyslnosti," svěřil se Giscard tisku. Dodal, že v této věci ještě chová naději na mezivládní shodu v hodině dvanácté.

Hlasovací mechanismus v Radě EU - zda nikdo proti (tj. jednohlasnost jako dosud) nebo kvalifikovaná většina pro - musí být projednán na nejvyšší politické úrovni a zakotven v právním dokumentu nejvyšší síly. Prakticky spočívá jádro sporu v jediném druhu daní, a to těch, které platí na zisky firem (corporate taxation). Nikdo neplánuje předat Unii moc nad daní ze mzdy, z dědictví či z nemovitostí. A nepřímé daně - DPH a spotřební daň - jsou již do jisté míry harmonizovány.

Tento stav nezpochybňují ani ti, kdo společně s Giscardem tvrdí, že rozdíly v přímém zdanění firem jsou zneužívány k deformaci jednotného trhu cestou "konkurenčního nezdanění". Kapitál pak směřuje tam, kde na daních ušetří, což vede k všeobecnému tlaku na snižování daní ze zisku a dividend. Trpí státy, jejichž daně podnikatele odstrašují, tj. především ty, co hodlají i do budoucna štědře dotovat sociální síť a veřejné služby. Hlavním mluvčím tohoto tábora, tvořeného většinou současné EU, je právě Francie. Proti němu stojí zejména Velká Británie, Irsko a nepochybně i nemalá část vstupujících postkomunistických zemí. Tyto země úvahy o škodlivosti "konkurenčního zdanění" odmítají a nechtějí se ve věci daňové harmonizace nechat ani do budoucna v Radě EU přehlasovat.

Jisté je, že diskuse o daních zdaleka nekončí a spolu s ní neopadne snaha o ještě větší daňovou harmonizaci. Bez ohledu na to, jak dopadne jednání na mezivládní konferenci EU o způsobu hlasování v daňových otázkách, chce Evropská komise provést do roku 2006 celou řadu podnikatelsky zajímavých změn. Jejich potřebu opírá o logiku hrozby, že nynějších patnáct daňových systémů se příští rok rozroste na pětadvacet. To by mohlo cestu obchodníků a investorů napříč jednotným trhem EU jen zkomplikovat. Svaz evropských zaměstnavatelů UNICE již dnes považuje rozdíly ve správě daní "za kardinální břemeno podnikání, zejména pro malé a střední firmy".

Operace mezi mateřskou a dceřinými společnostmi rozmístěnými v různých zemích EU narážejí na rozdílné přístupy místních finančních úřadů. Doma vyplácené dividendy nejsou zdaňovány jako dividendy z jiné země EU. Daňový základ vypadá v každém členském státě jinak a evropské firmy činné v přeshraničním podnikání odhadují, že 2-4 % zdanitelných příjmů, tj. 4,3 až 8,6 miliardy eur ročně, zaplatí za zajištění souladu s národně specifickými předpisy. Ztráty na jednom trhu nelze mnohdy odečíst z konsolidovaného daňového přiznání skupiny. Společnost bez zisku je nucena daně tak jako tak odvést. Platby DPH v zemích spotřeby zboží vyžadují od firem zajištění daňové povinnosti ve státech, kde mají zákazníky, nikoli právní subjektivitu. Musí se pustit do studia místních předpisů a zaplatit si dalšího daňového poradce či přímo zástupce pro komunikaci s desítkami finančních úřadů.

Výsledkem je stav, kdy 77 % evropských firem souhlasí s tím, aby se národní fiskální systémy dále sbližovaly. Velkopodnikatelé rovnou volají po evropské daňové harmonizaci. Kapitál by dal jednoznačně přednost tomu, aby EU rychle vnesla do daní, které zatěžují mezinárodní transakce, ne snad přímo jednotu, ale alespoň srozumitelnost.

Zdá se, že strategie dalšího rozvoje legislativy jednotného trhu na léta 2003-2006, kterou představila v květnu 2003 Evropská komise, na toto volání slyší.

- Komise předloží v nejbližší době návrh novely směrnice o zdanění operací uvnitř skupiny, která zamezí dvojímu zdanění a umožní vyplácet dividendy subjektům v rámci skupiny bez srážkových daní.

- V plánu je i novela směrnice o fúzích s cílem usnadnit reorganizaci nového subjektu zabráněním dvojímu zdanění a umožněním odkladu některých daňových povinností.

- Komise chce navrhnout sjednocení daňového základu pro všechny členské země EU. Nemělo by to znamenat sjednocení sazeb daní, ale zjednodušení, a tím pádem i zlevnění daňových povinností mezinárodně činných firem.

- U DPH zatím není v dohledu přechod na dlouho plánované zdanění zboží i služeb pouze v zemi původu. Zjednodušení současného systému zdanění v zemí spotřeby by však mělo být usnadněno tím, že v každé členské zemi bude určeno jedno místo, příslušné pro firmy mající v daném státě daňovou povinnost, nikoli však právní přítomnost.

Vypadá to na ambiciózní plán. Stane-li se ovšem, že mezivládní konference zachová jednohlasnost v daňových otázkách, která stoupencům harmonizace tolik vadí, je možné očekávat nekončící handrkování v pětadvaceti členských zemích, na které evropské podnikání (vyjma daňových poradců) doplatí. Rozhodnou-li se naopak představitelé nynějších a budoucích členských zemí prolomit dosavadní daňové tabu EU a prosadí na jednáních mezivládní konference rozhodování kvalifikovanou většinou, harmonizační trend bude postupovat o poznání rychleji. Za cenu rizika, že jednou budou firmy platit všude stejně.