Podle judikatury Evropského soudního dvora (ESD) jsou za zboží považovány věci, které mohou být předmětem obchodních vztahů. Takovými věcmi-zbožím jsou i umělecké předměty či kulturní památky. Zboží však může mít i svoji (vyčíslitelnou) negativní ekonomickou hodnotu. Jako takový může být podroben pravidlům volného pohybu zboží i nerecyklovatelný odpad. Za zboží jsou považovány i filmové a zvukové nahrávky na nosičích (kazetách, CD apod.), zatímco televizní signál již spadá do oblasti volného pohybu služeb. Výhod volného pohybu požívá veškeré zboží, které bylo vpuštěno do volného oběhu v Evropské unii, a to bez ohledu na aktuálního vlastníka, jímž může být i osoba z nečlenského státu.

Fiskální překážky. Území EU je jednotným celním prostorem a pohyb zboží uvnitř tohoto prostoru je zakázáno zatěžovat vývozními či dovozními cly, jakož i dávkami s rovnocenným účinkem. Společný celní sazebník zajišťuje jednotnou celní politiku ve vztahu ke třetím zemím. Celní problematika se tak v zásadě omezuje právě na dovoz a vývoz zboží z/do nečlenských zemí. Jedinou "celní hranicí" po vstupu do EU tak pro Českou republiku zůstanou mezinárodní letiště.

Kvantitativní překážky. Přímá kvantitativní omezení, kdy například stát A uplatňuje početní kvóty na dovoz vybraných produktů ze státu B, byla již převážně odstraněna mezinárodními smlouvami. Opatření jednotlivých států se tak "omezila" na subtilnější způsoby ochrany vlastního trhu. I na ty však Smlouva o založení Evropského společenství (Smlouva) pamatuje ve svém ustanovení čl. 28, když zakazuje opatření s rovnocenným účinkem. Tato opatření byla následně blíže specifikována ve Směrnici z 22. 12. 1969 (dnes již právně neúčinná), jež přinesla rozlišení opatření:

- diskriminační povahy (distinctly applicable measures), která rozlišují mezi zbožím dováženým a zbožím tuzemským, a zakládají proto diskriminaci de iure či de facto,

- nediskriminační povahy (indistinctly applicable measures), které nezakládají diskriminaci (jsou stejně aplikovatelné na domácí i dovezené zboží), nicméně jsou svým působením s to omezit obchod v rámci jednotného trhu.

Opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením byla definována Evropským soudním dvorem ve významném rozhodnutí Dassonville: "Jedná se o všechny obchodní předpisy členských států, způsobilé přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu uvnitř Společenství".

Opatření nediskriminační povahy, která narušují volný pohyb zboží, byla definována v "legendárním" rozsudku Cassis de Dijon. Cassis de Dijon je rybízový likér, který se vyrábí ve Francii a obsahuje 15-20 % alkoholu. Německé právo zakazovalo prodej likéru dané kategorie, do níž spadal i Cassis, pokud obsahoval méně než 25 % alkoholu. Opatření nebylo diskriminační, vztahovalo se na všechny nápoje daného druhu bez rozdílu jejich původu. Zabraňovalo ale dovozu a prodeji zboží vyráběného legálně v druhém členském státu a fakticky tak chránilo německý trh před dovozem.

Tento přístup byl dále potvrzen v případu Komise versus Německo ("čistota piva"). Evropský soudní dvůr zde konstatoval porušení volného pohybu zboží německým právem, které vyhrazovalo použití označení "pivo" (Bier) pro nápoje vyrobené pouze z ječmene, chmele, kvasnic a vody. Je zřejmé, že takové opatření, byť se vztahuje na všechno pivo bez ohledu na jeho "národnost", vede k omezení dovozu z jiných členských zemí, které mají odlišnou tradici výroby zlatavého moku.

Široká aplikace zákazu omezení volného pohybu zboží, která vycházela z judikatury ESD založené na případu Cassis de Dijon, byla následně omezena rozhodnutím Keck a Mithouard. V daném případě omezovalo francouzské právo maloobchodní prodej se ztrátou jako neférový prostředek konkurenčního boje, který není ekonomicky dostupný malým prodejcům. Evropský dvůr konstatoval, že takové opatření je úpravou způsobu prodeje (selling arrangement) a pokud se vztahuje na všechny účastníky relevantního trhu v daném státě, nepředstavuje překážku přístupu na trhu a není tudíž překážkou volnému pohybu zboží v rámci EU. V praxi není a nebude vždy snadné říci, zdali dotčené opatření představuje toliko opatření "prodejní povahy" (např. zákaz prodeje ze ztrátou, zákaz nedělních prodejů) nebo se vztahuje k samotnému zboží a je tak přímo či potenciálně překážkou jeho volného pohybu.

Ospravedlnění překážek. Uplatnění základních svobod není absolutní a bez jakýchkoliv oprávněných omezení. Ta zde stále jsou a lze je rozdělit na následující dvě skupiny:

- Existenci omezení diskriminační povahy lze ospravedlnit na základě čl. 30 Smlouvy mj. z důvodu veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany zdraví a života lidí a ochrany průmyslového vlastnictví. Výčet důvodů uvedených ve Smlouvě je taxativní (konečný) a není možné jej výkladem dále rozšiřovat.

- V případě nediskriminačních omezení doplnila judikatura ESD shora uvedené důvody o tzv. nutné požadavky (mandatory requirements), jako je ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, zachování rozmanitosti trhu tiskovin atd. Na rozdíl od důvodů vycházejících přímo ze Smlouvy se v tomto případě jedná o demonstrativní výčet, jež je dále rozšiřován judikaturou ESD. Nicméně i v těchto případech je oprávněnost dána pouze tehdy, odpovídá-li dotčené omezení tzv. zásadě přiměřenosti.

Aplikace jakýchkoliv omezení volného pohybu zboží musí být dále prováděna vždy restriktivně.

Postavení České republiky. Není možné na tomto místě provést výpočet všech opatření, jež by mohla být po vstupu do EU zpochybněna z hlediska volného pohybu zboží. Můžeme však očekávat, že přes všechnu snahu o maximální harmonizaci a odbourání překážek se v běžném životě objeví případy omezení, která budou neodůvodněně bránit volnému pohybu zboží. Nelze než doporučit maximální ostražitost vůči všem "nutným" povolením, ohlášením či nařízením a posuzovat je s ohledem na pravidla jednotného trhu.
Související