Vývoj internetu a elektronické komunikace vedl především ke sladění požadavků na náležitosti daňových dokladů, aby jejich působnost nebyla omezena jen na příslušný stát, ale na celý jednotný unijní trh. Pro jednotný ekonomický prostor EU je úprava DPH velmi důležitá, a významnou, možná dokonce zásadní funkci má proto tzv. daňové číslo.

ZÁKLADNÍ ÚPRAVA DAŇOVÉHO ČÍSLA je dána článkem 22 Šesté směrnice, který pojednává o povinnosti plátců daně v rámci vnitřního systému EU. Odstavec 1. písmeno (d) stanoví, co musí obsahovat osobní identifikační číslo. Pro odlišení osobního identifikačního čísla jednotlivých členských států musí číslo sestávat z předčíslí podle mezinárodního standardu ISO 3166 - alfa 2, podle nějž lze určit vydávající členský stát. Z toho vyplývá, že každý plátce DPH registrovaný v ČR bude muset mít ode dne vstupu země do EU přiděleno nové osobní identifikační číslo, které bude začínat znaky přidělenými tímto mezinárodním standardem Česku. Podle současného standardu naposled modifikovaného k 29. 5. 2002 jsou Česku přiděleny následující znaky: pro dvoupísmenný znak CZ, v případě třípísmenného znaku CZE a pro trojciferný znak 203. Znaky pro Českou republiku byly do mezinárodního standardu zařazeny k 15. 6.1993. Např. Slovensko ke stejnému datu obdrželo znaky SK, SVK resp. 703 a názvem podobné Slovinsko (k 15. 6. 1992) SI, SVN a 705. Ode dne přistoupení ČR k Unii bude muset každý plátce DPH na svých daňových dokladech uvádět nové osobní identifikační číslo začínající písemným znakem CZ.

Pro lepší pochopení budoucích změn je třeba nejdříve uvést, jak je daňové identifikační číslo (DIČ) v České republice upraveno nyní. Každá osoba registrovaná u finančního úřadu má přidělené DIČ, které se skládá z předčíslí označujícího číslo místně příslušného finančního úřadu. Například pražské finanční úřady mají předčíslí 001 (Praha 1) až 014 (Praha 14). Za předčíslím následuje pomlčka a poté samostatné identifikační číslo jednotlivé osoby. Pokud je daňovým subjektem právnická osoba, je součástí DIČ osmiciferné identifikační číslo osoby (IČO) přidělované statistickým úřadem. U fyzických osob je součástí DIČ rodné číslo, které může mít devět či deset čísel podle data narození. Pro české plátce DPH tak přicházejí v úvahu dvě možnosti. Buď ministerstvo financí připraví nový systém identifikačního čísla pro účely DPH, nebo využije současný stávající systém. S ohledem na případné náklady a krátkou dobu pro zavedení nového systému lze předpokládat, že číslice za předčíslím příslušného finančního úřadu neboli osobní daňové číslo zůstane po vstupu Česka do Unie beze změny. Plátce DPH bude tedy pravděpodobně používat místo předčíslí FÚ mezinárodní znak a struktura DIČ bude CZ - 12345678 pro právnickou osobu nebo CZ - 595305xxx, resp. CZ - 595305xxxx pro fyzickou osobu. To, zda struktura čísla bude obsahovat pomlčku, či nikoli, bude záležet jen na rozhodnutí Ministerstva financí ČR. V současné době státy EU většinou používají pouze písemný znak a číslice bez pomlčky.

Plátci DPH, kteří vystavují daňové doklady v tištěné podobě, se musí již s předstihem připravit na tuto změnu, aby ke dni vstupu do EU byli schopni vystavovat platné daňové doklady. Platný daňový doklad je totiž v EU stejně jako v ČR důležitým dokumentem umožňujícím nárok na odpočet DPH na vstupu či opravňujícím k účtování bez DPH při splnění určitých podmínek. Plátci DPH, kteří využívají počítačové systémy a vystavují daňové doklady v elektronické podobě, by měli své systémy včas upravit tak, aby je v okamžiku uplatnění Šesté direktivy na území ČR byli schopni i nadále plně využívat.

PODMÍNKY PRO ELEKTRONICKOU FAKTURACI. Jedna z posledních novelizací Šesté direktivy upravila podmínky pro zjednodušení a harmonizaci pravidel v oblasti fakturace. Novela je platná od 6. 2. 2002 a pro členské státy EU se stane účinnou k 1. 1. 2004 (direktiva 2001/115/EC publikována OJ L 15, 17. ledna 2002). Tato nová směrnice stanoví jednotné požadavky na obsah a náležitosti daňových dokladů.

Kromě údajů, které známe i ze současné české úpravy náležitostí daňových dokladů, zahrnuje nová evropská úprava také povinnost uvádět údaje o daňovém zástupci včetně jeho osobního čísla vždy, když je tento zástupce využíván. Režim daňových zástupců v české úpravě DPH v současnosti neexistuje. V EU se uplatňuje v případech, kdy je plnění uskutečňováno v jiné zemi než ve státě, v němž má plátce svoji plnou osobní obchodní registraci. Plátce DPH tak nemusí v případě uskutečnění zdanitelného plnění v jiném než vlastním státě podstupovat složitý proces obchodní registrace a pro účely platby DPH může využít speciálního zástupce. Konkrétní podmínky upravující náležitosti osoby daňového zástupce si určují samy jednotlivé členské státy EU.

Významná je také odlišná úprava podpisu plátce daně na daňovém dokladu, než v současnosti platí v ČR. Jestliže plátce daně bude chtít využívat elektronickou fakturaci, je nutné, aby zabezpečil i splnění podmínek pro elektronický podpis. Výhodou českých plátců DPH je skutečnost, že Česko již základní předpis upravující podmínky užívání elektronického podpisu zavedlo. Nicméně ten, kdo již dnes elektronickou fakturaci využívá, bude muset po vstupu do EU splnit nový požadavek na náležitosti elektronického podpisu, který česká legislativa o DPH neobsahuje. Členské státy EU mohou totiž od 1. ledna 2004 požadovat, aby elektronický daňový doklad, má-li být platný, obsahoval podpis. Na druhé straně u daňového dokladu v tištěné podobě platí, že členské státy EU nemusí vyžadovat podpis jako podmínku pro jeho platnost. Lze tedy konstatovat, že po vstupu ČR do EU nedojde k podstatným změnám podmínek pro vystavovaní daňových dokladů ať již v tištěné, nebo v elektronické podobě. Naše právní úprava je již dnes až na některé drobné rozdíly ve shodě s budoucí úpravou pro členské země EU.

Václav Pátek, PricewaterhouseCoopers

Související