Jak je v evropském právu zakotvena ochrana svobody hospodářské soutěže a jak ovlivní tato regulace společného evropského trhu české fyzické a právnické osoby po vstupu ČR do EU?

Ochrana hospodářské soutěže je v evropském právu považována za stejně důležitou, jako je např. ochrana vlastnictví nebo ochrana smluvní svobody stran při uzavírání smluv. Normy evropského soutěžního práva můžeme rozdělit do dvou základních skupin: Jsou to pravidla regulující hospodářskou soutěž mezi soukromoprávními subjekty a normy určující míru, v jaké se pravidlům soutěže podřizují veřejnoprávní subjekty.

V ČR zajišťuje ochranu svobody hospodářské soutěže nový zákon o ochraně hospodářské soutěže, který vstoupil v účinnost k 1. červenci 2001. Zákon je koncipován jako slučitelný s evropským soutěžním právem. Po vstupu ČR do EU bude na našem území platit souběžně dvojí úprava soutěžního práva: česká a evropská. Evropské soutěžní právo bude postihovat pouze jednání, která mohou mít nepříznivý vliv na obchod mezi členskými státy (tedy jednání, která mají tzv. "komunitární dimenzi"). Jednání mající tuto komunitární dimenzi budou předmětem řízení jak před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), tak před Komisí ES, přičemž ÚOHS bude aplikovat normy českého soutěžního práva a normy evropského soutěžního práva s přímým účinkem a Komise bude aplikovat normy evropského soutěžního práva. Protože judikatura Komise a soudních orgánů ES je rozsáhlejší a rozvinutější než rozhodnutí ÚOHS, dá se předpokládat, že se jejich praxí bude ÚOHS více inspirovat i při aplikaci českého práva.

ÚOHS však nebude moci udílet výjimky ze zákazu kartelových dohod, k jejichž vydávání má exkluzivní pravomoc Komise, stejně jako nebude kompetentní pro vyjádření platnosti spojení majících komunitární dimenzi. Jestliže Komise rozhodne, že jednání neodporuje normám evropského soutěžního práva, ÚOHS může přesto jednání označit za odporující českému soutěžnímu právu. V případě postihu jak ze strany ÚOHS, tak ze strany Komise bude Evropská komise pro určení výše sankce brát v potaz sankci uloženou ÚOHS.

Evropské soutěžní právo se vztahuje na jednání "podniků". Obsah tohoto termínu odpovídá obsahu pojmu "soutěžitel", jak jej definuje zákon o ochraně hospodářské soutěže, a po vstupu do EU tedy nedojde k rozšíření rozsahu subjektů podléhajících soutěžněprávní úpravě.

Evropské soutěžní právo upravuje vztahy, které ve svém důsledku omezují soutěž na společném evropském trhu - to znamená, že protisoutěžním je i jednání těch podniků, které nemusí mít na území EU sídlo ani organizační složku, jestliže omezuje soutěž na společném trhu. Naproti tomu jednání subjektů se sídlem v členském státě EU, které narušuje soutěž mimo společný trh a které nemá na společný trh dopad, se nachází mimo územní působnost norem evropského soutěžního práva - ale může spadat do působnosti norem českého soutěžního práva. Evropské soutěžní právo se vztahuje na definované formy jednání v rámci všech hospodářských odvětví kromě těch, která jsou z jeho působnosti výslovně vyňata (oblast zemědělství a dopravy). V oblasti bankovnictví a pojišťovnictví Komise při aplikaci práva respektuje některá specifická hlediska, ač tyto oblasti formálně spadají pod účinnost evropského soutěžního práva.

Názvy skutkových podstat nekalosoutěžního jednání užité v této oblasti evropského soutěžního práva odpovídají těm, které užívá zákon na ochranu hospodářské soutěže. Patří mezi ně dohody, zneužití dominantního postavení a spojování. V oblasti veřejnoprávních subjektů jsou pak základními oblastmi úpravy státní monopoly, státní podpory a veřejné zakázky. Podívejme se na jednotlivé skutkové podstaty nekalosoutěžních jednání, tak jak jsou chápány evropským soutěžním právem:

V oblasti veřejnoprávních subjektů jsou zaprvé neplatné dohody mezi podniky ("agreements between undertakings"), rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu. Dohoda nepodléhá zákazu, jestliže společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 5 % v případě horizontální dohody (tj. dohody podniků nacházejících se na stejné úrovni trhu zboží - typicky dva dodavatelé) a 10 % v případě vertikální dohody (tj. dohody podniků působících na různých úrovních trhu zboží - typicky dodavatel a odběratel). Stejně jako v českém právu, i v evropském právu tyto prahy účinnosti zákazu neplatí pro některé zvlášť nebezpečné druhy dohod, jakými jsou např. dohody o určení cen, o rozdělení trhu apod.

Na rozdíl od české soutěžněprávní úpravy jsou však dohody malých a středních podniků (zaměstnávajících méně než 250 zaměstnanců a majících roční obrat nižší než 40 milionů eur) považovány za příliš nevýznamné pro konkurenci na společném trhu, než aby ospravedlňovaly intervenci Komise. Podmínkou zákazu dohody je schopnost dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy.

V úvahu přicházejí tři typy takových dohod:

1. Dohoda uzavřená mezi podniky různých členských států, která se týká vývozu či dovozu výrobků mezi těmito státy (nejtypičtější případ).

2. Dohoda uzavřená mezi podniky se sídlem ve stejném členském státě, která se týká pouze trhu v tomto členském státě. Taková dohoda bude neplatná, pokud bude mít za cíl ztížit přístup na trh členského státu společnostem založeným v jiných členských státech (viz např. rozhodnutí SD Brasserie de Haecht [23/67] týkající se dohod o exkluzivitě dodávání piva mezi státními pivovarskými společnostmi).

3. Dalším typem dohod narušujících hospodářskou soutěž jsou dohody týkající se výměny s nečlenskými státy, pokud mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy (viz např. rozhodnutí SD Béguelin Import [22/71], které se zabývalo dohodou o exkluzivitě uzavřené mezi výrobcem se sídlem v nečlenském státě a distributorem se sídlem v členském státě Unie. Dohoda zakazovala distributorovi reexportovat dotčené výrobky do ostatních členských států a zaručovala mu ve své zóně exkluzivitu dovozu a distribuce).

Stejně jako české, také evropské soutěžní právo stanoví pro určité typy či konkrétní případy dohod, které nepředstavují nebezpečí pro konkurenci na společném trhu, ale naopak na něj mohou působit pozitivně, možnost udělení skupinové či individuální výjimky.

Se společným trhem je neslučitelné, a proto zakázané, aby jeden nebo několik podniků zneužívalo dominantního postavení ("abuse of a dominant position") na společném trhu nebo jeho podstatné části, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Podstatná část společného trhu ale nemusí být, stejně jako v případě zakázaných dohod, automaticky představována trhem ve více členských státech a zejména v případě velkých států dokonce ani celým trhem jednoho členského státu. Pro stanovení existence dominantního postavení pak bude rozhodný podíl na relevantním trhu a další indicie (zejména technologický náskok, finanční moc, překážky pro vstup konkurenta na trh a další).

Podniky mají povinnost oznámit Komisi spojení ("concentrations") mající komunitární dimenzi. Takovým spojením se rozumí fúze nebo nabytí kontroly nad jiným podnikem jedním či více podniky v případě, že celosvětový obrat všech spojovaných podniků převyšuje 5 miliard eur a individuální obrat na úrovni komunitární alespoň dvou spojovaných podniků převyšuje 250 milionů eur. Nařízení se nevztahuje na případy, kdy každý ze spojovaných podniků realizuje v jediném členském státě více než dvě třetiny svého celkového obratu provedeného na komunitární úrovni. Jestliže se spojení týká podniků operujících na trhu nejméně tří členských států, prahy účinnosti soutěžněprávních norem jsou sníženy, aby se tak zabránilo množení oznámení státním úřadům. Spojení, která vytvářejí či upevňují dominantní postavení a která mají za následek, že efektivní konkurence na společném trhu či jeho podstatné části by byla vážným způsobem ohrožena, musejí být označena jako neslučitelná se společným trhem, a tudíž neplatná.

V oblasti týkající se veřejnoprávních subjektů evropské soutěžní právo reguluje zejména státní monopoly, státní podpory a státní zakázky.

Státní monopoly ("state monopolies"), jakkoli jsou na společném evropském trhu ovládaným principem volné soutěže cizorodým elementem, nejsou v evropském právu zakázány. Kompromisní charakter úpravy jejich aktivit spočívá v tom, že při splnění určitých předpokladů (typicky je to existence veřejného zájmu členského státu) zaručuje evropské právo veřejným podnikům jakožto nástrojům k prosazování státních monopolů zvláštní postavení. Tak je tomu například při zajišťování veřejného zájmu konkrétního členského státu při těžbě nerostných surovin, zajišťování určitého druhu služeb (např. poštovní monopol) apod. Státní monopol umožňuje svým postavením narušovat svobodnou soutěž. Z tohoto důvodu je členským státům uložena povinnost vyloučit diskriminaci při vstupu na svůj vnitrostátní trh.

Při určení státní podpory ("state aid") se vychází ze dvou základních předpokladů, a to že státní pomoc pochází z veřejných prostředků a že znamená zvýhodnění pro příjemce. Státní podpory jsou v důsledku svého pro soutěž škodlivého charakteru, kdy je jeden subjekt zvýhodněn oproti druhému, považovány za nežádoucí. Nejběžnějšími druhy těchto státních podpor jsou daňová osvobození, dodávky zboží nebo služeb za zvýhodněných podmínek a převzetí ztrát. Avšak ne všechny druhy státních podpor jsou považovány evropským soutěžním právem za škodlivé - typickým příkladem je podpora zaměřená na rekonstrukci určitých sektorů průmyslu, v nichž samotná soutěž nestačí k podněcování žádoucího strukturálního vývoje, např. tam, kde by bez přítomnosti státní pomoci jinak hrozila vysoká míra nezaměstnanosti. Státní pomoc je neslučitelná se společným trhem, jestliže ohrožuje či je alespoň schopna ohrozit obchod mezi členskými státy.

Další oblastí ochrany hospodářské soutěže je regulace veřejných zakázek ("procurement"). Objem a hospodářský význam veřejných zakázek stále roste a v současnosti představují náklady na veřejné zakázky částku rovnající se zhruba 15 % hrubého domácího produktu EU. Tvorba práva veřejných zakázek představuje trvalý přechod koncepčního působení z členských států na Unii. Dosavadní snahy o harmonizaci vnitrostátních úprav vedly mimo jiné i k přehlednosti evropské úpravy. Původně velmi nepřehledná dílčí úprava v množství směrnic byla v mnohém zjednodušena a její základy jsou nyní obsaženy ve třech základních směrnicích.

Úprava řízení před komisí v soutěžních věcech týkajících se soukromoprávních subjektů je velmi podobná úpravě řízení před ÚOHS. Tohoto řízení se účastní i státní orgány v rámci tzv. Poradního výboru (Komise jim poskytuje žádosti a oznámení podniků, může je požádat o ověření dokumentů, orgány mohou Komisi poskytnout svůj názor na to, jak by Komise měla rozhodnout). V případě, že Komise shledá existenci zakázané dohody či zneužití dominantního postavení, nařídí ukončení takového jednání a může stanovit pokutu ve výši od 1000 do 1 000 000 eur nebo ve výši odpovídající 10 % celosvětového ročního obratu subjektů narušujících soutěž. Takovéto rozhodnutí pak představuje exekuční titul, který bude ÚOHS vymáhat podle platné české legislativy. V opačném případě Komise vydá negativní osvědčení, případně rozhodnutí o udělení individuální výjimky. Negativní osvědčení, rozhodnutí nařizující ukončit jednání a rozhodnutí stanovující individuální výjimku jsou publikována v Úředním věstníku ES ve formě, která neohrozí utajení obchodního tajemství.

V případě řízení ve věci kontroly spojování mají spojované podniky povinnost spojení oznámit do jednoho týdne od uzavření smlouvy, oznámení nabídky koupě nebo výměny či od získání podílu na kontrole. Oznámení je publikováno v Úředním věstníku. Nevykonání této povinnosti může být sankcionováno pokutou ve výši až 10 % celosvětového obratu spojovaných podniků. Samotné rozhodnutí Komise musí být opět přijato po konzultaci v rámci Poradního výboru a je publikováno v Úředním věstníku.

Na závěr je třeba dodat, že v rámci jednání o dohodě o přistoupení ČR k EU nebylo vyjednáno přechodné období v oblasti ochrany svobody hospodářské soutěže. Ustanovení evropského soutěžního práva se tak na české subjekty budou aplikovat v plném rozsahu ode dne přistoupení.

Tomáš Babáček, Lukáš Trávníček

Ambruz α Dark, advokáti, v.o.s.

Související