Jak jste si letos připomenuli 17. listopad?

Vysvětlovala jsem události 17. listopadu 1989 dětem (na jejich žádost!). Někdy zmateně, někdy dojatě, někdy nostalgicky. Věřím, že si z našich diskusí odnesly poznatek, že svoboda (vnitřní i vnější) je základní ukazatel kvality života.

Výročí jsem si připomněl na Sametovém golfovém turnaji. Cenami byly dříve vzácné mandarinky a banány. Má žena, která v listopadu 89 musela na Národní třídě běžet špalírem obušků, vyrazila do ulic. Domů se vrátila otrávená se slovy ukradená revoluce.

Na jedné výstavě jsem si vzpomněl, že mám ve skříni zvětšeniny z revoluce, které jsem nikde nevystavil. S focením jsem skončil, začal podnikat - byla to krásná doba! Současnost už taková není. Asi si to zasloužíme...

Chtěl jsem jít na Národní a když jsem si dálkově otevřel garáž a potom bez klíčku nastartoval auto, uvědomil jsem si dvě věci: za prvé, že nemám vůbec klíče a za druhé , že se máme fakt dobře. Žijeme ve skvělé zemi a ve skvělé době.

Svátek jsem si připomenul v práci, kde jsem z okna své kanceláře v podvečer sledoval v ulicích policii a létající helikoptéry, a sám sebe jsem se ptal, kam se to porevoluční nadšení po 25 letech vytratilo.

Dopoledne krásný pěší výlet labským údolím. Sám jsem mohl v klidu přemýšlet a porovnávat život před a po roce 1989. Je co slavit - svoboda a demokracie není málo. Potom u TV jsem se styděl, že studenti nemohou tradičně slavit svůj svátek.

V kanceláři. Nostalgicky jsem zachrastil svazkem klíčů (směrem k Národní třídě) a svátek jsem tak oslavil prací.

Nijak, nemohl jsem si to připomenout, jelikož mi v té době bylo jen pár let...

Prací

S rodinou jsme si chtěli zavzpomínat, projít si trasu. Zahájili jsme po poledni na Albertově - netušili jsme, že jsme na srazu odpůrců Islámu. Zbytek dne jsme strávili frustrováni z nenávisti, kterou jsme byli obklopeni - a to nejenom k Islámu.

Svátek jsem oslavil prací, což je podle mne nejlepší způsob, jak posouvat věci kupředu. Neboť Slova učí, ale příklady - ty táhnou!

Cestou do fitka jsem nepozorně narazila do čela demonstrace za horší zítřky, což mne donutilo k rychlému úniku do nejbližší ulice, kde pištěli zastánci lepších včerejšků. To vyústilo v to, že jsem si dala na činku větší nakládačku, než ji schytat.

Přemýšlel jsem, kolik dnes samozřejmých věcí bylo před listopadem 1989 nemyslitelných či nemožných. Zejména svoboda a možnost seberealizace.

Letos jsem 17. listopad oslavil u TV. Nostalgicky jsem sledoval televizní pořady dokumentující historické období související s tímto výročím a prostřednictvím obrazovky jsem sobě i dětem připomenul šedivé období naší historie před listopadem.

Cítil jsem potřebu (podobně jako před 26 lety po 17.11.) jít někam vyjádřit svůj postoj, nicméně nakonec jsem nikam nešel, protože jsem nenašel skupinu racionálně a umírněně vyjadřující postoje podobné mým. O setkání s extrémisty obou pólů nemám zájem.

Jak jsem si tento den připomenul? Asi jako každý den, kdy mám více času na sebe. Byl jsem s milým a blízkým člověkem, byl jsem sám se sebou a knihou. Měl jsem čas se v klidu najíst. Přemýšlel jsem a odpočíval.