Jako úspěch hodnotí reorganizaci Českých aerolinií předseda věřitelského výboru firmy a advokát White & Case Martin Froněk. Letecké společnosti se podařilo splnit reorganizační plán za čtyři měsíce. Převzala ji sesterská společnost a věřitelé se při tom vzdali drtivé většiny svých pohledávek. Froněk prozrazuje, co je přimělo kývnout na řešení, které v Česku nebývá obvyklé.

Řekněte na úvod, co obnáší reorganizace a v jakých situacích se hodí pro řešení firemních krizí?

Je to jedna z forem řešení úpadku dlužníka. Podnik v úpadku v ekonomickém slova smyslu přestává patřit původním vlastníkům a ekonomickou kontrolu nad ním přebírají věřitelé. Druhou formou, jak úpadek v insolvenčním řízení řešit, je konkurz. V něm se rozprodává majetek společnosti. Oproti tomu je základní ideou reorganizace zachovat fungující podnik. Nemizí zaměstnanci, specifické know‑how ani goodwill, což jsou na trhu jinak obtížně zpeněžitelné hodnoty. Věřitelé se dělí o budoucí výnos.

Kdy má smysl reorganizaci použít?

Primárně dlužník musí mít konkurenceschopný produkt, o který je na trhu zájem. To znamená předpoklad, že po reorganizaci bude dále podnikat. Pokud by tomu tak nebylo, pak je z celospolečenského hlediska lepší zdroje, které jsou v podniku uzavřeny, uvolnit, rychle je prodat a využít jinde. Reorganizace musí především dávat smysl věřitelům. Při zohlednění jejich nákladů na vedení celého procesu jim musí slibovat vyšší výnos, než jaký by jim dal konkurz. To se na začátku insolvenčního procesu špatně odhaduje. Dlužník dává věřitelům pouze příslib, jak to bude vypadat a jaký bude konec. Zejména ve standardní reorganizaci, kdy dlužník na začátku nemá připravený reorganizační plán, teprve ho vytváří a vyjednává o něm, je věřitel vystaven velké nejistotě. A právě kvůli ní musí mít věřitelé důvěru, že proces bude veden nestranně a transparentně. Musí mít důvěru v dlužníka a jeho management.

Vedle klasické reorganizace existuje ještě takzvaná předbalená. V čem se liší?

To je varianta, kdy dlužník přichází k soudu s již vyjednaným a věřiteli schváleným reorganizačním plánem, je také určená osoba insolvenčního správce. Věřitelé už znají cestu, kterou se vydávají, a opatření, jaká bude dlužník činit. Díky tomu má předbalená reorganizace větší šanci na úspěch. V praxi se ukazuje, že pro věřitele, zejména bankovní instituce, je to varianta preferovaná.

Motivace věřitelů účastnit se reorganizace bývá mizivá. Vědí, že je čeká nízký výnos, navíc musí angažovat právníka, což stojí peníze.

V porovnání s konkurzem je v Česku reorganizací velmi málo. Za letošní první pololetí jenom 15, zatímco konkurzů byly stovky. Proč?

Do reorganizací byly v roce 2008, kdy se tato varianta objevila v insolvenčním zákoně, vkládány velké naděje. Měla to být preferovaná varianta oproti konkurzu. A první velká reorganizace výrobce technických tkanin Kordárna, v níž jsme zastupovali bankovní věřitele, byla úspěšná. I díky tomu zavládl optimismus. Jenže v dalších letech se to už zopakovat nepodařilo. Důvodů je celá řada. Insolvenční proces jako takový je zdlouhavý a poměrně nákladný pro věřitele v porovnání s tím, jaké jim slibuje výnosy. Pokud nemají ke své pohledávce zajištění třeba v podobě zástavy, pohybuje se podle výzkumu Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka při Vysoké škole ekonomické jejich uspokojení v insolvenci v nízkých jednotkách procent. Věřitel tedy ví, že ho čeká nízký výnos, že řízení bude trvat třeba tři roky, musí angažovat právníka, což ho stojí další peníze. Výsledkem je, že motivace věřitelů účastnit se reorganizačního procesu a snažit se ho ovlivnit je mizivá. Většinou klíčovou roli v insolvenčním řízení přebírají banky, jejichž výnosy bývají díky zajištění zpravidla vyšší. Ale i ty zvažují alternativy. Mohou pohledávku prodat a případem se dál nezabývat. No a poslední variantou je konkurz.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Jak v reorganizaci postupovat, aby se později neproměnila v konkurz?

Dlužník musí mít k dispozici takové zdroje, aby po dobu, kdy jeho podnik prochází reorganizací, mohl platit dodavatele. Buď sám musí generovat dostatečné sumy peněz, anebo si musí zajistit externí financování. To má v reorganizaci privilegovanou pozici, aby to investora motivovalo lít do společnosti v krizi peníze. Tato pohledávka je takzvaně za majetkovou podstatou a investor ji dostává proplacenou dřív než všichni ostatní. A v neposlední řadě insolvenční soud nesmí překvapovat nepředvídatelnými rozhodnutími.

Martin Froněk

Je lokálním partnerem mezinárodní advokátní kanceláře White & Case. Od roku 2009 se specializuje na právo insolvencí a restrukturalizací. Mezi první případy, na nichž se podílel, patřila insolvence výrobce technických tkanin Kordárna, tedy historicky první reorganizace firmy v Česku. V insolvenčním řízení Českých aerolinií byl předsedou věřitelského výboru. Je členem akademické rady Centra pro restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka na VŠE v Praze.

Advokát White & Case Martin Froněk
Foto: Lukáš Bíba

Jaká to mohou být?

Už legendárním příkladem bylo insolvenční řízení OP Prostějov. Insolvenční soud celou řadou svých rozhodnutí zcela překvapil věřitele a celý bankovní trh. Například vyloučil největšího věřitele z věřitelského výboru i z hlasování na schůzi věřitelů. Docházelo tam k přeměnám reorganizace v konkurz a zase zpátky. Ten proces byl zejména ze začátku velmi nepředvídatelný. Výsledkem bylo, že OP Prostějov nakonec skončil, byť z hlediska výnosu pro zajištěného věřitele nešlo o špatný výsledek. O ten se nicméně zasloužila až nová insolvenční správkyně pod dohledem jiného soudce. Jsou také kauzy, že insolvenční soudci způsobují průtahy, odkládají třeba schůze věřitelů, čímž se odkládá řešení i uspokojení věřitelů. Když se řízení protahuje, zejména tam, kde běží výroba, může ubývat zakázek pro ztrátu důvěry zákazníků, a tudíž docházet k degradaci majetkové podstaty.

Jaká v tomto smyslu byla velká reorganizace z poslední doby u Českých aerolinií? Jakou zkušenost si z ní můžeme odnést?

Skončila k 1. červenci, už dobíhají pouze incidenční spory, v nichž insolvenční správce popírá některé přihlášené pohledávky. Tato reorganizace je velmi specifická a unikátní. Bylo to největší insolvenční řízení podle počtu přihlášených věřitelů. Bylo jich něco přes pět tisíc, což výrazně zatížilo insolvenčního správce i insolvenční soud. Specifické je i to, že reorganizační plán nepředkládal dlužník, ale mateřská společnost Smartwings, a po splnění reorganizačního plánu získala kontrolu nad ČSA jiná společnost ze stejného koncernu – Prague City Air. To je unikátní.

V případě ČSA nepředkládal re­­org­a­­nizační plán dlužník, ale mateřská společnost. Kontrolu nad ČSA získala jiná společnost ze stejného koncernu. To je unikátní.

Znamená to, že mateřská společnost, která byla sama v insolvenci, připravovala reorganizační plán?

Mateřská společnost nebyla v insolvenci. Ve Smartwings si zajistili nové financování a prošli neformální restrukturalizací završenou v březnu 2021. To znamená, že vyřešili své problémy s věřiteli mimo soudní řízení. To pak mimo jiné umožnilo, aby vedli i reorganizaci ČSA. Je pravda, že na konci roku 2021 byl na Smartwings podán insolvenční návrh, ale záhy byl stažen a reorganizace ČSA se nijak nedotkl.

Proč nebývá obvyklé, aby jiná společnost z koncernu převzala dlužníka?

Většinou přijde investor zvenčí, nespojený s dlužníkem. Ale řešení zvolené v případě ČSA bylo dáno tím, že reorganizační plán sestavovala mateřská společnost. Věřitelé to akceptovali, a protože podnik patří v insolvenci věřitelům, je na nich, jak se rozhodnou.

V případu ČSA vidíme i poměrně nízké uspokojení nezajištěných věřitelů. Podle zprávy insolvenčního správce jen 3,76 procenta. Jak si to stojí v porovnání s dalšími případy z vaší praxe?+

To číslo není finální. Znát ho budeme na konci října, kdy končí letní letová sezona. Do té doby mohou držitelé nevyužitých letenek a voucherů z dob koronavirových omezení uskutečnit svůj let. A potom z fronty věřitelů vypadnou. Na ty, kteří se budou dál uspokojovat z insolvence, tedy zbude větší balík peněz. Co se týče výnosu pro věřitele, podle již zmiňovaného průzkumu VŠE bývá v reorganizaci zhruba 24 procent pro nezajištěné věřitele, zatímco v konkurzu tři až pět procent. V případě ČSA je to na hraně, blíže konkurzu. Ale pořád se tady bavíme o průměru, není to něco, co bychom v minulosti v insolvenční praxi nikdy neviděli. Příkladem může být reorganizační plán OKD, který nezajištěným věřitelům slíbil 0,3 procenta jejich pohledávek, přesto se mu dostalo stoprocentní podpory věřitelů.

V případu ČSA by asi každá další varianta znamenala absolutní konec podniku, protože letecké licence nejde převést na někoho jiného, že?

Na to měli někteří věřitelé odlišný názor, nicméně pro většinu z nich to z ekonomického hlediska bylo rozhodování mezi nulou a něčím víc než nula.

Na začátku července věřitelé konstatovali, že reorganizační plán aerolinek byl splněn. Připomeňte body, které byly podstatou toho plánu.

Je to vydání zajištění zajištěným věřitelům, snížení základního kapitálu na nulu a zrušení původních akcií. Následně zvýšení základního kapitálu, emise nových akcií a kapitalizace pohledávky. Načerpání finančních prostředků na provozní financování a načerpání takzvaného vypořádacího úvěru od investora, ze kterého jsou vyplaceny pohledávky věřitelů podle reorganizačního plánu.

Říkáte, že reorganizace je skončená, nicméně běží incidenční spory. Jak dlouho může tento stav trvat?

Může to být otázka měsíců, ale spíše let, protože ČSA má řadu zahraničních věřitelů, a tak pokračuje přihlašování pohledávek. Soud bude muset řešit, do jaké míry je možné v přihlašování pokračovat, když reorganizace skončila.

Jaký je tedy nyní status ČSA v insolvenčním řízení?

Už v insolvenci nejsou. Jejich případ je v insolvenčním rejstříku veden jako skončený. Jen podle jednoho zvláštního ustanovení insolvenčního zákona mohou dále běžet incidenční spory. To je v něm proto, aby incidenční spory nezdržovaly insolvenční řízení a formálně nedržely dlužníky v soudním procesu.

To ale znamená, že přesnou výši uspokojení věřitelů nebudeme znát na konci října, ale až doběhnou incidenční spory. Je to tak?

V podstatě máte pravdu, ale zásadnější dopad na míru uspokojení bych neočekával. To, co bude klíčové, bude opravdu rozsah uplatnění letenek a voucherů během letní sezony. V říjnu nebo v listopadu určitě dojde k dalšímu rozvrhu a tam se budeme blížit konečnému číslu. V reorganizačním plánu se počítalo s uspokojením nejméně 4,6 procenta.

V incidenčních sporech kolem ČSA vidíme, že u popřených pohledávek v řádu i kolem tisícikoruny ukládá soud věřitelům uhradit náklady řízení ve výši přes osm tisíc korun. Z toho se zdá, že se věřitelé přihlášením svých relativně nízkých pohledávek vystavují riziku ještě větší ztráty. Do jaké míry bývá v insolvencích obvyklé, že výše nákladů řízení převýší hodnotu pohledávky?

Obvyklé to nebývá, protože na základě racionální úvahy věřitelé takto marginální částky do insolvenčního řízení nepřihlašují.

Věřitelé ČSA přijali reorganizační plán na konci března. V červenci je splněno. To znamená, že reorganizace byla celkem rychlá, nebo ne?

Čtyři měsíce jsou určitě rychlé. Záleží na tom, jaké podmínky si předkladatel plánu nastaví, aby byly splněny a a věřitelé a soud mu to schválili. Jsou insolvenční řízení, kdy tato fáze trvá mnohem delší dobu.

Dá se tedy v případě ČSA mluvit o úspěchu? Firma sice přežila, nicméně uspokojení věřitelů je velmi nízké.

Z hlediska ČSA to určitě úspěch je. Podařilo se dojednat dohodu s klíčovým obchodním partnerem – Airbusem. Bez té by reorganizace pravděpodobně nebyla.

Co je podstatou té dohody?

Dohoda není veřejná. Ale mohu říct, že v ní šlo o řešení poskytnutých záloh za objednaná letadla a nastavení spolupráce s Airbusem do budoucna.

Už jsme hovořili o tom, že reorganizací je v Česku málo. Co bychom měli změnit, abychom jich viděli víc?

Já si nemyslím, že je to otázka legislativních úprav. Problémem českých insolvencí je, že dlužníci podávají insolvenční návrhy pozdě. Podle výzkumu VŠE je to v průměru o tři roky později, než by mělo. K formálnímu řešení dochází v situaci, kdy majetková podstata bývá už projedená, na věřitele příliš nezbývá. Jejich motivace účastnit se nějakého komplexního, drahého procesu je omezená. Jde tedy především o to, aby dlužníci řešení problémů nenechávali na poslední chvíli v naivní víře, že to nějak dopadne. Potom bude reorganizace přinášet větší uspokojení a věřitelé budou mít větší chuť se jí účastnit.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné Ekonomu