Automatizace zvyšuje nerovnost, zajímat by to mělo i vládu

Přílišné obavy z velké nezaměstnanosti nejsou namístě, i tak ale dojde k obrovské proměně pracovního trhu.

Dobře je to vidět na srovnání Rumunska a Švédska. Podíl zemědělství na HDP obou zemí je mizivý, pohybuje se v nižších jednotkách procent. „V Rumunsku však v tomto odvětví náchylném k technologizaci pracuje největší část populace, jde o více než čtvrtinu všech pracujících. Ve Švédsku zemědělství zaměstnává naprostý zlomek celkové pracovní populace – zhruba kolem dvou procent,“ doplňuje Kunertová.

Rumunský trh práce tak projde obrovskými změnami, které se dotknou nemalé části populace. „Příliv nových technologií, díky nimž lze stejné množství potravin produkovat s mnohem menším lidským úsilím, v důsledku znamená, že obrovské množství rumunských zemědělců brzy nebude potřeba. Ti, kdo v sektoru zůstanou, budou muset být schopni s těmito technologiemi pracovat, z čehož vyplývá požadavek na odbornou kvalifikaci,“ vysvětluje ekonomka.

S tím se pojí nároky na sociální a vzdělávací systém. Rumunsko by se proto mělo na nejbližší budoucnost připravit. Potřebuje zajistit například sociální podporu a možnost dovzdělání nejohroženějších skupin zaměstnanců v zemědělství. „Jde například o starší lidi bez technické gramotnosti. Dopady na ekonomické nerovnosti v zemi mohou být drastické.“

Pro příklady rozdílů mezi zeměmi však není třeba chodit tak daleko. Česko i Německo vytváří velkou část svého HDP v automobilovém průmyslu. „Zatímco v Česku se naprostá většina této automobilové práce odehrává v montovnách, běžný německý zaměstnanec pracující v tomto odvětví není nutně montérem, ale třeba inženýrem nebo elektrome­chanikem,“ poukazuje Kunertová na důležitost vzdělávací politiky a politiky trhu práce.

Robotizace ve světě (počet robotů na 10 tisíc zaměstnanců; 2020)

Zvětšit přes celé okno

Ekonomka dále připomíná, že tato povolání s sebou nesou vyšší požadavky na dosažené vzdělání a dovednosti. „Požadavky jsou často velmi komplexní s důrazem na schopnost práce s nejnovějšími technologiemi. Tudíž jde o povolání, která není možné tak jednoduše kompletně automatizovat.“

Kunertová zdůrazňuje, že německá specializace na technické dovednosti ve výrobě rozhodně není náhoda. „Naopak jde o výsledek dlouhodobých vládních politik s cílem učinit průmysl odolnějším vůči světovým trendům přetvářejícím pracovní trh,“ upozorňuje.

Vzdělávací systém se musí změnit

Automatizace bude v tomto ohledu klást nároky jak na stát, tak na firmy. Podle partnera ve společnosti EY Petra Knapa se společnosti časem začnou potýkat s nesouladem mezi stále komplexnější požadovanou kvalifikací na straně jedné a reálnými kompetencemi dostupných pracovníků na straně druhé. „Toto bude třeba řešit nabídkou rekvalifikačních základních kurzů, například v oblastech datové analytiky a pokročilé automatizace, a také konkrétními cílenými kurzy na straně firem,“ domnívá se.

Německá specializace na technické dovednosti není náhoda. Jde o výsledek dlouhodobé snahy tamních vlád.

„Tento systém musí být poměrně dynamický, protože rozsah a rychlost příchodu nových poznatků se budou dále zvyšovat. Nejlepší model je ovšem nakonec v duchu japonského postupného zlepšování. Každý den nějaký malý pokrok a něco nového se naučit a nikdy nebýt spokojen se současným stavem,“ dodává Knap.

Stále častěji se v tomto kontextu skloňují pojmy reskilling, upskilling a celoživotní učení. Reskilling zastřešuje různé rekvalifikace a přeškolování na nová pracovní místa. Upskilling pak představuje získávání nových kompetencí, případně prohlubování těch dosavadních.

Celoživotním učením se pak myslí, že vzdělávání nekončí absolvováním školy, ale jde o proces, který pokračuje po zbytek pracovního života. V takovém prostředí je snadnější naučit se novým dovednostem, jež pracovníkům umožní vykonávat novou práci.

Že systém musí být po této stránce připraven, si uvědomuje také ministr školství Petr Gazdík (STAN). Ten řekl, že není žádoucí, aby školy vychovávaly absolventy úzce specializované na konkrétní místo v konkrétní firmě: „Už teď je zřejmé, že v průběhu svého pracovního života se člověk bude muset různě dovzdělat nebo překvalifikovat. Proto je důležité, aby vysoké školy vytvořily nabídku kurzů pro reskilling a upskilling,“ konstatuje ministr.

Příjmová nerovnost (2020; Giniho koeficient – 0 = úplná rovnost, 1 = úplná nerovnost)

Zvětšit přes celé okno

Nutnost větších investic do programů celoživotního vzdělávání zdůrazňuje také Linda Kunertová. „Umožní větší flexibilitu pracovní síly adaptovat se na měnící se podmínky a technologie v rámci jejich profesí,“ podotýká.

Pozice člověka, který třídí na poště zásilky, nezanikne. Bude však mít jinou náplň činnosti s jinými nároky.

Jak se změní pracovní trh a požadavky na zaměstnance, lze ilustrovat na pracovníkovi, který na poště třídí zásilky. Jeho pozice podle všeho nezanikne, ale jeho pracovní úkoly budou úplně jiné než dnes. „Bude muset umět vyhledávat v databázích, operovat s robotem, který bude místo něj zásilky třídit a třeba i v budoucnu vyhledávat ve skladu a podobně,“ upřesňuje Kunertová.

Pomoct musí firmy i sociální systém

Podle Knapa trend automatizace v posledních pěti letech v některých firmách výrazně pokročil. „Zároveň se ale také prohloubily rozdíly mezi firmami, které investují do chytřejší výroby, a těmi ostatními. Typicky jsou mezi pokrokovějšími podniky, které mají vizi, finanční prostředky a podnikovou kulturu otevřenou inovacím a učení,“ všímá si.

Takových firem podle něj v českém prostředí pořád není moc. „Nejčastěji tak potkávám pozitivní příklady v pobočkách některých nadnárodních společností nebo ve vybraných start‑upech. Kromě technologického pokroku jsou rozvojové aktivity často spojeny s dalšími organizačními změnami a zvýšením pravomocí zaměstnanců,“ doplňuje partner EY.

Vedle toho bude vzrůstat role sociálního státu v tlumení nerovností. „Systém by měl být uzpůsoben tomu, aby sloužil co největšímu množství obyvatelstva. Bude to relevantní nejen kvůli dopadům automatizace, ale také globalizace a klimatické transformace,“ dodává Kunertová.

Pokud někteří lidé na ekonomickém pokroku dočasně tratí, sociální programy by měly zajistit, aby nezaostávali.

„Je třeba vytvořit systém sociální podpory pro ty, kteří budou oběťmi automatizace kvůli nemožnosti asimilovat se a rekvalifikovat, protože nějaké množství těchto lidí prostě nevyhnutelně vznikne,“ domnívá se Kunertová.

To naznačuje i srovnání, podle něhož USA v automatizaci ve skutečnosti zaostávají. V čele žebříčku nejrobotizovanějších zemí stojí Singapur a Jižní Korea. Co ale zaujme, je, že před USA jsou také Německo a Švédsko. To otevírá otázku, zda ve Švédsku a Německu nehraje pozitivní roli zmíněný sociální stát. Ten zaměstnancům poskytuje spolehlivou záchrannou síť a ti se tak nemusí tolik obávat případného výpadku příjmů.

Bodem zlomu může být globální pandemie. Od března 2020 na Západě raketově vzrostla produktivita práce.

Příjmovou nerovnost v jednotlivých státech lze porovnávat prostřednictvím takzvaného Giniho koeficientu, kde 0 se rovná absolutní rovnosti a 100 představuje maximální nerovnost. Gini pro USA podle dat OECD činí 0,395. Ve Švédsku je to ale pouhých 0,28 a v Německu 0,289. Ve Švédsku a Německu je tedy výrazně menší nerovnost než ve Spojených státech navzdory silnější automatizaci.

Včas se připravit

Hlavním důvodem, proč se prosazuje automatizace, je snaha o vyšší produktivitu. Otázkou produktivity se zabývají i Acemoglu a Restrepo. Docházejí ovšem k závěru, že výrazné mzdové nerovnosti ve Spojených státech doprovází pouze mírný nárůst produktivity. Zároveň je třeba mít na paměti, že jejich studie se zabývá daty jen do roku 2016. Pokud by tedy v posledních pěti letech došlo ke zvratu, na výsledcích by se to neprojevilo.

Bodem zlomu by přitom v tomto ohledu mohla být globální pandemie. Erik Brynjolfsson a Georgios Petropoulos v MIT Technology Review argumentují, že od března 2020 v USA a dalších západních zemích došlo k raketovému nárůstu produktivity. A tak zatímco průměrný růst produktivity ve Spojených státech v letech 2006 až 2019 činil pouhých 1,3 procenta, v roce 2020 to už podle dat amerického Úřadu pro pracovní statistiky (Bureau of Labor Statistics) bylo 2,5 procenta. Tento trend pokračoval i v loňském roce, kdy dokonce zrychloval.

Brynjolfsson a Petropoulos se domnívají, že výhody technologického pokroku a navazující automatizace se na produktivitě práce a zvyšující se životní úrovni dosud projevovaly spíše pozvolna. Teprve teď se to začíná měnit a posun v následujících letech by, jak doufají, mohl být ještě výraznější.

Pandemie byla katalyzátorem pro rozvoj mnoha inovací, jako jsou mRNA vakcíny. V pracovním prostředí představoval největší posun boom práce z domova, která byla v některých obdobích pandemie vnímána jako nutnost.

Zaměstnavatelé byli do té doby opatrní, pokud jde o široké využití home officu. Jeho široké nasazení v době covidu tak představovalo obrovský přirozený experiment. Řada obav se v jeho průběhu nenaplnila, naopak v mnoha případech byli zaměstnanci doma produktivnější než v kanceláři.

Odhady vycházející z dat z USA ukazují, že po definitivním skončení pandemie bude na home officu po­kračovat 20 procent pracujících, zatímco před pandemií to bylo jen pět procent.

Podobně se v nejbližších letech budou na zvýšené produktivitě práce projevovat i výhody automatizace. Tím poroste její atraktivita a bude se ještě více šířit. Bude tedy důležité, aby vzdělávací a sociální systém i firmy byly připraveny předcházet možným negativním dopadům tohoto trendu na část populace.