Státy by měly rychleji omezit produkci skleníkových plynů, stojí v závěrečném prohlášení Konference OSN o změně klimatu v Glasgow. Dojít k němu bylo tak složité, že dvoutýdenní jednání se protáhlo o den až do minulé soboty.

„Summit je zrcadlo stavu naší globální společnosti. Naznačuje, jakým směrem se budou rozvíjet diskuse a budoucí zákony na úrovni států, EU nebo soukromého sektoru,“ komentuje jednání analytička Asociace pro mezinárodní otázky Romana Březovská.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Jedním z reálných dopadů summitu je více financí na přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu. Spojené státy slíbily vložit 50 milionů dolarů (1,1 miliardy korun) a Evropská unie (EU) 100 milionů eur (2,5 miliardy korun) do adaptačního fondu OSN, který poskytuje peníze rozvojovým zemím, na něž změna klimatu dopadá nejvíce.

Uhlíkový problém na hranicích EU

V debatě o emisních povolenkách a uhlíkové dani se projevil rozdílný přístup států. Pokud v EU funguje systém povolenek, ale v jiné části světa taková omezení nebudou, poškozování klimatu nemizí, jen se přesouvá jinam.

Evropské společenství se tomu pokusí čelit celním mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Podle ekonoma Dalibora Roháče z American Enterprise Institute mohou být podobná opatření přijatelná i pro odpůrce klasických cel. „Takzvané vyrovnávání na hranicích je logickým doplňkem a není to z principu špatný nápad,“ říká.

Mechanismus vstoupí v platnost v lednu 2023 s přechodným obdobím do konce roku 2025, kdy budou dovozci jen poskytovat informace o uhlíkové stopě zboží. Následné dovozní poplatky se budou týkat cementu, elektřiny, hnojiv, železných, ocelových a hliníkových produktů a nejvíce se dotknou Ruska, Číny, Turecka a Británie.

Problém CBAM podle Roháče je, že ve skutečnosti nefunguje jako vyrovnávací mechanismus, ale jako subvence. „Exportérům by při vývozu nikdo neplatil jejich zaplacenou uhlíkovou daň, což by mechanismus vyrovnávání měl. A co je horší, CBAM by byl napojen na stávající systém povolenek, které se často rozdávají zadarmo, tím pádem by šlo o ochranářské opatření dotující evropské firmy,“ vysvětluje.

Metoda by mohla být i v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO). S Roháčem se v tom shoduje Gary Hufbauer z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii. „CBAM je ospravedlnitelný jen jako utišující prostředek, který umožní velmi potřebné zvýšení domácích cen uhlíkových emisí. Určitě však v sobě skrývá i ochranářskou dimenzi,“ odpověděl na dotaz Ekonomu.

Hufbauer se souladem opatření na ochranu klimatu s pravidly WTO zabývá dlouho. Kdy země tato pravidla poruší, je podle něj otázkou času. A nevylučuje protiakci WTO.

Nedůvěryhodní partneři

Na summitu se řada států zavázala k odklonu od uhlí. „Jsou mezi nimi i ekonomiky v současnosti závislé na jeho spalování jako Polsko, Vietnam nebo Chile,“ poukazuje Březovská.

Chybí Čína, odpovědná téměř za 55 procent světové spotřeby uhlí, a Roháč varuje: „Čínské emise přesahují emise celého průmyslového světa dohromady. Donedávna Čína neměla problém financovat uhelné elektrárny v iniciativě Nové hedvábné stezky. Brát tamní režim jako důvěryhodného aktéra, kterému se má Západ zavděčit, je naivní.“

Právě Čína s Indií zabránily tomu, aby závěrečné prohlášení obsahovalo formulaci o odstavení uhelné energie. Prošla mírnější „redukce“. Březovská poukazuje, že i další země se snaží proces blokovat a zpomalovat, a jmenuje například Austrálii, Brazílii nebo Saúdskou Arábii. 

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné Ekonomu