Kotované firmy, které vydělávají na softwaru, internetových platformách a IT službách, mají ve Spojených státech hodnotu 15 až 31 bilionů dolarů, podle toho, kolik z Applu, Amazonu a Nvidie počítáte jako software. V Evropě včetně Británie a Švýcarska je to jeden až dva biliony. Kdo chce dokázat, že starý kontinent zaostává, začíná tímhle číslem. Stejný obraz dává obchodní bilance. Evropa prodává Americe stroje, auta a léky, Amerika Evropě cloud, software, reklamu a licence. V roce 2024 měla Evropa ve zboží přebytek zhruba 231 miliard dolarů a ve službách schodek 173 miliard.
Můj argument je opačný a má tři body. Umělá inteligence zlevnila software, takže firmy, které žijí z jeho prodeje, trh právě přeceňuje. Amerika přesto sype skoro bilion dolarů ročně do jediného vstupu, jehož cena padá nejrychleji. A hodnota se stěhuje do fyzického světa, kde je Evropa silná a kde si Spojené státy pilně škodí samy.
Kód je skoro zadarmo
Za tři a půl roku zlevnila strojová inteligence šestsetkrát. Milion tokenů modelu GPT-4 stál v březnu 2023 třicet dolarů, dnešní GPT-5 nano pět centů – a v nezávislém indexu Artificial Analysis má skoro dvojnásobné skóre. Stejně schopný čínský model Qwen je ještě o 40 procent levnější a poběží na pár let staré herní grafické kartě.
Výzkumná skupina Epoch AI zjišťuje, že cena určité úrovně schopností klesá podle typu úlohy devětkrát až devětsetkrát ročně. Vrší se na sebe totiž tři nezávislá zlepšení: lepší čipy, lepší metody trénování, které potřebný výkon snižují na polovinu zhruba každých osm měsíců, a techniky, jež modely zmenšují a zrychlují.
Ohrožen není veškerý software stejně. Nejhůř jsou na tom produkty, jejichž zbývající hodnota spočívá spíš ve zvycích než v něčem těžko napodobitelném.
Software jsou sepsané instrukce a píše je čím dál víc stroj. V Googlu už AI generuje 75 procent nového kódu. Programovací nástroj Claude Code se zhruba za rok od uvedení dostal na roční tržby 2,5 miliardy dolarů. Důsledek je prostý: když je pisatel skoro zadarmo, samotné psaní už žádný byznys neochrání. Hodnota se přitom nestěhuje ani k AI laboratořím. Zákazníci mezi modely přepínají během minut, a tak se levná inteligence chová jako elektřina: je nepostradatelná, ale prodává se s tenkou marží.
Infografika
Ohrožen není veškerý software stejně. Nejhůř jsou na tom produkty, jejichž jádro se dá snadno postavit znovu a jejichž zbývající hodnota spočívá spíš ve zvycích než v něčem těžko napodobitelném: správa projektů, firemní tabulky, jednodušší CRM. Podle mého hrubého odhadu je u nástrojů typu Asana či Airtable snadno nahraditelných 60 až 80 procent jádra, u Salesforce 30 až 50 procent. Dobře jsou na tom byznysy chráněné sítí uživatelů. Byznysy chráněné hlavně tím, jak drahé bylo jejich produkt napsat, v pořádku nebudou. Trh to už počítá. Milánská firma Bending Spoons koupila Miro, Airtable a Vimeo, každé zhruba za 1,3 až 1,4 miliardy dolarů, ačkoli jejich nejvyšší ocenění činilo 17,5 miliardy, jedenáct miliard a osm miliard. Když Anthropic letos v únoru vydal pluginy pro svého asistenta, včetně jednoho pro právní práci, akcie Thomson Reuters ztratily za jediný den až 18 procent. Hlavní softwarový index má za sebou nejhorší čtvrtletí od roku 2008.
Amerika staví špatnou věc
Na nejrychleji klesající náklady v dějinách reagují Spojené státy tím, že nakupují, kolik mohou. Kapitálové výdaje Amazonu, Microsoftu, Alphabetu a Mety vyskočily z 230 miliard dolarů v roce 2024 přes loňských 410 miliard na letos plánovaných 730 miliard. Agentura Moody’s čeká, že se širší skupina firem budujících AI příští rok přiblíží bilionu. Spojené státy už dnes mají 5427 evidovaných datových center proti 449 čínským a jejich kapacita se má do roku 2030 zdvojnásobit. Sázka je zřejmá: poptávka poroste rychleji, než bude AI zlevňovat.

Proti ní mluví čtyři věci. Zaprvé počty. Podle firmy Bain bude odvětví v roce 2030 potřebovat dva biliony dolarů tržeb ročně a 800 miliard z nich bude chybět. Zadruhé dluh. Pět technologických gigantů má mimo rozvahu závazky za 1,65 bilionu dolarů a Oraclu letos v červenci klesl úvěrový rating na jediný stupeň nad spekulativní pásmo; poptávka po dluhopisech firem budujících AI klesla z téměř pěti nabídek na každý dolar v únoru na méně než dvě v červenci. Zatřetí věrnost zákazníků, která neexistuje. Odchod od Salesforce nebo SAP trval roky, kdežto výměna jednoho modelu za jiný je často změnou jediného řádku kódu. A začtvrté sám hardware. Původní GPT-4 potřeboval stojany grafických procesorů, dnes model s téměř pětkrát vyšším skóre běží na jediné herní kartě. Velká část AI, kterou lidé denně používají, nakonec poběží na telefonech a noteboocích, ne v areálech za biliony.
Čína si přeinvestování vyzkoušela na železnicích, bytech i datových centrech. Vysokorychlostních tratí postavila přes 50 tisíc kilometrů, víc než zbytek světa dohromady, a 80 až 85 procent sítě je ztrátových. Bytů nastavěla tolik, že by je podle bývalého místopředsedy statistického úřadu nezaplnilo ani 1,4 miliardy lidí. V roce 2025 tamní média psala, že až 80 procent nové výpočetní kapacity leží ladem. Jenže kolej si hodnotu drží. Datové centrum vyrábí něco, co zlevňuje desetinásobně za rok. Trhy oceňují inteligenci jako vzácnou, přitom se z ní stává jedna z nejméně vzácných věcí, jaké jsme kdy vyrobili. Amerika tak utrácí skoro bilion dolarů ročně za to, aby zlevnila nejdůležitější nový vstup evropské ekonomiky.
Původní GPT‑4 potřeboval stojany grafických procesorů, dnes model s téměř pětkrát vyšším skóre běží na jediné herní kartě.
Zapotřebí jsou i hmotné věci
Samotný software se mění v komoditu. Samotný hardware se staví pomalu a draho a přichází o starou ochranu, protože naprogramovat stroj dnes zvládne skoro každý. Spojení obojího je jiný případ. Továrna, robot či energetická síť řízené umělou inteligencí nezlevňují tempem softwaru. Model si stáhnete. Továrnu ne.
Tahle část ekonomiky je nadprůměrně evropská. Zpracovatelský průmysl tvoří 14 procent HDP Evropské unie a devět procent amerického. Samotné Německo drží 14 procent světového vývozu strojů, Spojené státy 8,6 procenta. Německo má na deset tisíc dělníků 449 robotů, USA 307. Německo s Itálií vyrobí zhruba dvaapůlkrát víc obráběcích strojů než Spojené státy. Dva největší výrobci jeřábů na světě jsou německý a finský.

Nová generace firem už software se železem svařuje. Lublaňská Sunrise Robotics trénuje robotické buňky nejprve na simulované kopii zákazníkova pracoviště; samotné vyladění softwaru zvedlo výkon jedné buňky ze 72 na 90 dílů za hodinu. Londýnský Isembard řídí vlastním softwarem síť obráběcích dílen a letos se rozrostl ze čtyř továren na patnáct. A mnichovský Helsing, který začínal jako výrobce obranného softwaru, dnes staví vlastní drony; v červenci byl oceněn na 18 miliard dolarů.
Washington nám pomáhá
Zbytek práce odvádí americká vláda. Kdo staví továrnu, potřebuje dvacet či třicet let předvídatelných cen oceli a mědi. Místo toho dostal zemi, kde se clo na ocel a hliník loni v červnu přes noc zdvojnásobilo na 50 procent, která po únorovém verdiktu Nejvyššího soudu vystřídala za 25 hodin čtyři celní režimy a v níž cena mědi spadla za jediné odpoledne o rekordních 20 procent. Volkswagen odložil plánovaný americký závod Audi jako „finančně neproveditelný“ a výdaje na výstavbu nových továren klesly od vrcholu v roce 2024 zhruba o třetinu.
Továrna, robot či energetická síť řízené umělou inteligencí nezlevňují tempem softwaru.
S vlastním AI průmyslem zachází Washington ještě hůř. Anthropic odmítl, aby jeho modely sloužily k plošnému sledování Američanů nebo plně autonomním zbraním. Vláda ho za to označila za „riziko pro dodavatelský řetězec“ a prezident nařídil federálním úřadům přestat jeho technologii používat; soud to později nazval nezákonnou odvetou. Vzkaz zakladatelům je jasný: největším politickým rizikem může být v Americe vlastní vláda.
K tomu odcházejí lidé. Z čínských studentů se po studiu v zahraničí vrací domů téměř devět z deseti, před dvaceti lety to byl jeden či dva. Počet zahraničních přihlášek do amerických doktorských programů klesl zhruba o pětinu. Yann LeCun, jeden z „kmotrů“ moderní AI, odešel z Mety a novou firmu založil v Paříži; nobelista Omar Yaghi vyměnil Berkeley za pekingskou Tsinghuu.
Nejlepší výzkumníci chtějí zajímavé problémy a stabilní místo k práci. To první Evropa měla vždy. V tom druhém teď poprvé po dlouhé době vypadá jako bezpečnější sázka. Evropa nemusí Washington přeplatit. Stačí jí nabídnout pravidla, která vydrží po celou dobu života továrny.
Rychlost rozhodne
Mýlit se mohu trojím způsobem. Evropa nemusí být dost rychlá; jakmile se nová generace firem usadí, bude se vytlačovat stejně těžko jako softwarové giganty minulé dekády. AI může nabrat podobu několika obřích superinteligencí místo miliardy levných modelů a pak se americká výstavba vyplatí. Měsíční spotřeba tokenů u Googlu ostatně za dva roky vzrostla zhruba z deseti bilionů na více než tři biliardy; čekám, že růst zpomalí, ale dokázat to nemohu. A zlevnit může i výrobní hala, protože roboti se už učí z videa a simulací.
Všechny tři námitky vedou k témuž: rozhodne rychlost. Evropa má továrny, sítě, stroje i inženýry. Software přestal být tou těžkou částí: malý tým dnes zvládne práci, na kterou bývaly potřeba stovky lidí. Zbývá uvěřit, že zpoždění v minulém boomu je náskokem v tom příštím.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom




