Moderní soutěžní úřad

Víc než kdy dřív potřebujeme moderní a silný úřad chránící hospodářskou soutěž. Rostoucí cla na obou stranách Atlantiku, subvencování čínských společností umožňující jim podsekávat ceny zboží a nabídek do veřejných zakázek, tlak na navyšování státních podpor evropským podnikům a nevyrovnaná hladina inflace – to vše kazí tržní prostředí a vytváří prostor pro méně férovou konkurenci. Na základní úrovni je rovnice jasná. Méně konkurence znamená vyšší ceny, které nejvíce poškozují nejzranitelnější nižší třídu.

Přes veškerou – mnohdy neoprávněnou – kritiku se český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) co do ochrany tržního prostředí (tedy jedné z jeho funkcí, ponechme teď zcela stranou jeho působení na poli veřejných zakázek) za poslední desetiletí výrazně posunul k lepšímu. Můžeme oprávněně doufat, že pryč jsou doby, kdy si Úřad troufal na živnostníky a malé rodinné firmy, ale velké kauzy nešetřil, nedošetřil nebo mu to trvalo přes deset let.

Potraviny: opakující se bolístka

Přesto se ale, bez poukazování na možné viníky, v pravidelných intervalech vrací jedna tržní bolístka – ceny a kvalita potravin. Protože se při každém zvýšení cen másla, vajec nebo třeba paprik vyrojí obrovská vlna všemožných komentátorů a „ekonomických odborníků“, je třeba na úvod poznamenat několik věcí. Na úvod, český trh není nijak výjimečně koncentrovaný, spíše naopak. Například v v sousedním Rakousku je to pro tři největší řetězce (SPAR, Billa a Hofer) přes 90 % trhu, pravděpodobným rekordmanem je Norsko, kde největší trojka pokrývá až 95 %. V Česku toto číslo leží pod 60 %. To také znamená, že nikdo na českém trhu není tržním dominantem, a tržní prostředí by tedy v zásadě mělo plnit svou samoregulační roli.

Proč tedy existují u některých potravin existují vysoké výkyvy? Ty mohou, zjednodušeně řečeno, způsobit čtyři věci. Zaprvé, výkyv v cenách vstupů (způsobený například sezónním nedostatkem). Zadruhé, vysoká poptávka. Nezlobme se na trh za to, že vánoční kolekce stojí před Vánocemi násobně více než v lednu. Na normálním trhu to ani jinak být nemůže. Zatřetí, celková cenová strategie řetězce. Supermarkety nepočítají marži na každý produkt zvlášť, ale za všechny dohromady. Podnákladová cena rohlíků může přilákat zákazníky, kteří si vedle toho koupí i drahé mléko. Něco za něco. Čtvrtým důvodem zvýšení cen může být kartel. Soutěžní úřady jsou tady především od toho, aby zabránili tomuto poslednímu případu.

Vznik novely

Pokud neexistují důkazy o kartelu, ani není žádný řetězec v dominantním postavení, pak Úřad aktuálně nemůže dělat nic, co ostatně opakovaně potvrdil. V reakci na vlnu kritiky ale loni v lednu Úřad představil seznam možných nástrojů, které by mu údajně měly pomoct vylepšit hospodářskou soutěž. Ač to nebylo vyřčeno, zjevně Úřad primárně mířil právě na oblast potravin.

Ze seznamu následně vznikl návrh novely zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ten obsahuje především tyto tři nové nástroje:

  • tzv. nový soutěžní nástroj,
  • možnost Úřadu vybrat si transakce k přezkoumání (a nakonec možnému zákazu), a
  • osobní odpovědnost fyzických osob (např. ředitelů) za uzavření zakázané dohody.

Význam novely pro regulaci hospodářské soutěže

Přípravou seznamu a následným návrhem novely si ale na sebe Úřad postupně upletl bič, aniž by to v tu chvíli věděl. Pokud totiž Úřad některé z těchto nástrojů dostane, veřejnost bude očekávat, že v tom okamžiku trh potravin „vyléčí“. Zjednodušeně řečeno, dosud Úřad fungoval v rámci hospodářské soutěže jako policie – vyhledával, chytal a trestal ty, kteří se dopustili přestupku. Co se týče jiných povolených prostředků konkurenčního boje, byť byly tvrdé, existoval předpoklad, že je zvládne efektivně vyřešit sám trh. V poslední době se ale objevují po celém světě názory, že soutěžní úřady by už neměly být pouze policií, ale především lékařem. Ten se nezajímá, jak ke zranění došlo, prostě se ho snaží napravit.

Tímto směrem chce směřovat i český ÚOHS. V principu s tím nemám problém, pokud bude postupovat uvážlivě a nebude se snažit trhy napravovat do míry srovnatelné s centrálním plánováním. Podobný přístup např. aplikuje desítky let britský soutěžní úřad, a Velkou Británii (vzpomeňme na éru Margaret Thatcherové) z nedostatku kapitalismu nikdo nepodezírá. Obávám se ale, že navrhovaná novela k tomuto cíli nevede, a vysvětlím proč.

Nový soutěžní nástroj

Tento nástroj, u nějž se často používá i anglické označení new competition tool, potenciálně umožňuje Úřadu zasahovat a formovat trh i tam, kdy neexistuje původce a viník jeho nedokonalosti (nedochází tedy k žádnému porušení zákona).

Jeho použití by každopádně mělo mít limity v zasahování do samotného způsobu podnikání firem na trhu, a mělo by přicházet v úvahu pouze v situacích, kdy je nepochybné, že samotný trh problém nevyřeší. Novela v tomto ohledu stanoví potřebu dlouhodobého nefungování trhu, vyjmenovává možné situace, kdy k problému dochází, i parametry, které je potřeba zvažovat, což je jednoznačně správně.

Proč tedy kanón a tygr zároveň

Kde ale návrh pokulhává, jsou omezení soutěžního nástroje z hlediska sektoru. Ten totiž nemá být možné aplikovat na relevantní trhy, které jsou pod dozorem ČTÚ, ERÚ a ČNB. Nabízí se myšlenka, že tento režim má primárně směřovat na trh s potravinami. Pomineme-li politické a laické výkřiky, dosud ale v ČR neproběhla žádná odborná debata o tom, zda trhy s potravinami jsou ve stádiu nachlazení (a bude stačit to vyležet = nechat vyřešit trh), anebo jde o zápal plic (na co je třeba nasadit léky = ÚOHS).

Pokud jsme v prvním stádiu, dávání Úřadu do ruky silné nástroje bude kontraproduktivní. Na jednu stranu bude hrozba tohoto „kanónu“ strašit všechny vrabce, rozuměj i menší firmy těžce se snažící prorazit na trhu (i jiném, než je ten potravinový). Na druhou stranu není přitom vůbec jisté, že navrhované možnosti Úřadu, co by mohl s problémem – pokud skutečně existuje – dělat, budou použitelné na zmiňované první tři důvody výkyvů cen potravin. Potom se díváme na papírového tygra. Ten navíc nebude moct zasahovat ani v případech, že se jiné trhy (např. s energiemi, hypotékami nebo mobilními tarify) dostanou do stádia zápalu plic. Podobné závěry potom platí i pro další dva body novely, tedy volitelné přezkoumávání transakcí a osobní odpovědnost fyzických osob.

Pojďme tedy nejprve vyřešit otázku, zda skutečně tyto nástroje potřebujeme. Pokud je odpověď na jeden, dva nebo všechny tři nástroje ano, potom to prosím udělejme pořádně, aby byly dlouhodobě funkční. To aktuální novela neplní.