Lidskou přirozeností je nahlížet na historické události očima současného světa. Díky tomu si často lámeme hlavu nad tím, jak snadno se během 20. století dostali extremisté k moci napříč Evropou nebo že ženy neměly volební právo či možnost zřídit si vlastní bankovní účet. Doba před vstupem do Evropské unie se pro mladší generace již zcela, a pro starší pomalu, dostává do podobné mytické sféry vnímání. Pokusím se vás však z bájného období před vstupem do tehdejšího Evropského společenství provést až po současné vnímání a vztah Čechů k Evropské unii.
Na počátku český přístup k Evropské unii definovali dva muži, kteří se oba jmenovali Václav, ale to bylo to poslední, co je pojilo. Tehdejší premiér Václav Klaus reprezentoval menšinový postoj české společnosti, který akcentoval národní suverenitu, ale lákadlo volného trhu a snazšího exportu nakonec zvítězilo. Václav Havel pak vnímal Evropské společenství spíše jako hodnotový návrat České republiky na Západ, kam dlouhodobě patří. Tato dichotomie zapříčinila, že Česká republika jako jediná ke své přihlášce do Evropského společenství v roce 1996 připojila, díky Václavu Klausovi, několikastránkové memorandum, kde svůj krok vysvětloval a obhajoval. Jinak vcelku standardní přístupový proces završilo celorepublikové referendum v roce 2003, kde pro vstup hlasovalo lehce přes 77 procent voličů při volební účasti nad 55 procent.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později