Byznys přináší nejen úspěšné projekty a transakce, ale také riziko sporů a nutnost jejich profesionálního řešení. Ačkoliv každý spor je specifický, existuje řada technik a postupů, které mohou výrazně napomoci k předcházení hrozících sporů či zvýšit pravděpodobnost jejich úspěšného řešení. Přinášíme několik praktických tipů a podnětů z této oblasti.

Generálem ještě před bitvou

Je naprosto přirozené, že podnikatelé se soustřeďují na vyhledávání obchodních příležitostí a realizaci svých projektů, zatímco prevence obchodních sporů pro ně není primární téma. Současně nicméně platí, že právě ve fázi hrozícího, méně až ve stadiu formálně zahájeného sporu se rodí klíčové skutečnosti a přijímají rozhodnutí, která často zásadně ovlivní průběh a výsledek budoucích právních bitev. A také se v této fázi zhusta děje řada chyb a přehmatů, často nevratných. Na co si tedy mají podnikatelé a obchodní korporace dát pozor?

Prvním příkladem je komunikace s obchodními partnery a třetími stranami. To platí nejen o písemné korespondenci, ale také například o ústních vyjádřeních, z nichž vznikají písemné zápisy či jiné záznamy. E‑mailová komunikace je nedílnou součástí každodenního obchodního života. Firmy by proto rozhodně měly vést své zaměstnance a manažery k uvážlivosti při e‑mailové komunikaci, zejména za situace, kdy se obchodní případ nachyluje směrem ke sporu. V takovém případě určitě není dobrý nápad s obchodním partnerem vést například polemiku o nejednoznačných právních otázkách či sdělovat stanoviska, která naznačují vzdání se práv či nároků nebo akceptaci námitek protistrany. Je nutné mít na vědomí, že e‑maily mohou v případě sporu sloužit jako důkazní materiál. V praxi přitom neexistuje podstatný rozdíl v důkazní síle mezi dopisem na firemním hlavičkovém papíře a „pouhém“ e‑mailu od „řadového“ zaměstnance.

Podnikatelé se soustřeďují na vyhledávání obchodních příležitostí, zatímco prevence obchodních sporů pro ně není primární téma.

Dalším příkladem, ve kterém je v souvislosti s hrozícím sporem potřeba dbát zvýšené opatrnosti, jsou zápisy z jednání představenstev, dozorčích rad či valných hromad. Vyjádření v rámci těchto dokumentů mohou mít taktéž zásadní důkazní význam. Je proto důležité, aby společnosti dbaly na preciznost a jasnost takových dokumentů a jejich archivaci. Pečlivá archivace a snadná dohledatelnost historických dokumentů mohou být klíčové při obhajobě pozic společnosti. Neobstojí přitom námitka, že se jedná „pouze“ o interní dokumentaci, která není dostupná protistraně. Opak je skutečností. Například v rámci mezinárodních rozhodčích řízení a řízení před anglosaskými soudy může být tuzemským podnikatelům a korporacím uložena ze strany soudu povinnost k vydání interních dokumentů a korespondence. Tímto způsobem vydané dokumenty jsou přitom v řadě případů rozhodující pro výsledek probíhajících sporů.

Dále výroky na sociálních sítích a mediální výstupy mohou mít rovněž podstatný vliv na vývoj a výsledek obchodních sporů. Neuvážené výroky zaměstnanců nebo vedení společnosti, byť činěné ve „volném čase“ a ze soukromých profilů, mohou snadno poškodit právní pozici firmy. Zaměstnanci by měli být školeni o tom, co mohou a nemohou veřejně sdělovat. Veškerá veřejná vyjádření společnosti by měla být koordinována s PR týmem, případně právníky. Zajištění jednotné a profesionální komunikace na sociálních sítích a vůči médiím je velmi důležité. Firmy by měly mít jasně definované postupy pro schvalování příspěvků na sociálních sítích a pro řešení krizových situací, kdy dojde ke škodlivým výrokům.

Neuvážené výroky zaměstnanců nebo vedení společnosti na sociální síti mohou snadno poškodit pověst firmy a její právní pozici.

Arbitráž rychlejší než soud

Nicméně ani výše uvedené příklady obezřetných postupů nezaručí, že se podnikatelé či obchodní korporace sporům zcela vyhnou. Součástí prevence a řízení rizik spojených se spory je proto také informované rozhodnutí, zda případné spory budou vedeny cestou soudního či rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení, známé také pod mezinárodním pojmem „arbitráž“, je alternativní formou řešení sporů, která nabízí několik významných výhod pro byznys. Aby bylo možné spory řešit v rámci rozhodčího řízení, musí se na tom strany dohodnout v rámci rozhodčí doložky či rozhodčí smlouvy. Strany si mohou rozhodčí řízení dodatečně zvolit i poté, co spor mezi nimi vznikne. Tato varianta je v praxi méně obvyklá. Jakmile se totiž strany dostanou do sporu, málokdy se na něčem shodnou.

Hlavními výhodami rozhodčího řízení jsou rychlost a efektivita. Rozhodčí řízení jsou obvykle výrazně rychlejší než soudní řízení. S tím se pojí i jednoinstančnost rozhodčího řízení. Proti rozhodčímu nálezu se až na ojedinělé výjimky nelze odvolat. Na rozdíl od soudního procesu, kde mohou odvolací a dovolací řízení s nejistým výsledkem trvat roky, umožňuje rozhodčí řízení dosažení pravomocného rozhodnutí za výrazně kratší dobu. Strany tak vědí, na čem jsou, a mohou své podnikání přizpůsobit dle výsledku sporu.

Další praktickou výhodou je skutečnost, že v rozhodčím řízení mají strany právo zvolit si rozhodce, kteří budou jejich spor rozhodovat. Mohou si zvolit takové rozhodce, kteří disponují vedle potřebných právních znalostí také kvalitní orientací v tématech a problematice hospodářského sektoru, ve kterém spor mezi stranami vznikl. Dále je rozhodčí řízení neveřejné, což chrání citlivé obchodní informace před zveřejněním.

Rozhodčí řízení je v neposlední řadě vhodné v mezinárodním obchodu, a to pro jeho mezinárodně rozšířená a široce akceptovaná pravidla, instituty a uznatelnost rozhodčích nálezů prakticky v globálním měřítku. Lze tedy shrnout, že rizika spojená s hrozícími a probíhajícími obchodními spory lze profesionálně řídit a jejich negativní dopady je možno snížit či vyloučit. Výše uvedené příklady nabízejí několik úvah a postupů, jak toho docílit.

Související