Byznys musí dostat slovo. Zákony mají odpovídat ekonomické realitě

Poptávka po právních předpisech, které by zohledňovaly praktické potřeby podnikatelů a sázely by především na efektivitu a flexibilitu, je stále vysoká. Výslednou kvalitu regulace podnikání do značné míry předurčuje již proces jejího přijímání a míra diskuse o její podobě s odbornou veřejností a předpokládanými adresáty. „Pokud zákon píšete takzvaně od stolu, nikdy nemůžete postihnout veškeré souvislosti. Pro regulaci podnikání je důležité chápat podnikatelské prostředí a jeho potřeby,“ konstatuje Jiřina Procházková, partnerka a vedoucí oddělení daňových sporů v advokátní společnosti Deloitte Legal a lídryně projektu Zákon roku, který již patnáctým rokem hledá normy s pozitivním dopadem na svět byznysu. Dodává, že dialogu s praxí by měli být vedle zákonodárců přístupní i soudci. Vykládají totiž předpisy, které se, obzvláště v oblasti daňových sporů, bezprostředně dotýkají ekonomické reality, kterou by ve svém rozhodování měli reflektovat.

Mají předpisy nominované letos na titul Zákon roku nějakého společného jmenovatele?

Je to zjednodušení podnikatelského života. Největšími nešvary regulace podnikání v ČR jsou totiž složitost, nejasnost a administrativní zátěž, takže případy, které podnikatelům v některé z těchto oblastí usnadní, se pak většinou dostanou do nominací. Letošní ročník Zákona roku je specifický tím, že je tam zřejmá poptávka po flexibilitě pracovněprávních vztahů, ve všech kategoriích jsou zastoupeny předpisy z oblasti pracovního práva.

Můžete uvést příklady?

Pozitivně je vnímána například digitalizace pracovněprávní agendy a s ní spojené usnadnění komunikace mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Je to poměrně odvážný krok a kvůli nízké nezaměstnanosti a vysoké poptávce po lidech je zřejmé, že možnost flexibilního nastavení je podnikatelskou obcí oceňováno. Druhou stranou mince je úprava dohod o provedení práce, která byla nominována v legislativních přešlapech (znovuzavedená kategorie ankety jako protipól pozitivně hodnoceným zákonům – pozn. red.). Nehodnotí se zde věcná stránka toho, že se budou sledovat a nad určitý limit zdaňovat dohody o provedení práce u všech zaměstnavatelů, ale akcentuje se to, že to zaměstnavatelům komplikuje život, protože budou muset sledovat, jaké všechny dohody o provedení práce i u jiných zaměstnavatelů mají jejich zaměstnanci uzavřeny. To vzbuzuje obavu z možného ústupu těchto dohod, které jsou jinak také velmi flexibilním nástrojem zaměstnávání.

Advokáti nesmí říkat pouze to, co nelze, ale mají společně s klientem hledat v nových regulacích příležitosti.

Může nová zákonná regulace přinést novou obchodní příležitost?

Myslím si, že ano. Vždy záleží na tom, jak k tomu přistoupí podnikatel, ale i jeho poradce. Advokáti nesmí říkat pouze to, co nelze, ale mají společně s klientem hledat v nových regulacích příležitosti. Když se vrátím k letošnímu ročníku, jedním z nominovaných předpisů je i zavedení dlouhodobého investičního produktu. Oceňováno je opět to, že přináší flexibilitu. Ten, kdo do tohoto způsobu investování půjde, bude daňově zvýhodněn stejně jako u jiných produktů zabezpečení na stáří. Volba je na každém. Na druhou stranu je tam i ochrana před podvodným jednáním tak, aby byli chráněni ti, kteří tento způsob investování využijí. Kromě příležitosti pro finanční sektor v tom vidíme i celospolečenský přínos v alespoň dílčím řešení otázky důchodové reformy.

Jak ovlivňuje výslednou podobu předpisu zákonodárný proces, který mu předchází?

Podle mě velmi důležitým aspektem regulace podnikání je, aby byla diskutována s byznysem, odbornou veřejností, s adresáty těch norem. Pokud zákon píšete takzvaně od stolu, tak nikdy nemůžete postihnout veškeré souvislosti. Pro regulaci podnikání je důležité chápat podnikatelské prostředí a jeho potřeby. Dialogu s praxí by však neměli být otevřeni pouze zákonodárci, ale i soudci. Ti obzvláště v daňových sporech vykládají předpisy, které se bezprostředně dotýkají ekonomické reality. A pokud soudce tuto realitu nezohledňuje, ten zákon může být vykládán způsobem, který dle mého názoru není žádoucí.

Mohou určité mezery, které zákon při svém vstupu v platnost může obsahovat, být odstraněny aplikační praxí?

Rozhodně. V soudní praxi se právo může výrazným způsobem přiblížit praxi a posunout, pokud k tomu je vůle. Pro dobrou regulaci je také klíčové, aby se pravidelně vyhodnocovaly její dopady, nejen na začátku, ale i později, pokud se výklad posune. Lze to demonstrovat na příkladu daňových odpočtů na výzkum a vývoj. U zákona, který měl původně velmi pozitivní záměr daňově zvýhodňovat podnikatele realizující výzkum a vývoj, se nakonec díky výkladu finanční správy ukázalo, že formální náležitosti, které musí podnikatel splnit, jsou natolik obsáhlé a nejasné, že ten benefit pro podnikatele postupně začal ztrácet smysl. Přitom se vůbec neřešilo, že daný podnikatel skutečně výzkum a vývoj dělal. Na tento vývoj reaguje novela, která je nominovaná v kategorii legislativní počin roku a která možnost prokázat splnění všech podmínek pro uplatnění tohoto daňového benefitu usnadňuje.

Máte pocit, že se mění přístup českých společností k daňovým sporům? Jsou podnikatelé ochotnější hájit svá práva soudní cestou?

Moje zkušenost je taková, že podnikatelé si stále častěji uvědomují, že soudit se o daně je v mnoha případech nutnost. Již totiž nejde jen o situace, kdy finanční úřady doměřují daň pouze proto, že společnost nezdokladuje nějakou transakci, což je ryze formální věc, která se týká omezeného období. Jde také o případy, kdy finanční úřady napadají samotný obchodní model a způsob fungování. Typickým příkladem je si­tuace, kdy se řeší daňová uznatelnost úroků z určitého typu financování. Velkým tématem jsou rovněž převodní ceny, tedy nastavení cen u vnitroskupinových transakcí. Když vám vznikne v této oblasti doměrek a ten neobhájíte před soudem, do určité míry musíte přenastavit model fungování.

Pro dobrou regulaci je klíčové, aby se její dopady vyhodnocovaly pravidelně. Nejen na začátku, ale i později, pokud se její výklad posune.

Jsou české soudy otevřené komplexnější argumentaci, nebo se spíš drží litery zákona, aniž by vzaly v potaz širší kontext projednávaného případu?

Nechci generalizovat. Osobně si cením soudních rozhodnutí, která vykládají daňové předpisy v kontextu ekonomické reality a která zohledňují, co bylo skutečným smyslem zákona. Takovýchto rozhodnutí naštěstí nemáme málo. Na druhou stranu nebezpečným trendem současnosti je podle mého názoru nadužívání konceptu zneužití práva. Když se zpětně říká, že podnikatel, byť postupoval podle zákona, zneužil jeho smysl a účel a kdy je mu na tomto základě doměřována dodatečná daň. Má to být mimořádný institut, ale dnes je těch případů obrovské množství. Problematické v tom je, že úředníci a soudci, tedy v zásadě právníci, s odstupem i několika let zpětně hodnotí, zda konkrétní postup podnikatele byl nebo nebyl ekonomicky racionální. Tím ale fakticky hodnotí, jak mají podnikatelé podnikat, a to není z logiky věci správně.

Myslíte si, že by měl být nějaký obecný byznysový základ součástí výuky budoucích právníků?

Při studiu práva je ekonomické vzdělání určitě důležité, ve své advokátní praxi si to uvědomuji čím dál tím více. V obecné rovině je podle mého názoru rovněž žádoucí daleko více se učit kritickému myšlení, nebát se jít do dialogu a neuzavírat se jen ve vlastním názoru, ať už právním nebo ekonomickém.

Hodně se hovoří o regulaci v oblasti daňových sporů. Máte pocit, že je dostatečná, nedostatečná, nebo dokonce místy nadbytečná?

V oblasti daňových sporů mi vadí, že stále nedošlo k úplné digitalizaci daňového a soudního řízení a nemáme například dálkově přístupné elektronické spisy, což významně prodlužuje a někdy i ztěžuje samotné řízení. Například čekáte, než se fyzické spisy přemístí mezi jednotlivými soudy, a dost často ani nevíte, v jakém stavu tam přijdou, pokud osobně nepřijdete spis na soud zkontrolovat. Když slyším od kolegů z pobaltských zemí, že advokát tam běžně dálkově nahlédne do všech spisů a má k nim on‑line přístup, je to pro mě zpráva jako z říše snů. Nicméně první vlaštovky se objevují i u nás, například na Ústavním soudu.

Máte pocit, že se v daňové oblasti digitalizace projevuje v soukromém sektoru?

Určitě. Daňové kontroly jsou v dnešní době hodně zále­žitostí dat a jejich čistoty. To vyvíjí tlak na společnosti, aby využívaly nástroje pro jejich digitální správu. Podnikatelé mají dnes spoustu oznamovacích povinností vůči finančním úřadům a dalším orgánům státní správy. A pokud jsou mezi jejich daty nějaké nesrovnalosti, je to velmi často důvod, proč je zahájena daňová kontrola. Nehledě na to, že ty kontroly mohou jít až deset let zpátky, takže pokud data nemáte v pořádku, v rámci stanovených lhůt je jen velmi těžko rekonstruujete. Pokud má společnost data digitalizována, pro daňovou kontrolu si velmi usnadňuje pozici.

Mohl by se veřejný sektor inspirovat v některých aspektech dobré praxe u soukromého?

To, co se lze naučit, je určitě nastavování pravidel skrze praktičnost a efektivitu. Například při nastavování firemního compliance říkáme klientům, že nejhorší, co mohou udělat, je nastavit si pravidla, která neodrážejí jejich potřeby, protože pak je nikdo nebude dodržovat. To samé platí i ohledně zákonů. Pokud nebudou odrážet realitu, budou formalistické a jen těžko vymahatelné.