Pražská parkovací reforma: Ve hře je zdražení až na osminásobek

Když je něco zadarmo, nebo skoro zadarmo, lidé to nad­užívají a výsledkem je nakonec nedostatek pro všechny. Těmito slovy, jimiž kritizuje pražský „parkovací socialismus“, vyrazil náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) na konci loňského roku do boje za reformu parkování v hlavním městě. Ukazuje se, že jeho tažení za dražší parkovné nebude jednoduché.

Nástřel reformy, který Hřib rozeslal sedmapadesáti pražským starostům, se setkal s mnoha připomínkami jednotlivých městských částí. Ty se nyní snaží magistrát zohlednit a v takové situaci nebude vůbec snadné najít kompromis.

Shoda na reformě nepanuje ani v samotné magistrátní koalici. Tvoří ji SPOLU (ODS, TOP 09, KDU‑ČSL), Piráti a hnutí STAN. Změny v parkování a především jeho zdražení tak zřejmě nakonec budou předmětem politického obchodu. „Reformu parkování spojujeme s návrhy koaličních partnerů na zvýšení cen za MHD, chceme to řešit v nějakém ‚balíčku‘ a o obou věcech asi budeme muset rozhodnout dohromady,“ naznačuje Hřib. Jinými slovy: když vy nám schválíte zdražení parkování, my kývneme na vyšší cenu veřejné dopravy.

Návštěvníky tu nechceme

Původní verze parkovací reformy pirátského náměstka obsahovala hned několik konkrétních opatření. Mezi ty menší patřilo například zrušení bezplatného odstavení elektromobilu v parkovacích zónách, zrušení přenosných parkovacích oprávnění a naopak zavedení celopražského oprávnění ve smíšených zónách nebo možnost platit za místo po měsících oproti současné praxi jednou za rok.

Vedle těchto „drobností“ ale návrh obsahuje dvě výbušná témata, která se ukázala jako nejspornější i z pohledu jednotlivých starostů. Prvním je navrácení modrých zón jejich původní úloze, tedy parkování „domácích“, a vypuzení přespolních návštěvníků, kteří – jak tvrdí usedlíci – ubírají nedostatková místa. Tím druhým je nový systém stanovení cen rezidentního parkování.

Městské části se na reformě neshodují. Hlavní spor se vede o to, zda a jak vykázat mimopražské návštěvníky z modrých parkovacích zón.

„Debata s městskými částmi se zkoncentrovala na otázku, zda v modrých zónách má být povoleno parkování návštěvníků, nebo ne. Jinými slovy, jestli mají fungovat virtuální parkovací hodiny,“ konstatuje Hřib. Spor se prý vede o to, zda mají mít městské části možnost návštěvníkům odjinud odstavení auta v modré zóně „natvrdo“ zakázat, anebo jestli na to budou muset jít tržní cestou. Tedy razantním zdražením, které by hosty motivovalo najít si místo ve fialové zóně, pro ně vyhrazené. Sám náměstek je zastáncem druhé varianty.

Největšími příznivci zákazu jsou centrální části metropole, které nedostatek míst sužuje nejvíc a kam zároveň přijíždí největší počet mimopražských aut. „Myšlenka, že by návštěvníci mohli i nadále parkovat jak ve fialových, tak v modrých parkovacích zónách, byť za vyšší cenu, je pro nás v Praze 2 nepřijatelná. Požadujeme, aby modré zóny sloužily výhradně rezidentům,“ říká radní z Prahy 2 Tomáš Halva.

Městské části vzdálenější od centra mají opačný názor. „Vyslovili jsme se proti zrušení možnosti návštěv parkovat v modrých zónách s platbou přes mobil. Jde vlastně o službu pro místní obyvatele, za kterými tak mohou jezdit řemeslníci nebo rodinné návštěvy,“ vysvětluje místostarosta Prahy 3 pro oblast dopravy Ondřej Rut.

Stejně argumentuje také místostarosta Prahy 7 Pavel Zelenka. „Ani novinka – hodinový kredit rezidenta – nahrazující možnost návštěvnického parkování se nejeví jako přínosná. Navštěvovaným rezidentům přidělává starost, aby do systému zadávali registrační značky vozidel svých návštěv a hlídali si čerpání přídělu 120 hodin na rok,“ dodává místostarosta. Městské části se navíc bojí přelévání parkujících návštěvníků ze zapovězených čtvrtí do sousedství.

Postoje jednotlivých obvodů jsou natolik rezolutní, že bude podle Hřiba komplikované nalézt společnou řeč. „Magistrát to asi bude muset rozhodnout metodou osvíceného diktátora a přiklonit se na jednu stranu, protože všeobecný konsenzus jednoduše není,“ myslí si autor reformy.

Z ulice na parkoviště

Ještě mnohem větší vášně, a to i u samotných řidičů, vyvolává možné zdražení parkovného ze současných základních 1200 Kč. Téma je natolik citlivé, že Hřib do prvního nástřelu raději konkrétní čísla nenapsal. To také starostové označují za hlavní nedostatek materiálu a na sněmu, který se konal na konci února, k představení cenové politiky náměstka vyzvali.

Ani tak nechtěl být Hřib na otázku položenou Ekonomem konkrétní. Pouze naznačil, že ho k prosazování vyšších cen vedou dva motivy. První spočívá v tom, že nynější částky odváděné rezidenty ani zdaleka nepokryjí výdaje města na údržbu parkovacích míst. „Podle studie poradenské společnosti Deloitte z roku 2020 jsou náklady spojené s jedním parkovacím místem nějakých sedm tisíc ročně. Když si k tomu připočteme inflaci, jsme na 9,5 tisíce,“ počítá Hřib. „To je ale horní hranice a reálně neočekávám, že by výsledná cena byla stanovena až takhle vysoko,“ dodává.

Další indicií k odvození nových ceníků může být zohlednění tržních cen parkování. Pokud se podle Hřiba zvýší parkovné pro rezidenty v modrých zónách na úroveň, kterou nabízejí soukromá parkoviště nebo parkovací domy, mohlo by to změnit dnešní nedostatek míst. „Když přestaneme rozdávat veřejný prostor skoro zadarmo, je vyšší pravděpodobnost, že bude reálně možné zaparkovat blíže domu,“ myslí si.

Jak by to fungovalo v praxi? Ty Pražany, kteří nepotřebují používat automobil každý den, by zdražení zón motivovalo neodstavit auto před vlastním vchodem, ale klidně o kus dál v parkovacím domě nebo na placeném parkovišti.

Potíž je v tom, že pokud by cena zónového stání měla mít motivační roli, musela by být ještě vyšší než zmiňovaných 9,5 tisíce korun. Například v Nových Butovicích otevřel loni nový parkovací dům provozovaný Technickou správou komunikací. Denní sazba i pro rezidenty tu ale činí 50 korun; za rok by tak majitel auta zaplatil přes 18 tisíc. O moc lépe na tom není ani parkovací dům na Letné, kde obyvatelé Prahy 7 platí zvýhodněnou sazbu, tisícovku měsíčně, tedy 12 tisíc za rok. Podobné ceny si účtuje i hlídané parkoviště v ulici Hráského v Praze 11 – rok tu vyjde na 12,6 tisíce korun.

Jeden odtah denně

Samotné zdražení není jedinou novinkou v oblasti cen, s níž náměstek Hřib za starosty obvodů přišel. V rámci zohlednění místních potřeb také navrhl, aby se ceny parkování pro rezidenty nově skládaly ze dvou částí. Jednu by určoval centrálně magistrát, druhou by si mohly dobrovolně stanovit městské části.

Ani v tomto bodě se ale nesetkal s všeobecným nadšením. Zatímco třeba Praha 6 nebo Praha 7 jsou pro, jiné čtvrti nesouhlasí. „V případě umožnění různých poplatků v jednotlivých městských částech bude komplikované řešit a stanovovat dlouhodobý poplatek za celopražské parkovací oprávnění a jeho následné rozpočítání na jednotlivé městské části. Zároveň v případě průnikových zón bude docházet ke konfliktním situacím, při kterých by v dané průnikové zóně parkovali rezidenti s různou cenou dlouhodobého parkovacího oprávnění,“ vytýká reformě v připomínkách například Praha 2.

V čem se naopak starostové shodnou, je kritika dnešního stavu vymáhání pravidel parkování. Ani sebelépe nastavené ceny podle nich nebudou řidiče motivovat k výběru jiného parkovacího místa, pokud za „černé parkování“ nebude hrozit žádné nebo jen minimální riziko pokuty. „Uvítali bychom, kdyby hlavní město zvýšilo počet odtahů vozidel, které v zónách parkují neoprávněně. To by zvýšilo i respektování zón ze strany řidičů. V současné době je v průměru odtaženo jedno vozidlo denně, což je při velikosti Prahy 6 žalostně málo,“ říká radní pro dopravu městské části Praha 6 Ondřej Matěj Hrubeš.

S tímto problémem ale Hřib odkazuje kritiky na jinou adresu. „Ano, pokud má fungovat regulace cenou, předpokládá to, že nebude možné parkovat zadarmo. Potřebujeme navýšit kapacitu odtahů. To je ale v gesci městské policie,“ připomíná náměstek, že strážníci spadají pod primátora Bohuslava Svobodu.

Nejdražší je Amsterdam

O kolik nakonec podraží parkování v pražských zónách, tedy nejspíš nerozhodnou ekonomické, ale politické argumenty. Jisté vodítko, kam až lze zajít, může přinést srovnání s jinými metropolemi v Evropě. Z něj vychází, že Hřibem naznačovaná horní hranice ceny ve výši 9,5 tisíce by i na evropské poměry byla poměrně extrémní.

Ve většině evropských zemích totiž politici místní motoristy šetří. Nejdražší z hlavních měst v okolních zemích je Varšava, kde rezidenti platí v přepočtu zhruba 3,5 tisíce korun ročně. Přibližně na tři tisíce korun vyjde parkování na ulici obyvatele Vídně. Jestli hledat onen parkovací socialismus, pak v Berlíně s roční cenou jen mírně převyšující 250 korun ročně a poměrně příznivé ceny – mezi 500 a 1500 korunami – mají motoristé také v dalších německých městech.

Z evropských metropolí nejvíc vyčnívá Amsterdam. Nizozemské hlavní město vyhlásilo motoristům bez velké nadsázky otevřenou válku a radnice neskrývá, že jejím cílem je vytlačit auta z širšího centra. Úřady tak nejenže účtují v samém srdci osmi­settisícové aglomerace v přepočtu přes 14 tisíc korun za roční parkování, ale navíc každým rokem ruší 1,5 tisíce parkovacích míst v ulicích.