Jeho technologická firma STRV má pravidelně stamilionové roční obraty, mezi jejími klienty najdete třeba Tinder, Porsche nebo Microsoft, a předloni ji dokonce vyhledal legendární kulturista a herec Arnold Schwarzenegger, aby spolu vytvořili fitness aplikaci. Šéf STRV Lubo Smid s námi vede online rozhovor za chůze, několikakilometrová ranní cesta Los Angeles pro kávu je prý jeho každodenní rituál. Pohyb je ostatně pro tohohle vášnivého sportovce neodmyslitelnou součástí života.

Povídali jsme si s ním o jeho cestě za podnikatelským úspěchem, stejně jako o tom, že technologické společnosti mají v poslední době mnohem obtížnější život, než tomu bylo dřív.

Jste rodák z Dvora Králové a nyní řídíte firmu z Los Angeles. Dokázal byste najít pár stěžejních momentů, které vás dostaly tam, kde dneska jste?

Bylo to postupné, kdy jsem už od střední školy nějakým způsobem řešil vývoj webových aplikací. Největším milníkem pro mě určitě byla možnost studovat v zahraničí, kdy jsem rok strávil v Coventry na univerzitě, kde jsem byl na Erasmu. Tam jsem se pořádně naučil anglicky. Druhý milník bylo studium na vojenské univerzitě ve Vermontu. Tam jsem zase poznal kus Ameriky, ačkoliv jsem byl student a Amerika je pro člověka bez peněz drahá. Ale i tak je tady možné mít spoustu zábavy a užít si to. Na konci pobytu jsem měl nějaký čas si Ameriku procestovat. Mám z toho zajímavé zážitky, chtěl jsem třeba strávit silvestra v Las Vegas, jenže v tu dobu jsou hotely hrozně drahé. Tak jsem přespal v parku, kde na vedlejší lavičce spal nějaký bezdomovec. No a rok nato už jsem se dostal pracovně do Silicon Valley. Myslím, že je to hezký motivační moment, který ukazuje, že je možné něčeho dosáhnout. Člověk musí chtít a pak už jen sehnat peníze na letenku a mít v sobě odhodlání nechat život v Česku za sebou.

V Čechách ale stále máte firmu.

Neříkám, že nemám život v Čechách. Dokonce tam trávím většinu svého času, ačkoliv se to možná někdy změní. V prvních letech působení v USA jsem v nich trávil vždycky půl roku v kuse a pak jsem se na chvíli vrátil do Čech. Já i kolega David Semerád jsme takhle pokračovali, než jsme ve Spojených státech vybudovali nějaké zázemí. To nám trvalo asi dva až tři roky, než jsme dokázali navnímat prostředí a než jsme se dokázali propojit se zajímavými klienty a najít ten správný byznysmodel.

Děláte v technologiích. Proč jste si vybral vojenskou univerzitu?

Ten důvod byl jednoduchý. Rozhodoval jsem se na základě toho, co si můžu finančně dovolit. Měl jsem možnost jít buď na vojenskou univerzitu ve Vermontu, nebo na nějakou nábožensky zaměřenou univerzitu v Texasu. Ta vojenská mi všechno platila a ještě jsem dostal stipendium. Šel jsem tam studovat obor mezinárodní obchod a marketing, takže to nebylo úplně mimo mé zaměření. To studium ale mělo svá specifika. Každý den ráno nás v šest budil výstřel z děla. Naštěstí jsem tam byl jako civilista a nemusel jsem se účastnit vojenských aktivit a tréninku. Na hodiny jsem na rozdíl od svých spolužáků chodil dospaný a odpočatý a plný energie. Byl jsem tak jeden z mála, kdo byl s vyučujícími ochoten komunikovat.

V Las Vegas jsem přespal v parku, kde na vedlejší lavičce spal bezdomovec. Rok nato už jsem byl pracovně v Silicon Valley.

Jak byste vaši firmu STRV popsal v pár slovech?

Děláme vývoj digitálních produktů. Sami o sobě mluvíme jako o digitálním powerhousu, protože nevytváříme software jen pro mobilní či webové aplikace. Dnes už náš vývoj prolíná třeba i do světa umělé inteligence. Za ty roky jsme postavili týmy v různých oblastech tak, abychom projekty nebo technologie mohli organizovaně dávat dohromady pro naše klienty. Zároveň děláme spoustu vlastních projektů, které jsou více či méně úspěšné. Celkem u nás pracuje asi 200 zaměstnanců.

Kde je většina vašich lidí?

V USA máme do deseti zaměstnanců, z toho šest permanentně. Asi 150 lidí pak pracuje v Praze a 40 v Brně. Pak máme několik lidí, kteří s námi pracují z různých koutů světa.

Arnold si nás našel

Jak parta českých kluků získá klienty, jako je Microsoft, Porsche nebo třeba Tinder?

Každého klienta nám pomohlo získat něco jiného. V Tinderu jsme podle mě zapůsobili tím, že jsme do toho dali úplně všechno, co jsme mohli. Dokonce jsme i kus té aplikace naprogramovali dopředu, abychom ukázali, co umíme. Možná i proto máme s lidmi, kteří Tinder založili, dodnes skvělé vztahy a třeba tenhle týden s nimi jdeme na oběd. Když se nám klient líbí, tak často děláme něco nadstandardního. Tak jsme například získali síť posiloven Barry’s, kdy jsme s kolegou Davidem Semerádem obletěli všech jejich 50 posiloven po celém světě. Ani jejich CEO nebyl ve všech. To nám pomohlo si vytvořit s nimi extrémně silný vztah a otevřelo nám to dveře do světa fitness v USA. Navíc jsme loni vypustili aplikaci, kterou jsme udělali společně s Arnoldem Schwarzeneggerem. Tahle dvě doporučení nám neskutečně otevírají dveře. U Porsche pak hrála roli kvalita naší práce, kterou někdo znal a sledoval nás. V Microsoftu zase ocenili naši agilitu a schopnost rychle reagovat na jejich koncepty.

Investice jdou jen k firmám a start‑upům, které ukazují náznaky ziskovosti. Zbytek má ale obří problémy získat finance.

Jak se stalo, že vás kontaktoval Arnold Schwarzenegger, abyste pro něj vytvořili aplikaci?

Ve světě navrhování a designování softwaru existují různé portály, kam svoji práci nahráváte a inspirujete ostatní. Jeho tým na naši práci takto narazil a nějakým způsobem to u nich zarezonovalo.

Lubo Smid

Spoluzakladatel a CEO společnosti STRV, která si vydobyla pozici předního partnera pro softwarový vývoj nejen v Silicon Valley. Získal inženýrský titul z informačního managementu na Univerzitě Hradec Králové, v rámci výměnného programu získal bakalářský titul z Coventry University a strávil půl roku na vojenské univerzitě Norwich ve Vermontu.

Lubo Smid, šéf technologické společnosti STRV
Foto: archiv Luba Smida

Co pro vás znamenalo setkat se s bývalým guvernérem Kalifornie a akční hvězdou?

Pro firmu z České republiky je to určitě úspěch. Bylo to vidět i na tom, že na české scéně to extrémně rezonovalo. Na druhou stranu, když tady v Los Angeles žiju, tak mi podobná setkání a spolupráce nepřijdou jako něco nemožného. Jména lidí, se kterými se bavíme dneska, možná nejsou až tak kultovní, ale pořád si myslím, že jsou ve stejné kategorii. Osobně to pro mě byl splněný klukovský sen. Na druhou stranu je potřeba si to nenechat nějak vstoupit do hlavy, protože to pro naši firmu zase tak moc neznamená. Respektive, rozhodně to nebyl největší projekt, na kterém jsme pracovali. Byl ale extrémně úspěšný, když se předplatné pro tuto aplikaci vyprodalo během 72 hodin.

Takže budete dělat něco pro podobný typ klientů?

Ano, ale ještě nemůžu být konkrétní, s kým takto spolupracujeme. Jde ale o lidi ze showbyznysu.

Co byla tedy vaše největší byznysová trefa, která znamenala průlom?

Finančně to je spolupráce s Barry’s, a to i díky dlouhodobosti a velikosti spolupráce. To byl projekt, který nás hodně posunul.

Loňský rok se ve světě technologií nesl ve znamení propouštění a úbytku financí, které chtějí investoři start‑upům poskytnout. Co znamenal pro vás?

Nepropustili jsme nikoho. Pro nás je tým to nejcennější, co máme, a chceme dělat úplně všechno pro to, abychom si ho udrželi. To je naše strategie, takže jsme loni obětovali zisk za cenu toho, že si udržíme celý tým. Věříme, že je to tak pro nás do budoucna lepší.

Dříve jsme objem byznysu, který k nám šel, přehazovali vidlemi. Teď musíme být proaktivní, abychom si byznys našli sami.

Můžete popsat, jak tedy teď vypadá technologický sektor v USA?

Je to stále poměrně náročné, obzvlášť co se týče získání investičních peněz. Ty jdou jen k firmám a start‑upům, které ukazují náznaky ziskovosti. Zbytek má ale obří problémy získat finance. Jedinou výjimkou jsou projekty, které v sobě mají nějaký element umělé inteligence. Obecně dnes panuje mezi investory mnohem větší opatrnost a důraz na profitabilitu je obrovský. Celkově v technologickém světě platí, že tu máme obrovský boom AI a nikdo přitom úplně přesně neví, co to přinese. Je potřeba to prozkoumávat na všech rovinách. Zároveň technologické firmy stále prochází dalšími a dalšími vlnami propouštění, které pořád pokračují. Jednoznačně tak platí, že období, kdy nám létali pečení holubi do pusy, skončilo. Zatímco dříve jsme objem byznysu, který k nám šel, museli přehazovat vidlemi, v poslední době jsme museli úplně změnit mentalitu a být extrémně proaktivní, abychom si byznys našli sami. Není to jednoduché, ale zase to rozhodně neznamená, že by tu byznys nebyl.

Co v oblasti umělé inteligence dělá STRV?

Poslední čtyři roky jsme budovali vlastní AI tým, který má dnes přes deset lidí. Pracujeme na spoustě projektů pro naše klienty a máme teď také jeden projekt, který bychom chtěli dělat sami. Samozřejmě podporujeme i využívání AI nástrojů v programování a v jiných oblastech, kde to znásobuje efektivitu. O umělé inteligenci si myslím, že nenahradí v nejbližších letech to, co děláme. Ale určitě nás posune, abychom mohli být efektivnější.

Co chcete v této oblasti nabídnout?

Jde o různé aplikace generativní AI, velkých jazykových modelů na vyhledávání, doporučování. Jde vlastně o aplikace umělé inteligence na konkrétní využití v byznysu. Zkoumáme třeba, jak může umělá inteligence pomoci v klientském servisu, aby lidé nemuseli dělat vše ručně, koukáme se třeba na její využití při doporučování hudby. Těch aplikací je celá řada.

Pokud jde o vstup na burzu, to je cesta, kterou ani nechceme prozkoumávat. Mít akcie na burze firmu hodně svazuje.

V Česku si často říkáme, že naše technologická a startupová scéna je ve světě úspěšná. Platí to i při pohledu zvenčí?

To, že Češi technologie umějí, je fakt. Máme k tomu extrémně blízko a máme skvělé zázemí, i co se týče škol. Není tak pochyb, že v technologickém světě jsme velmoc. Myslím si, že je to ještě podpořeno tím, že máme blízko k Západu, nebo možná bychom se i rádi považovali za součást Západu. Jsme podle mě schopni velice dobře odhadnout, jakým způsobem se na věci bude americký zákazník koukat. Když pak jde člověk víc na východ a hledá tam spolupráci, dost často naráží na poměrně nízkou kvalitu. Technologické podhoubí tu máme skvělé.

Pendlujete mezi Prahou a Spojenými státy. Sám jste říkal, že se to možná změní. Chcete zůstat v USA?

Určitě o tom uvažuji, protože si moc dobře uvědomuji přidanou hodnotu, kterou pro byznys mám, když jsem v USA. Je to tu skvělé pro budování sítě kontaktů a vymýšlení nových věcí.

Tržby mě nezajímají

Pracujete nejen pro klienty, ale máte i své vlastní produkty. Jaký podíl vašich příjmů vytváří?

Je to asi 20 procent. Už to je poměrně zajímavé číslo, ale určitě bychom chtěli, aby ještě rostlo.

Vaše tržby byly předloni 390 milionů korun. Před časem jste v jednom rozhovoru řekl, že k miliardě nespěcháte. Proč? Není to pro vás meta, které chcete dosáhnout?

Upřímně ani nevím, kolik jsme tržby v korunách měli, a už tenhle fakt dost vypovídá o tom, proč mě korunová miliardová hranice tržeb moc nezajímá. Já počítám v dolarech, a jestli máme tržby 17, nebo 50 milionů dolarů, pro mě v zásadě nic nemění. Nemám motivaci dosahovat nějakých čísel jen proto, abych jich dosáhl. Spíš se snažím zaměřovat na to, jak co nejlépe investovat čas a zdroje, které máme, abychom dělali zajímavé věci, které posunou náš byznys dál a samozřejmě nás budou bavit. To vnímám jako daleko větší přidanou hodnotu než to, jestli máme obrat miliardu korun, nebo ne.

Uvažovali jste někdy třeba o vstupu na burzu? Nebo o venture kapitálu?

Kdybych někdy uvažoval o tom, naši cestu budování firmy ukončit, což teď tedy rozhodně neuvažuji, pak bych se snažil sehnat strategického zájemce o akvizici. Je to podle mě nejlogičtější cesta. Na trhu je mimochodem vidět, že o profitabilní firmy našeho typu je zájem. Pokud jde o vstup na burzu, to je cesta, kterou ani nechceme prozkoumávat. Mít akcie na burze firmu hodně svazuje a my si opravdu extrémně užíváme svobodu, že firmu vlastní čtyři lidi, kteří ji založili. Řídíme ji v naprosté harmonii, to znamená, že ji řídím já a ostatní mi do toho nemluví. Ne vážně, sice se tomu směju, ale je to tak. Určitě i díky tomu, že máme fakt prima vztahy, což je dané tím, že čísla pro nás nejsou primární motivátor.

Ozývají se vám často investoři, kteří by chtěli koupit firmu celou nebo v ní získat podíl?

Takřka každý týden se ozývají společnosti z oblasti fúzí a akvizic. Ale těch seriózních diskusí byly za poslední roky jen jednotky. Vždycky nám ale tahle jednání pomohla otevřít dveře k novým vztahům, takže je určitě fajn, že jsme se jich zúčastnili.

Hodně se v poslední době mluvilo o virtuální realitě, přesto se zdá, že se zatím nijak masově neprosazuje. Jaká bude podle vás její budoucnost?

Myslím, že technologie se ještě nedostala do takové úrovně, abychom ji mohli masově používat. Nemáme zařízení, která by nám technologie umožnila jednoduše využít. Dívat se na virtuální realitu prostřednictvím telefonu nebo AR brýlí je zatím extrémně nepohodlné. Ale určitě to nezatracuji, sám jsem velký fanda do technologií a třeba na zítřek jsem si dal budík na tři čtvrtě na pět, abych si hned, jak to bude možné, objednal brýle pro virtuální a rozšířenou realitu Vision Pro od Applu.

Musím na sobě pracovat, jinak bych nestíhal

Jak vypadá váš pracovní den, když zrovna nevstáváte ve 4:45, abyste si objednal nějakou technologickou novinku?

Vstávám zpravidla mezi půl šestou a půl sedmou. Když jsem v Los Angeles, tak od sedmé do desáté vyři­zuji hovory s Prahou a pak začne můj lokální pracovní den, který sestává většinou ze schůzek, sportu a vyři­zování komunikace. Jsem nadšenec do všech sportů, tomu se snažím dávat hodně času. Mimochodem, mám takovou mentalitu, že se snažím optimalizovat všechny oblasti svého života, což vede mimo jiné k tomu, že na spoustu z těch oblastí se snažím najít někoho, kdo mě bude mentorovat. Včera jsem to počítal a takových mentorů mám momentálně pět. Podle mě je totiž dnes víc než kdy v minulosti strašně důležité na sobě makat. V mi­nulosti jste mohli mít plán na deset let dopředu a poměrně jasně jste byli schopni předpovídat, co se stane. Teď už to možné není. Já sice docela dobře vím, co mě asi tak čeká letos, ale opravdu netuším, co bude příští rok, natož za dva roky. Svět se ubírá kupředu tak rychle, že na sobě pořád musíte pracovat, jinak nebudete vůbec stíhat.

Kde v tomhle rychle letícím světě čerpáte nápady a inspiraci?

Poslouchám třeba podcasty, zvu také lidi do svého podcastu, který jsem spustil asi před rokem a půl. Právě komunikace s lidmi je pro mě jeden z nejzajímavějších zdrojů informací. Poslouchám také hodně audioknihy, jsem schopný jet několik hodin na kole a poslechnout si u toho celou jednu audioknihu. Asi i proto, že jsem zvyklý všechno poslouchat o polovinu zrychlené. Když někdo slyší, co mi jde do uší, tak kroutí hlavou, že to nedává takhle zrychleně smysl, ale já už jsem si na to za ty roky zvykl. Myslím, že jsem také naučil svůj mozek multitaskingu, dělat jen jednu věc je pro mě málo. Teď třeba jdu, piju kafe a povídám si s vámi, dělat najednou dvě tři věci je pro mě přirozené. Když třeba pracuji na počítači, nechám si do uší číst e‑mail a dělám do toho na něčem dalším. Nevím, jak to vzniklo, ale je mi to příjemné.

Dva roky zpátky jste si z tohoto pracovního zápřahu na dva měsíce odpočinul a vzal jste si sabatikl, co vás k tomu vedlo a co vám to dalo?

Mám rád symboly, a když vidím nějaké zajímavé číslo, tak si říkám, že by se tehdy mělo něco zvláštního stát. No a jelikož v roce 2022 to bylo deset let od mého nástupu do firmy, tak jsem se tohle výročí rozhodl využít. Smazal jsem pracovní mail i Slack a reálně jsem dva měsíce neměl kontakt s firmou. Pomohlo mi to najít balanc v životě, měl jsem najednou čas na nové věci, měl jsem úžasnou možnost cestovat a sportovat. Určitě bych něco takového chtěl podniknout dřív než zase za deset let. Do budoucna bych ale také chtěl, aby byla firma řízená profesionálním managementem, takže ten tlak na to brát si sabatikl nebude možná tak velký, protože ani to pracovní zatížení nebude tak extrémní.

Dělat jen jednu věc je pro mě málo. Když pracuji na počítači, nechám si do uší číst e‑mail a dělám do toho na něčem dalším.

Říkal jste, že v současném světě nelze plánovat na deset let dopředu, přesto mě zajímá, jak o budoucnosti své a vaší firmy uvažujete v dlouhodobém pohledu.

Že bych byl ve stejné pozici a situaci i za deset let, nechci asi ani já, ani firma STRV. Je i otázkou, jestli tu firmu budu vůbec vlastnit, nebo ne. Jinak platí, že jsem v současnosti se svým životem dost spokojený, ale jsou tu určitě oblasti, kde bych se chtěl posunout. Je mi 35 let, nemám rodinu, a jestli jsem v byznysu dosáhl nějakého úspěchu a ušel nějakou cestu, tak pokud jde o rodinný život, tak tam jsem na úplném začátku a vlastně jsem se nedostal ani na startovní čáru. To bych chtěl změnit, protože myslím, že spokojenost pramení z toho, mít všechny části života vybalancované, a to já ještě nemám.

Související