Zaměstnanecké motivační plány (zjednodušeně označované jako ESOP) tvoří čím dál tím důležitější tmel nejvíce prosperujících firem, a už zdaleka nejen start‑upů. Umožňují motivovat klíčové členy týmu formou podílu na samotné společnosti a její rostoucí hodnotě. To je pro zaměstnance atraktivní při ročním dělení zisku a ve startupovém světě ještě víc v případě exitu (typicky prodeji společnosti). Už od nového roku se ESOP pravděpodobně dočkají dlouho očekávané daňové úpravy. Novela zákona o daních z příjmů, která zavede zvláštní podmínky pro zdanění zaměstnaneckých akcií, prošla Poslaneckou sněmovnou a nyní čeká na projednání v Senátu. Zdálo by se, že silné hlasy volající po zavedení zvýhodněného zdanění zaměstnaneckých akcií byly vyslyšeny. Je tomu ale opravdu tak?

Kritika současného daňového modelu zněla jak z úst významných osobností byznysové scény, tak z naší komunity startupových právníků. Ačkoli podoba ESOP bývá z naší zkušenosti v každé společnosti trochu jiná, hlavní teze všech kritiků byla jasná – nabytí zaměstnaneckého podílu nebo opce na podíl v rámci ESOP by mělo mít svůj zvláštní daňový režim. Zaměstnancům by totiž neměla vznikat povinnost zaplatit daň hned při nabytí podílu anebo opce na podíl ve firmě, jako tomu bývá dnes.

Proč? Protože v prostředí start‑upů bývá budoucí zhodnocení podílu nejisté. A navíc zaměstnanec při vstupu do ESOP často na zaplacení daně ani nemá peníze. Dnešní stav tedy zaměstnance od vstupu do „klasického“ ESOP mnohdy spíše odrazuje a start‑upům nezbývá než sáhnout po méně motivačních, ale při vstupu daňově nezatěžujících plánech virtuálních akcií.

S novou zákonnou úpravou by zdanění skutečně mělo být pro zaměstnance přívětivější. Zaměstnanci nebudou muset daň vztaženou k nabytí podílu či opce platit hned při vstupu do ESOP, ale až později. Ačkoli se zákonodárci vydali dobrým směrem, bohužel záhy zpomalili a z nadějné cesty odbočili.

„Odklad“ daně je totiž vázán například na ukončení pracovního poměru. Je ale velmi časté, že v dynamickém prostředí start‑upů šikovný zaměstnanec pomůže firmě růst v určité fázi a pak jde o dům dál a (alespoň část) svého zaměstnaneckého podílu si po dohodě ponechá. Návrh novely by mu pak neumožnil nechat si podíl či opci bez toho, aby odvedl příslušnou daň. Navíc novela nijak neochraňuje ty zaměstnance, kteří by daň odvedli, ale následně v důsledku krachu firmy – což mezi start‑upy není nic neobvyklého – za svůj podíl neutržili víceméně ani korunu. Pro takové by se vstup do ESOP stal bez nadsázky prodělečným. O tom, že klíčové osoby často ve skutečnosti nejsou zaměstnanci firmy, ale spolupracují s ní na základě jiného právního vztahu, ani nemluvě.

Je škoda, že čeští zákonodárci nebyli odvážnější a neinspirovali se systematičtějšími daňovými úpravami zaměstnaneckých akcií, jaké mají nejen ve startupovém impériu v Estonsku, ale třeba i na Slovensku. Český startupový ekosystém tvořící stále významnější motor ekonomiky by to potřeboval jako sůl. Jen tak nebude docházet ke stále častějšímu odlivu skvělých projektů a lidí do zahraničí.

Související