Ekonomika Moravskoslezského kraje prochází radikální proměnou. A pokud má Ostravsko hrát i v budoucnu významnou roli, musí v jádru té změny být inovace. „Samotný posun od těžebního a hutnického průmyslu představuje obrovskou inovaci, která nemá v Česku – a možná ani ve střední Evropě – obdoby. Mnoho lidí chce nějakou změnu, uvědomují si, že potřebují nové způsoby učení a formy spolupráce, ale často to neumí pojmenovat. Chceme vytvářet prostředí, které to umožní. Ale nechceme říkat, které odvětví nebo která technologie má dominovat,“ říká Pavel Csank, předseda představenstva a spoluzakladatel Moravskoslezského inovačního centra Ostrava (MSIC).

Kde máme hledat inovační potenciál Ostravy a celého regionu?

Jsou věci, ve kterých máme výhodu a které můžeme zužitkovat. Přestože Evropa, a hlavně její západní část, už to tak nevnímá, většina světa se stále chce posunout k vyšší míře blahobytu. Má‑li se průměrný člověk na planetě dostat alespoň na třetinu úrovně spotřeby Česka, bude potřeba vyrobit mnohem více věcí. Stále jsme průmyslové srdce ve střední Evropě a měli bychom přemýšlet o tom, jak v kontextu trendů, jako je Green Deal, zužitkovat naše zkušenosti, jak pracovat s materiály a jak vyrábět.

Jak to konkrétně udělat?

Do budoucna nelze využívat materiály lineárně – vytěžit, zpracovat, využít k tomu energii a nakonec vytvořit odpad. Potřebujeme globálně pokročit s novými materiály a spolu s tím směřovat k cirkulární ekonomice, koloběhu hmoty. To vše souvisí s materiální vědou. Lidé v tomto regionu od první průmyslové revoluce věděli, jak materiál a energii propojit do něčeho s velmi vysokou přidanou hodnotou. Uměli přicházet s technologiemi, které jsou efektivní z hlediska ceny. A to si potřebujeme udržet. Jenže my kvůli nízké podnikavosti lidí a přílišnému soustředění se na jednotlivosti, a ne na perspektivu práce s budoucností příležitosti přehlížíme. Přitom bychom mohli celému světu ukázat, že v práci s novými materiály umíme lépe využívat i energie.

Lidé v regionu od první průmyslové revoluce věděli, jak materiál a energii propojit do něčeho s přidanou hodnotou.

Jsou tu už projekty, které podobným směrem postupují?

Například start‑up SprayVision už ve druhém roce existence prodává firmám jako Porsche, BMW či BASF. Přišli tam s nápadem, jak díky chytrému využití neuronových sítí globálně uspořit obrovské množství barev a materiálu při průmyslovém lakování. Globální trend „jedniček a nul“ využili k tomu, aby mnohem lépe nakládali s materiálem, uspořili náklady a lépe ochránili životní prostředí. Jiným příkladem je firma Invent Medical, která je lídrem v 3D tištěných zdravotnických pomůckách v oblasti ortotiky a protetiky. Jádrem úspěchu je opět pokrok v materiálech. Digitální revoluce sama o sobě nestačí. Důležitá je jako nástroj při práci s hmotou. Digitální technologie otevírají nekonečný svět příležitostí, jak ovlivňovat vlastnosti materiálu. Díky tomu lze udělat revoluci od medicíny až po stavební průmysl.

Často se tvrdí, že lidé v regionu si zvykli žít jako zaměstnanci. Jak změnit mentální nastavení, aby se z některých stali podnikatelé?

V každém stupni vzdělávání, v každém ročníku i v každém předmětu – už od základních, možná mateřských škol – je třeba opakovaně aplikovat growth mindset, tedy pozitivní myšlení. V mladých lidech to pěstuje určité návyky, naučí se například vnímat riziko jako příležitost, získat konkurenční výhodu, případně se přizpůsobit situaci a těžit z ní. Právě tohle je dnes hlavní kompetence nejúspěšnějších inovačních zemí a regionů. Celosvětově se vede diskuse, zda to lze replikovat v regionech, které čelily dlouhodobému úpadku. Velká část pozitivně nastavených lidí, kteří mají vysokou schopnost učit se, totiž odešla jinam a změna, kterou popisuji, bude třeba na dvě generace. Jedinou alternativou k ní je pokračovat v negativní spirále. Pak se ale staneme regionem a městem, kde nikdo nebude chtít žít.

Pavel Csank

Vystudoval sociální geografii a regionální rozvoj na Univerzitě Karlově. Jako konzultant se věnoval hospodářskému rozvoji a podpoře podnikání a inovací v Česku i zahraničí. Pět let pracoval jako hlavní analytik JIC – Jihomoravského inovačního centra.

V roce 2017 s představiteli kraje a města zakládal Moravskoslezské inovační centrum (MSIC) a dodnes stojí v jeho čele.

Ostrava a celý region se potýkaly se skutečně silným odlivem mozků. Jak tedy nastartovat opačný proces a přitahovat talenty?

Už je nastartován, jde jen o to, jak ho zesílit. Na MSIC se obracejí lidé, kteří se tu narodili a teď žijí třeba v Praze nebo v cizině. Říkají, že by se sem rádi vrátili. Vidí zajímavé firmy a příležitosti, vnímají, že environmentální zátěž regionu je na ústupu. Jen nemají dost informací, aby udělali životní rozhodnutí a z komfortní situace se přesunuli do regionu, který má stále u řady lidí negativní nálepku. Přitom tu roste nabídka atraktivních pracovních pozic, často srovnatelných minimálně s Prahou. Pochopitelně nelze čekat, až dorostou současní školáci a studenti. Celkově jde tedy o kombinaci posunu k pozitivnímu myšlení s proměnou celkového brandingu regionu.

Budoucnost zdravotnictví

Dále čtěte

Jak tento růst nebo inovace podnítit s pomocí evropských nebo obecně veřejných peněz?

Jednoduše: vrátit je do Bruselu. Nejde to podpořit. Jsem stále více přesvědčen, že dotace to naopak umrtvují. Podnikatelé si mohou sáhnout na různé peníze, ale s každým programem jsou spojeny trochu odlišné požadavky – k čemu se zavázat, co splnit a jaké papíry „vyrobit“. Někdy je s tím spojeno riziko, protože peníze nepřijdou dopředu. Ale nejhorší je, že tím množstvím dotačních příležitostí se jako nezamýšlený důsledek posouvá myšlení. S investicemi se vyčkává nikoliv na nejlepší obchodní, ale na nejlepší dotační příležitost. Přirozené podnikatelské chování, které je spojeno s objevením a využitím nějaké příležitosti, nahrazujete čekáním a neefektivním vynakládáním energie na neproduktivní činnosti. Podnikatelská dravost a schopnost objevovat příležitosti najednou chřadne.

Platí to pro všechny veřejné peníze?

Nesmí jich být moc. Pokud jsou chytře využity v malém množství, mohou dotvořit podnikatelské prostředí. Neměly by jít přímo jako granty firmám. Podle čeho určíte, která firma si zaslouží grant a která ne? Ideální může být třeba soutěž, kde si technologické start‑upy sáhnou na malé peníze, aby mohly experimenty při ověřování svého produktu dělat rychleji. Tím je možné snížit rizika spojená s neúspěchem. Pokud podnikatelům nabídnete příliš mnoho peněz, začnou se vázat na dotace, stanou se z nich „dotační turisté“ místo toho, aby chtěli opravdu podnikat a hledali cesty na trh a k zákazníkovi.

Související
Proměny Česka