Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecHazard je v Česku oblíbenou kratochvílí, a tak je podobně jako alkohol či cigarety snadno přístupným rezervoárem, kam je možné sáhnout, když stát potřebuje peníze. Nyní se tak děje v přímém přenosu, protože právě projednávaný konsolidační balíček s takovým vyšším zdaněním a přesunem části odvodů od obcí přímo do státní kasy počítá.
Opravdu je z čeho brát. Češi za benevolentního přihlížení úřadů loni prosázeli 759 miliard korun, 706 jich vyhráli zpět, zbývajících 53 miliard si už dělí herní byznys a stát. Ten, zastoupen hlavně obcemi, vybral rekordních 16,5 miliardy korun. Takže platí přísloví, že s jídlem roste chuť.
Nyní hazard představují hlavně online hry a sázení na internetu či elektronické výherní automaty. V podobě stále oblíbených loterií, karet či kostek je tu však od nepaměti. Týdeník Ekonom nahlédne do minulosti a ukáže, jaké podoby vášeň hrát o peníze ve světě i doma kdy měla.
Zábava i byznys
Hazard je na jedné straně vzrušující zábavou doprovázenou nadějí na rychlé zbohatnutí. Na druhé jde o byznys založený na tom, jak zákazníka co nejrychleji připravit o peníze. S tím souvisí nebezpečí propadu neúspěšných hráčů do chudoby.
Jeho prostředí je rovněž spojováno s nelegálním podnikáním, daňovými úniky a pochybnostmi o morálnosti hraní i celého hracího byznysu. Za nimi je na Západě cítit odpor křesťanských teologů k rychlému a snadnému zbohatnutí a dva tisíce let trvající boj církve s neřestí všeho druhu.
„Kasina opravdu nejsou dobročinnými spolky. O tom se již přesvědčila řada nenapravitelných fantastů, kteří snili o velkých výhrách,“ uvádí v publikaci Kasina Jaroslav Tuček a Michaela Dolinová. Proto je nutné na hazard hledět jako na druh zábavy, ale ne jako příležitost k výdělku. „Samozřejmě že nejvíce vzrušující na této zábavě je možnost výhry. V kasinu ale pravidelně vyhrávají pouze špičkoví hráči, jichž není mnoho. Ti musí této činnosti věnovat nemálo času a úsilí,“ zdůrazňují autoři.
Kasina nejsou dobročinné spolky. O tom se přesvědčila nekonečná řada fantastů, kteří snili o velkých výhrách.
Z hazardu se ovšem stal velký byznys, zejména v USA. Americký miliardář Steven Wynn, který jako první začal budovat v Las Vegas rozsáhlé resorty – například Mirage či Bellagio, které kromě samotného hraní nabízejí i luxusní ubytování a restaurace –, zdůrazňoval i ekonomický přínos kasin: nárůst cestovního ruchu, daně odvedené do místního i federálního rozpočtu a pracovní místa.
Nejde jen o ekonomiku samotnou. „Hazard se jeví prospěšný v případech, když je provozován charitativními organizacemi, které výtěžek směrují do potřebných sociálních oblastí. Nebo státními monopoly, které rozdělují předem daný podíl zisku na podporu umění, sportu a vědy,“ říká David Fiedor, sociolog zabývající se hazardem. Současně ovšem připomíná negativní dopady hazardu. Podle výzkumů jsou u patologických hráčů daleko častější myšlenky na sebevraždu a klesá i pracovní výkonnost takových lidí. Opominout nelze ani kriminalitu související se sháněním peněz na hru.
První byly Benátky
První hry jsou známy ze starého Egypta a Mezopotámie, vášnivými hráči byli Římané. Ve středověku byla hráčským rájem Francie. Karty tam byly povoleny, zato kostky, kde podle církevních hodnostářů nerozhodovala dovednost, ale pouhá náhoda, byly opakovaně zapovídány. Zatímco z Dumasových Tří mušketýrů známý král Ludvík XIII. se pokusil místa vyhrazená pro hazardní hry ovládaná falešnými hráči zrušit, jeho první ministr, pověstný kardinál Richelieu, naopak karty rád hrál.
Prvním zaznamenaným evropský kasinem, tedy podnikem, kde bylo možné hrát nejen proti jinému hráči, ale hlavně proti provozovateli, bylo Il Ridotto v Benátkách, otevřené v roce 1638. Svobodomyslné město bylo vůči hazardu benevolentní dávno – o sto let dříve se tam za němého souhlasu kléru sázelo i v kostelích. Od roku 1748 se aristokraté sjížděli do kasina v německém Baden‑Badenu, později si získalo uznání belgické Spa.
Všechna tato centra, včetně heren v Londýně, Paříži či Vídni, kde přicházel o peníze hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, nakonec zastínilo kasino v Monte Carlu. Ruleta, která ho proslavila, byla britským vynálezem. V samotné Británii ji ovšem už v roce 1745 tamní parlament postavil mimo zákon se zdůvodněním, že jde o „zaručeně zhoubnou hru“.
Za vzestupem Monte Carla stál francouzský ruletový mág Francois Blanc, který do něj svůj byznys přenesl v roce 1863 z Německa. Při příchodu měl monackému knížeti říci: „Zruinoval jste kompletně sám sebe. Proč proboha raději neruinujete jiné?“ Rada zabrala: od panovníka získal potřebnou licenci a dokázal do města ročně přilákat na 200 tisíc návštěvníků. Ti v něm pak pravidelně prohrávali desítky milionů zlatých franků.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
