Česko a ani Evropa nevyužily dostatečně předchozí desetileté období klidu na energetických trzích. Krize a skokový nárůst cen energií toho byly logickým důsledkem. Teď musíme legislativní zpoždění dohnat, míní Simeon Popov, právník ve společnosti Siemens Energy a laureát ocenění za IT a technologické právo v soutěži Podnikový právník 2023. Legislativní vakuum podle něj odrazuje podnikatele od investic, například do nových vodíkových technologií.

Čemu se teď ve firmě věnujete nejvíc? Co je vaším každodenním pracovním chlebem?

Zaměřuji se na právní oblast, která se týká stávajících i nových technologií. Děláme tedy větrné elektrárny, částečně teď působíme i v jaderné energetice. Neděláme jen generátory, ale i různě výkonné parní turbíny a do budoucna je velký záměr vyrábět elektrolyzéry nebo turbíny využívající směs zemního plynu s vodíkem. Dále rovněž působíme v segmentu solární, vodní energie a tepelných čerpadel.

Energetika má za sebou dva velmi turbulentní roky. Třeba u plynu se musely toky energií úplně přesměrovat. Co to znamenalo pro vaši práci?

Zdroje a logistické cesty se často v určité části zpřetrhaly, nefungovaly a hledaly se alternativy. Buď vůbec nebyly některé materiály, nebo byly ceny tak vysoké, že klienti přemýšleli, jestli v projektech pokračovat, nebo je zastavit. Nebo jestli vůbec podepsat smlouvy, které už byly těsně před podpisem. Bylo to období velké nejistoty.

Legislativa měla být líp připravena. Když chybí zákony, podnikatelé tápou. Nevědí, jestli se jim investice vyplatí, odkládají je a spíš konzervují to, co už existuje.

Jak se právo vypořádalo s požadavky na změny smluv?

Museli jsme vydávat různá stanoviska, hledat řešení, aby obě dvě strany měly jistotu, že nevznikne škoda, nebo aby se vzniklá škoda alespoň minimalizovala. Zákazníci sice vnímali, že riziko změny okolností ve smlouvě často přebírá dodavatel, ale změna byla tak enormní, že nebylo možné po něm spravedlivě požadovat, aby pokračoval, protože by to nezřídka znamenalo jeho likvidaci. A když vstoupí do likvidace většina společností na trhu, co zbude zadavateli nebo objednateli? Nic už efektivně a hospodárně nevybuduje. Snažil jsem se proto přesvědčovat manažery v Česku a na Slovensku, že je vždy lepší se domluvit. Ten trh je tak malý, že bez dohody to prostě nešlo.

A jaká byla ochota ke kompromisům?

Ve výsledku docela velká, protože všichni jsou rozumní. Nevím o tom, že by zadavatel či objednatel urputně trval na původní smlouvě a nechtěl by diskutovat o řešení.

Související

Trendem poslední doby je decentralizace. Jaké nároky to klade na Siemens Energy a distributory energií?

Trh se v roce 2022 rozkolísal, hrozil nedostatek dodávek a kapacit. Hledalo se, čím je nahradit. Ukázalo se, že centralizace energetiky, jak ji známe v Evropské unii, není dobrá – podnikatelsky, strategicky ani politicky. Evidentně nefunguje, když spoléháme na jeden zdroj energie a ten zkolabuje. Začalo se víc uvažovat právě o decentralizaci. Kraje a větší města by měly vlastní zdroje energie a spolupracovaly by.

Na druhou stranu budování decentralizovaných zdrojů není úplně bez problémů a bez investic. Žádá si to mimo jiné výstavbu chytrých sítí a k té Česko přistupovalo spíš vlažně.

Investice jsou v pořádku. Ale ano, máte pravdu, chytré sítě jsou další věcí, na kterou nemyslíme dostatečně. V Česku máme zastaralé sítě a teď se zjišťuje, že jejich kapacita nestačí. Energetické firmy jako ČEZ a PRE ale myslím samy vnímají, kde je nedostatek a že priority se v minulých letech nekladly tam, kam měly. Teď je zapotřebí dohnat zpoždění.

Simeon Popov

Podnikovému právu se věnuje 20 let. Patnáctým rokem působí v Siemens Energy. Zaměřuje se na právo, které se vztahuje k technologiím, i těm souvisejícím s obnovitelnými zdroji energie a snižováním emisí, softwarem pro řídicí systémy distribuce energie nebo kontrolními systémy pro regulaci výkonu a spotřeby. Je členem odborných skupin ve firmě zaměřených na kybernetickou bezpečnost či umělou inteligenci. Je rozhodcem u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a členem expertního týmu pro legislativu Svazu průmyslu a dopravy ČR. Přednáší management na Varšavské univerzitě.

Před energetickou krizí jsme zažívali deset let klidu. Ceny energií byly relativně příznivé, trh žil bez větších turbulencí. Nezaspali jsme tak trošku dobu, kdy Česko mohlo přenastavit svůj energetický mix v relativním bezpečí?

Nezaspala jen Česká republika. Němci v den, kdy se měl spustit, zastavili Nord Stream 2. Miliardy eur jsou nenávratně pryč a nevím, zda se ten plynovod ještě někdy spustí. Také Evropa jako celek je na tom špatně strategicky, politicky, podnikatelsky. Vždy je dobré myslet s nějakou rezervou, počítat s alternativami, mít v záloze další možnost. My jsme se před vypuknutím války na Ukrajině dlouho koncentrovali na to, že vše bude v pohodě a dalších 20 či 50 let se nic nestane. Prvním varováním mohl být rok 2008, kdy došlo ke krizi na americkém trhu a rozhořely se i lokální konflikty a pak i napětí kolem dodávek plynu přes Ukrajinu. Reagovat v té době by bylo levnější, mohli jsme to alespoň zkusit.

Jedním z paliv budoucnosti bude možná vodík. Ostatně i Siemens Energy se této technologii věnuje. Jak nezaspat ve vývoji této technologie?

U evropského i regionálních parlamentů jsme se snažili prosadit, aby v Green Dealu zůstaly zachovány elektrárny, které produkují elektřinu prostřednictvím plynových trubín. Dají se postupně transformovat na příměs vodíku. Teď se nám podařilo v Rakousku zprovoznit elektrárnu s příměsí 10 až 15 procent vodíku, ale do budoucna se počítá s tím, že jak bude dostupnější, snáz zpracovatelný a distribuovaný, bude jeho příměs více nahrazovat fosilní paliva.

Legislativa je ale zatím vůči vodíku velmi opatrná. Ta česká se omezuje pouze na konstatování, že je to plyn.

Legislativa stále chybí, zaostává. V energetice i v dalších nových oborech, jako je umělá inteligence. Snažíme se na to upozornit Svaz průmyslu a dopravy. Zpoždění má celá Evropské unie. Schvalování evropských směrnic trvá léta, prochází dlouhým procesem, změnami a zásahy zájmových skupin. Je nejvyšší čas. Legislativa by měla být víc připravena a umožnit podnikatelům přejít na jiné zdroje energie.

Legislativní vakuum tedy odrazuje podnikatele od investic?

Nevědí, jestli se jim investice vyplatí a jestli to, co realizují, se potom uplatní na trhu. V takovém prostředí všechno velmi dlouho trvá a podnikatelé spíš konzervují to, co už je.

Jaký dopad to potom má na český energetický mix?

Všechno je a bude drahé. Pokud nemáte funkční alternativy, jste závislí na jednom nebo dvou zdrojích. V chybějící konkurenci se energie prodražuje spotřebitelům, podnikatelům, všem. To se pak odráží v tom, jak se vede jednotlivým firmám i ekonomice jako celku. Když nemají dost peněz, prvotně je spotřebují na náklady a nezbývají jim na investice.

Související