Zrušení státní podpory přinese podle stavebních spořitelen nedostatek levných úvěrů

Stavební spoření slaví letos třicáté narozeniny. Jen loni ho uzavřelo skoro půl milionu lidí, přičemž aktivní smlouvu mají více než tři miliony klientů stavebních spořitelen. Budoucnost tohoto produktu je ale nejistá, vládní strany se při hledání úspor předběžně dohodly na tom, že státní podporu stavebního spoření, která aktuálně činí přes čtyři miliardy korun ročně, výrazně přiškrtí. U nových smluv už nebude, u těch dosavadních se má snížit o polovinu.

To se přirozeně spořitelnám nelíbí, reálně jim hrozí, že po omezení státní podpory značná část klientů naspořené vklady vybere a přesune je za výhodnějším zhodnocením jinam. Třeba na termínované vklady či spořicí účty. „V důsledku pak celý systém stavebního spoření ztratí finanční prostředky, které se dají využívat na poskytování dostupných úvěrů pro domácnosti,“ řekl na besedě týdeníku Ekonom o stavebním spoření Petr Toman, místopředseda představenstva Moneta Stavební spořitelny.

Jak dodal předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka, pokud by vláda skutečně zrušila státní podporu na stavební spoření, tak v současném modelu stavební spořitelny dál nemohou fungovat. „V systému je asi 330 miliard korun vkladů, z toho asi 30 procent je u nás po vázací lhůtě, jsou tedy ve stavebních spořitelnách déle než šest let. Kdyby je lidé po zrušení podpory vybrali, tak ty výhodné úvěrové produkty už nebudeme moci poskytovat,“ říká Čejka. Jak dodává, okolo 90 procent úvěrů, které letos stavební spořitelny poskytují, jsou buď úvěry ze stavebního spoření se sazbou 3,5 až čtyři procenta ročně, nebo nezajištěné úvěry na 25 let se sazbou okolo 6,5 procenta ročně. „Takovéto výhodné a dostupné úvěry by z českého trhu zmizely,“ říká Čejka.

Problém by to byl podle něj i z toho důvodu, že český bytový fond je výrazně podfinancovaný a třeba podle studie KPMG je do něj třeba investovat ročně asi 40 miliard korun. „Na to stát v příštích dvaceti letech prostě nemá. Tyhle peníze nedostane ani z evropských fondů. Přitom za roční podporu stavebních spořitelen ve výši čtyř miliard korun by financování v objemu 40 až 50 miliard korun ročně získal. Pokud podpora stavebního spoření nebude, tak tyhle peníze také nebudou,“ domnívá se Čejka.

Půjde to i bez podpory

Tomáš Nidetzký, nastupující předseda představenstva Národní rozvojové banky, ale situaci nevidí tak vyhroceně. „Když se podíváte na bilanci stavebních spořitelen, tak vidíte, že podíl úvěrů na vkladech přesáhl sto procent. Jinak řečeno mají více úvěrů než vkladů a nemyslím, že by na své pobočky vyvěsily cedule se sdělením: Úvěry neposkytujeme, vklady došly.“

Podle Nidetzkého je stavební spoření „úspěšně neúspěšným projektem“. Úspěch podle něj spočívá v tom, že přitáhl velké množství lidí, kteří si tímto způsobem spoří. Stavebním spořitelnám se navíc podařilo peníze od klientů dostat do ekonomiky prostřednictvím úvěrů na obnovu bytů či pořízení nového bydlení. Neúspěšný je ale v tom, že se za třicet let stavebním spořitelnám nepodařilo klientům vysvětlit, co je podstata tohoto produktu.

Pokud by vláda zrušila státní podporu, tak v současném modelu stavební spořitelny dál nemohou fungovat.

Obecně je podle něj v Česku málo známé, že stavební spoření není jen spořením, ale má i úvěrovou složku. „Přednáším na VŠE, a když jsem studentům zadal prezentace na téma stavební spoření, tak jej všichni představili jako spoření a vůbec netušili, že je tam i druhá, úvěrová složka,“ vysvětluje Nidetzký. Upozornil přitom na to, že spořitelny u nás nefungují ve smyslu původní myšlenky stavebního spoření – tedy dlouhodobě spořit s příslibem levného úvěru. Lidé si berou překlenovací úvěry namísto těch „dostupných“ proto, že chtějí půjčku hned a odmítají čekat, až si na stavebku nastřádají dostatek peněz. „To není nic jiného, než že nechtějí čekat ve frontě na úvěr ze stavebního spoření, a tak předbíhají. Takový produkt ale podle mne nemá smysl. Protože tu samou službu vlastně dělají normální banky, a to bez státních dotací,“ říká Nidetzký.

Nyní lepší než hypotéka

Podle Tomana ale stavební spoření nelze označit za neúspěšný produkt. Ukazuje se to podle něj nyní, když stoupají úrokové sazby. „Kdyby si lidé teď otevřeli šuplíky a podívali se na své smlouvy o stavebním spoření, které uzavřeli před třemi lety, když byly úrokové sazby nižší a oni tak měli tarify, kde byly úroky 0,5 nebo jedno procento, tak by zjistili, že se stavebním spořením vlastně získali i opci na úvěr,“ říká Toman. A to opci nyní velmi atraktivní. Ze zákona totiž vyplývá, že úrok ze stavebního spoření nesmí být vyšší než tři procentní body nad výši úroku z vkladu, který má člověk u stavebního spoření. „To znamená, že teď se lidé mohou dostat k úvěru s úrokem okolo 3,5 až čtyř procent. A to v okamžiku, kdy hypotéky jsou s úroky okolo šesti procent a standardní spotřebitelské úvěry kolem osmi procent,“ vysvětluje Toman.

Jak říká Nidetzký, kdyby byl ministrem financí, udělal by ve stavebním spoření nejprve parametrické změny, aby byla podpora mnohem efektivnější. Především by pak systémově podporoval úvěrovou stranu stavebního spoření. Podpora by ale neměla mít formu dotace, jako má nyní. Spolu s bankovním sektorem by spíše stálo za to vytvořit model, v němž by byl příspěvek státu návratný. Stát by poskytl bezúročné půjčky, které by v kombinaci s půjčkami, jež poskytují stavební spořitelny, snížily náklady pro klienty. Přičemž půjčky se zpátky vrátí do ekonomiky.

„Myslím, že nakonec zvítězí zdravý rozum, a vůbec si nepřipouštím, že by došlo k úplnému zrušení podpory stavebního spoření,“ uvedl Toman. Jak dodal Čejka, stát určitě nepotřebuje, aby spořitelny poskytovaly úvěry hypotečního typu, na to má standardní banky. „U všech ostatních typů úvěrů, které poskytujeme, ať již jde o úvěry na družstevní bydlení, levné úvěry na rekonstrukce, nebo úvěry na energetické úspory, tak tam všude ta státní podpora smysl dává, bez ní by tyhle úvěry zmizely z trhu,“ řekl.