Za to, že se v posledních třech měsících takřka nedá vyhnout diskusi o pokroku umělé inteligence, může ChatGPT. Chatbot z dílny americké neziskové organizace OpenAI dokáže být člověku parťákem do diskuse v neformálních tématech, případně za něj více či méně úspěšně vyřeší technickou úlohu nebo třeba dětem odvypráví pohádku. Pro tyto schopnosti začali novinku (nebo obdobnou technologii) ihned používat studenti ve školách i lidé v zaměstnání. „Podvod!“ dočteme se v článcích i v diskusích pod nimi. Více mimo ale snad novináři a diskutující být ani nemohou.

Kdyby za mnou přišlo moje dítě s tím, že vyřešilo domácí úkol pomocí umělé inteligence (AI) a jde se věnovat něčemu konstruktivnímu a kreativnímu, plácnu si s ním. Prý z mladé generace vyrostou tupci. Ale proč? Protože někdo nechal algoritmus, aby za něj přepsal Wikipedii do eseje o významných historických památkách v Londýně? Tak to opravdu ne.

Naopak, naučit se přemýšlet nad řešením a využívat moderních nástrojů ke zvýšení vlastní efektivity je přesně to, co bych od školy chtěl. Protože taková je budoucnost, na kterou se žáci a studenti připravují. A stejné je to v práci. Je podvod nebo flákání se, když někdo za sebe nechá AI vytvořit makro v Excelu nebo SQL příkaz pro zpracování dat z databáze? Je to, jako bychom se dívali skrz prsty na někoho, kdo nerozdělává oheň ručně, ale používá sirky nebo zapalovač.

Přitom různé algoritmy už dnes firmy používají. Dokud se to děje k doporučování filmů, operativnímu zdražování ceny letenek nebo hotelových pokojů, zdá se nám to v pořádku. Ale když nám to má pomoci od rutiny, je to paradoxně problém.

Uveďme si konkrétní příklad – zpracování faktur. Každý je totiž vydává jinak. Někdo píše „splatnost do dvou týdnů“, někdo „zaplatit do 14 dní“. Liší se formáty, objevují se překlepy… Každý den v každé společnosti a na každé úrovni lidé potřebují vytáhnout informace ze smluv, formulářů, výzkumů a dalších dokumentů. Výzkum PwC týkající se automatizace analytických činností například ukazuje, že i ty nejzákladnější mechanismy AI ušetří lidem (a také firmám) 30 až 40 procent času stráveného zmíněnými činnostmi.

Celkový potenciál umělé inteligence ve snižování nákladů, zvyšování efektivity a zlepšování operativy by přitom mohl být ještě větší. AI si totiž umí poradit s nuancemi, dokáže vyhledat relevantní podpůrnou dokumentaci, zapracovat podmínky a výjimky, dodržuje termíny.

V PwC sami jeden takový nástroj používáme ke zpracovávání daňových výměrů. Extrahuje klíčové termíny, které vyžadují nějakou reakci (data, kódy, sumy apod.), a dokonce pomocí přirozeného jazyka zformuje návrh odpovědi. Je to jednoduchá matematika. Když firma ročně zprocesuje 100 tisíc stránek a jedna zabere člověku v průměru tři minuty, dělá to dohromady 625 „člověkodní“. Lze snad hanit odpovědné pracovníky, že si v práci pomohou umělou inteligencí?

Výsledkem bude pouze to, že vnitřní procesy ve společnostech či státní správě budou efektivnější, náklady nižší a lidé spokojenější, protože budou moci dělat zábavnější práci. Nebo budou mít více volného času. To je sice pro řadu lidí stále sprosté slovo, ale ve skutečnosti na tom není vůbec nic špatného. Mindset, že poctivý člověk musí pracovat 12 hodin denně, je už třeba zahodit jako zastaralý.

Neměli bychom se tedy stavět proti AI. Měli bychom se stavět vedle ní. Podívat se a říct si, jak z ní můžeme mít co největší prospěch. Co může dělat umělá inteligence, a co naopak my? A podle toho investovat. Protože na konci nás AI udělá efektivnějšími v tom, v čem jsme opravdu dobří. Kdybych měl parafrázovat jednu rozšířenou hlášku – AI je kámoš, ne žrádlo. A to platí pro práci i pro studium.

Související