S kapitalismem se pojí start trvalého hospodářského růstu. Neznamená to, že by před 19. stoletím neexistoval. Známe lidské civilizace blahobytnější a méně blahobytné. Vidíme také cyklickou oscilaci vzestupu a úpadku jednotlivých oblastí světa napříč historií. V předmoderní éře však doby dlouhého hospodářského růstu, pokud nebyly ukončeny třeba násilnou invazí jiného etnika, zásadně ústily do takzvané malthusiánské pasti.
Tento pojem je odvozen od jména Thomase Roberta Malthuse, který v roce 1798 publikoval svůj Esej o principech lidské populace, údajně největší bestseller sociální vědy v 19. století. Podle něj hospodářský růst doprovází růst populace. Pokud nedojde k radikální technologické změně, jakou byly vynález zemědělství v neolitu nebo agrární a průmyslová revoluce v 19. století, populace dříve či později dosáhne stavu přelidnění, tedy nedostatku zdrojů pro stávající množství obyvatel. Pokud část obyvatel neodejde jinam, například formou kolonizace či dobyvačných válek, přelidnění může vyřešit už jen nějaká epidemie (jako mor v Evropě 14. století), válka (jako třicetiletá válka ve střední Evropě v 17. století) anebo hladomor, jemuž nejzranitelnější část populace podlehne a obnoví se rovnováha mezi zdroji a populací.
Ještě poměrně nedávno, v 60. letech 20. století, byly velmi uvěřitelné teorie ohlašující nevyhnutelný příchod nového přelidnění – tentokrát však už v globálním měřítku, a nikoli jen regionálním, jak bylo známé z dějin. S příchodem takzvaně druhého demografického přechodu, tedy přesunu lidí do společností s nejvyšším HDP na hlavu, které začaly vymírat, a zpomalováním demografického boomu v Asii, Africe i Latinské Americe tyto obavy v posledních desetiletích citelně oslabily.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později