Aktuální číslo časopisu Ekonom
Podnikatelé často říkají, že by bylo nejlepší dopřát právnímu rámci tu a tam alespoň rok odpočinku. Nechat přijaté zákony „sednout si“, vyzkoušet je v praxi a pak se teprve znovu pustit do další regulace. Avšak loňský rok rozhodně odpočinkový nebyl. Zákonodárci sice přijali „jen“ 82 zákonů, což je méně než o rok dříve, jde ale stále o poměrně vysoké číslo. V legislativně skutečně slabých letech, jakým byl například rok 2018, jich byla schválena zhruba polovička.
Do ankety o Zákon roku, což je společný projekt subjektů angažujících se v zájmu kvality regulace podnikání, se tedy zdánlivě nabízelo mnoho kandidátů. Přesto měl expertní sbor svolaný pořadatelskou společností Deloitte Legal poměrně těžkou úlohu. Loňský rok se totiž nesl ve znamení legislativního spěchu.
Česko dohánělo dluhy a resty vůči Evropské unii. Předchozí vláda po sobě zanechala desítky nedodělků – celkem 36 směrnic nezakotvila do tuzemských zákonů v požadovaném termínu.
Rekordní zpoždění Česko nabralo například v přípravě novely zákona o ochraně spotřebitele. Původní transpoziční termín propáslo téměř o tři roky. Zpoždění má i projednávání zákona, který dopadá zřejmě na nejširší spektrum Čechů, a to je zákoník práce. Současná vláda stáhla manko nedodělků na 14. Ve snaze dohnat zpoždění s přípravou nových zákonů a novel ale nadmíru spěchala. Zkracovala lhůty pro jejich projednání. Řada přijatých předpisů začala platit prakticky okamžitě, bez možnosti dostatečně se s nimi seznámit. Bylo to proti závazku ze strany státu, že nové právní úpravy se budou stávat závaznými jen k 1. lednu nebo 1. červenci. Výsledkem bylo, že 82 přijatých zákonů vstupovalo v účinnost ve 42 různých termínech.
Ani dobrý záměr nemusí vést k dobrému zákonu. Příkladem předpisu, který se nepovedl, je novela zákona o DPH. Tradiční anketa hledá opačný, tedy pozitivní příklad.
Podle členů nominační rady Zákona roku se legislativní spěch podepsal i na kvalitě. Řada opatření je nedotažená nebo obsahuje chyby. Za příklad legislativního „paskvilu“ dávají novelu zákona o DPH. Měla za cíl prodloužit velmi krátkou, pětidenní lhůtu pro podání následného kontrolního hlášení, avšak její efekt bude mít dalekosáhlé nežádoucí dopady. Ministerstvo v ní totiž dosavadní pojem doručení do datové schránky nahradilo slovem dodání. Nová lhůta je tak sice 17denní, avšak začíná běžet ihned poté, co dokument do datové schránky podnikatele dojde, bez ohledu na to, zda si ho z ní vůbec vyzvedl.
„Tato změna tedy vůbec nemusí vést k avizovanému cíli, kterým bylo prodloužit lhůty pro reakci na výzvu finančního úřadu. Přesně naopak, může dojít k situaci, kdy plátce daně tuto lhůtu zmešká, protože se vůbec neseznámil s obsahem výzvy,“ upozorňuje advokát Deloitte Legal David Sýkora.
Nová právní úprava je tím nekoncepční a zcela vybočuje ze standardního počítání lhůt, jak jsou na něj podnikatelé zvyklí. „Narušuje koncept doručování v celé veřejné správě,“ konstatoval na zasedání nominační rady její člen, advokát a člen Legislativní rady vlády František Korbel.
Počet schválených zákonů
I přesto se letos radě složené z právníků, podnikatelů, zástupců podnikatelských svazů a novinářů nakonec podařilo najít dostatek předpisů obsahujících pozitivní aspekty podnikatelské regulace: spolupráci při tvorbě, podporu fungování trhů a zjednodušování administrativy. Mezi pět nominovaných na Zákon roku se tak například dostalo evropské nařízení urychlující výstavbu fotovoltaických elektráren anebo zákon, který odstranil administrativní a daňové překážky pro poskytování pomoci Ukrajině.
O vítězi ankety bude nyní rozhodovat veřejnost. Hlasování právě odstartovalo a potrvá do konce dubna. Vítěze firma Deloitte Legal oznámí 25. května.
Sejmout z očí zelenou pásku
První z pětice v užším výběru je evropská směrnice nastavující pravidla, podle nichž by měly firmy podávat zprávy o udržitelnosti svého provozu. Vyjasňuje okolnosti a náležitosti přechodu od podnikání orientovaného čistě na zisk k byznysu s dalšími hodnotami, jako je ekologie, sociální aspekty a pravidla dobré praxe v řízení firem.
„Konečně přišel standard, který není dobrovolný a který budou muset firmy dodržovat. Všechny budou reportovat podle jednotného rámce a jejich zprávy budou porovnatelné,“ uvádí ředitel Mezinárodního centra pro udržitelné finance Julian Toth. Právě on nominaci této směrnice navrhl a říká, že veřejnost díky ní získá spolehlivá data. Posílí také transparentnost na trhu a bude pomáhat s vytvářením bariér takzvanému greenwashingu, tedy tomu, aby byl příklon firem k udržitelnosti jen hraným marketingovým tahem.
Tomáš Babáček z advokátní kanceláře Verdian hovoří o rozptýlení takzvané informační slepoty: „Ta nám brání rozlišit skutečné lídry a udržitelné provozy od těch problematických a rizikových. Právě na to reaguje nominovaná směrnice.“ Přesto je její nominace kontroverzní, zní odbornou sférou. Smyslem a posláním ankety je totiž identifikovat předpisy nejpřínosnější pro byznys. Jenže evropské požadavky na ESG přinášejí podnikatelům především nové povinnosti. A také se přetřásá otázka, zda je na tak razantní zásahy do základu podnikání vhodná doba. Zda do něj nové hodnoty, jako je zejména ochrana planety nebo férový přístup k dodavatelům a lidem, kteří pro podnik pracují, začleňovat ve chvíli, kdy se podniky musí vyrovnávat s dopady energetické krize či problémy způsobenými covidovým narušením logistických řetězců.
„Aby byla Evropská unie pro světové společenství případným vzorem, který by třetí země hodlaly následovat, musí aplikace zásad ESG korelovat s konkurenceschopností Evropy. Jinými slovy, výkon evropské ekonomiky musí být lákavým příkladem, průkazným i finančně,“ upozorňuje Ladislav Minčič, jenž v nominační radě Zákona roku reprezentuje Hospodářskou komoru.
I přes tyto výtky nicméně směrnice příležitost ucházet se o titul Zákon roku dostala. Mimo jiné ji podpořily argumenty, že by nynější společnosti nemělo jít jen o vlastní blahobyt na úkor příštích generací. Dává impulz podnikatelům a manažerům rozšířit si obzory. „Pro podniky, které budou pokračovat stylem business as usual a k tomu vyplní tabulku, to bude samozřejmě znamenat primárně administrativu a rizika. Ale podniky, které udržitelnost pojmou jako odrazový můstek k transformaci na kvalitnější produkt či službu s vyšší přidanou hodnotou pro zákazníka, společnost a přírodu, přeskočí konkurenci, která tento trend zaspí,“ vysvětluje Babáček.
Obnovitelné zdroje energie s větší dynamikou
I další nominovaný předpis má co do činění s ochranou planety. Nominační rada vyzdvihla význam nařízení urychlujícího povolovací procesy při budování nových zdrojů energie, zejména těch fotovoltaických. Dosavadní zdlouhavá výstavba znamená, že náklady s časem rostou. Urychlení povolovacích procesů podnikatelům ušetří peníze a uleví jim od administrativy.
Nařízení především zkracuje samotný povolovací proces. „Pro zařízení s kapacitou do 50 kWp zavádí fikci souhlasu. To znamená, že pokud není žádost vyřízena do jednoho měsíce od podání, považuje se za schválenou,“ popisuje advokát Deloitte Legal a specialista na evropské právo Martin Černý a dodává: „Pro větší zdroje s instalovanou kapacitou nařízení stanovuje, že povolovací procesy nesmí trvat déle než tři měsíce.“
Celkový počet schválených právních předpisů
Důležitá je i část hovořící o tom, že plánování, výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a jejich zapojení do distribuční soustavy jsou projektem v převažujícím veřejném zájmu. To by mohlo pro tyto zdroje znamenat i pomoc ve fázi územního plánování. Zájem na jejich výstavbě se přidává k dalším aspektům, které do úředního rozhodování vstupují, což je například zájem chránit životní prostředí.
Urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energií je obecně považováno za jeden ze způsobů řešení aktuální energetické krize. Že o něj firmy stojí, ukázal loňský průzkum Hospodářské komory. „Vyšlo z něj, že 84 procent firem považuje svou již existující nebo zamýšlenou instalaci obnovitelných zdrojů za přínosnou pro firmu a 79 procent dotázaných v nich spatřuje také obecný užitek pro celou českou ekonomiku,“ uvádí Minčič.
Méně byrokracie pro Ukrajince
Nominaci na Zákon roku 2022 má i ministerstvo financí. Jeho daňové úpravy slibují odstranění administrativních a daňových překážek poskytování pomoci válkou zmítané Ukrajině.
„Bylo potřeba přijmout opatření, které umožní rychle reagovat na nenadálou situaci, tak aby různé formy pomoci nebyly zatíženy daňovými dopady. Stávající ustanovení zákona o daních z příjmů neumožňovala například odečíst si dary vůči subjektům z Ukrajiny nebo požadovala splnění určitých podmínek, což v dané situaci nebylo možné zajistit nebo by to pro příjemce ani poskytovatele nebylo možné dokládat,“ vysvětluje Tereza Petrášová, senior manažerka z daňového oddělení společnosti Deloitte.
Daný zákon umožňuje odečíst si od základu daně dary poskytované Ukrajině nejen na humanitární a charitativní účely, ale také například na její obranu. „Pokud tato pomoc bude poskytnuta v nepeněžité podobě, například v materiální pomoci, bude spadat do skupiny daňově uznatelných nákladů. Zákon řeší také osvobození této pomoci na straně jejích příjemců,“ vysvětluje daňový poradce a člen nominační rady Zákona roku Jiří Nesrovnal. Uprchlíci z Ukrajiny jsou u takto získaného příjmu i materiální pomoci osvobozeni od daně.
Není zátěž jako zátěž. Podniky, které požadavky na udržitelnost pojmou jako odrazový můstek k transformaci a vytvoří produkt s vyšší přidanou hodnotou, mají šanci přeskočit konkurenci.
Nový zákon se netýká jen pomoci Ukrajině. Vítanou výhodou je podle Nesrovnala také zvýšený limit odečtu darů. Nemusí jít jen do válkou postižené země, ale například také na sport a adresáty mohou být právnické i fyzické osoby. „Velkým plusem bylo, když nedávno vláda rozhodla, že tato daňová řešení budou aplikována i v roce 2023, i když vlastní zákon byl omezen pouze na rok 2022,“ uzavírá Nesrovnal.
Možná revoluce v daních na silnici
Na válku na Ukrajině reaguje též další novinka v daňové legislativě. Novela zákona o dani silniční se snaží zmírnit dopady prudkého nárůstu cen pohonných hmot v období ruské agrese, jež trvá už druhým rokem. Cena benzinu a nafty na začátku léta loňského roku atakovala hranici 50 korun za litr. To byly ceny do té doby v českých podmínkách nevídané.
„Vysoké ceny pohonných hmot znamenají významný nárůst nákladů zejména pro podnikatele v dopravě. Spíš než cestou různých podpor a dotací se proto stát rozhodl jít cestou zrušení odvodové povinnosti pro široký okruh poplatníků. Součástí novely je i zvýhodnění používání nízkoemisních osobních aut,“ vysvětluje Petrášová způsob, jakým se česká vláda rozhodla podnikatelům ulevit.
Výsledkem je úplné zrušení silniční daně pro osobní a nákladní automobily s hmotností do 12 tun. Daň se snížila rovněž provozovatelům těžkých nákladních automobilů, tahačů a přívěsů s hmotností nad 12 tun, ti navíc nebudou mít povinnost průběžně platit zálohy na daň.
„Mnozí dopravci a další podnikatelé věří, že novela byla prvním krokem k úplnému zrušení této daně. Veřejné prostředky k údržbě a rozvoji silniční infrastruktury by se měly hledat spíš v efektivním nastavení existujících dálničních poplatků, mýta a spotřební daně z pohonných hmot, tedy plateb, které mohou mít těsnější souvislost se skutečným využíváním pozemních komunikací,“ vysvětluje Minčič.
Nová pravidla v online službách
O vítězství v anketě Zákon roku se uchází i nařízení o digitálních službách. Přináší rozsáhlou aktualizaci pravidel jejich fungování. Tempu, jakým pronikly do každodenního života, nemohla dosavadní legislativa stačit. Nebylo možné v ní najít oporu například pro postupný vznik a působení velkých platforem užívaných stamiliony osob. Služby poskytované přes internet jsou navíc ze své povahy přeshraniční, a proto pro ně jednotná pravidla hledala také Evropská unie.
„Nařízení se bude vztahovat na takzvané poskytovatele zprostředkovatelských služeb. Patří mezi ně například provozovatelé veřejných wi‑fi sítí, mobilní operátoři, online tržiště, cloudová úložiště, sociální sítě či internetové vyhledávače. Do hledáčku se dostanou služby umožňující ukládání uživatelského obsahu nebo jeho přenášení,“ vysvětluje David Sýkora z Deloitte Legal.
Přínosem nové regulace je mimo jiné úprava určitých algoritmů. Týká se například těch, jež vytvářejí personalizovaný obsah na digitálních platformách. Internetová stránka se už nebude tak snadno podbízet uživateli bez jeho přímého zapojení a podprahově ho směrovat k dalšímu nákupu zboží. Naopak se algoritmy začnou využívat k potírání takzvaných falešných informací. Uživatel bude moci obrázek či video, jež považuje za zmanipulované, nahlásit a program by měl být schopen rozpoznat oprávněnost tohoto hlášení. Cílem nařízení je tedy podobně jako u evropské směrnice o ESG transparentnost.
Povinnosti vztahující se na poskytovatele digitálních služeb se liší podle jejich typu a také dosahu. Uživatel se od nich musí dozvědět, kde najde informaci o objednavateli té které reklamy, v platnost vstupuje zákaz cílené reklamy určené nezletilým. „Vnitrostátní orgány mohou na základě tohoto nařízení také vydávat doprovodná opatření k prevenci proti nelegálnímu obsahu,“ dodává David Sýkora.
Pomozte vybrat zákon, který nejvíce pomůže byznysu. Hlasovat můžete na webu Zákonroku.cz.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
