Geopolitické napětí ve světě roste, tenze se projevila i mezi USA a EU

Ohlédnutí za pomalu končícím rokem nabízí znepokojující pohled na řadu na sebe navazujících, většinou však překrývajících se a propojených krizí. Aniž bychom se stačili plně vzpamatovat a zotavit z šoku, který představovala pandemie covidu‑19, čelíme novému celosvětovému zemětřesení. Jeho epicentrem se stala ruská válka proti Ukrajině.

Jejím přímým důsledkem je v první řadě energetická krize, která nedopadá pouze na Evropu, ale existenčně ohrožuje stamiliony lidí po celém světě, zejména těch nejzranitelnějších. I bohatší země se velmi obtížně vypořádávají s nárůstem výdajů na energie, které se často zdvojnásobily oproti uplynulým dvěma či třem desetiletím. Spolknou až jednu pětinu hrubého domácího produktu některých vyspělých zemí. Obdobná situace nastala i v ropných krizích v 70. letech minulého století. Na rozdíl od předchozích energetických krizí nicméně dochází k současnému působení dalších, které buď konflikt přímo vyvolal, nebo je pomohl urychlit.

V první řadě je to celosvětová potravinová krize. Ačkoliv ji bolestně pociťují i domácnosti s nižšími příjmy ve vyspělých zemích, dopadá především na chudší a často nestabilní regiony, mnohdy v bezprostředním sousedství Evropské unie. Zejména v oblastech vysoce závislých na dovozu, jako je Blízký východ nebo některé části Afriky, může nedostatek základních potravin způsobený snížením vývozu obilí a dalších komodit z Ukrajiny posílit sociální napětí a podkopat již tak křehkou stabilitu. Zejména pro Evropu se jedná o závažné bezpečnostní riziko.

Čína může v příštích letech projít velkými turbulencemi, což bude mít vliv na geopolitickou situaci ve světě i světové hospodářství.

Z pohledu globálního hospodářství je zcela zásadní dopad souběhu krizí a dalších faktorů. Inflační tlaky vyvolaly nejhlubší celosvětovou krizi životních nákladů za poslední čtyři dekády. Finanční nestabilita a rychle rostoucí životní náklady, na které centrální banky očekávaně zareagovaly zvýšením úrokových sazeb, jsou jednou z hlavních příčin zpomalování globálního hospodářství.

Na pozadí těchto překrývajících se a vzájemně se umocňujících krizí dochází k zásadním strukturálním změnám ve světové ekonomice. Nárůst populismu a nacionalismu již delší dobu ústí v rostoucí podporu ekonomického protekcionismu. Ten narušuje mezinárodní obchod a vytváří nerovné podmínky pro jednotlivé země, často pro menší středně‑ či nízkopříjmové státy. Místo snahy hledat řešení výhodná pro všechny zapojené do mezinárodního obchodu se také stále častěji setkáváme s přístupem založeným na logice nulového součtu, kdy se zisk jednoho hráče rovná ztrátě druhého.

Do toho roste geopolitické a geoekonomické napětí ve světě, zejména mezi hlavními ekonomickými mocnostmi. Nejedná se jen o dlouhodobé soupeření mezi USA a Čínou. Případů nalezneme mnohem více, nakonec i ve vztazích mezi USA a EU. Navzdory úzké spolupráci a jednotě v reakci na ruskou agresi, stejně jako sdíleným hodnotám či politickým a bezpečnostním zájmům se opakovaně objevují v hospodářských a obchodních vztazích trhliny, které by bylo potřeba v nadcházejících letech zacelit. V neposlední řadě pandemie a válka na Ukrajině odkryly zranitelnost globálních dodavatelských řetězců.

Důsledky krizí, kterými si světové hospodářství prochází, budou bohužel domácnosti, firmy i vlády pociťovat také v roce 2023, kdy se očekává další zpomalení ekonomického růstu. Jedna neznámá však zatím chybí. A to je další vývoj v Číně, o kterém se v posledních měsících ve veřejné debatě tolik nehovořilo. Poprvé za posledních více než třicet let může totiž Čína čelit zásadním domácím problémům. Její politika nulové tolerance vůči covidu si vybírá ekonomickou i společenskou daň. Navíc i Čína čelí problémům v zásobování energiemi. K tomu krize na trhu s nemovitostmi rozkývala finanční systém. Je otázka, jestli postupné soustředění absolutní moci do rukou prezidenta Si Ťin‑pchinga nakonec nepovede k vnitřní politické krizi. Čína může projít velkými turbulencemi, což bude mít vliv na geopolitickou situaci ve světě i světové hospodářství.

Podíváme‑li se na vývoj uplynulého roku, svět se jeví jako stále více rozdělený. Neměli bychom však navzdory trhlinám a odstředivým tendencím nabýt dojmu, že přestal být silně ekonomicky propojený. Geopolitické otřesy pohnuly s tektonickými deskami, ale ty se stále dotýkají. I proto bychom měli hledat cestu, jak naše zájmy a hodnoty můžeme v měnícím se prostředí chránit aktivní mezinárodní spoluprací.