Stát má nedostatek lidí, kteří umějí psát zákony. V kombinaci s častými a ne vždy pochopitelnými změnami legislativy to způsobuje narůstající nedůvěru občanů v právní stát. Situaci podle ústavního právníka Jana Kysely zhoršují sami vrcholní politici. Ať už jde o ohýbání ústavy ze strany končícího prezidenta Miloše Zemana či postoj Andreje Babiše ke svému trestnímu stíhání. „Pokud zde máme multimiliardáře ve vysoké politické funkci, který vzbuzuje u veřejnosti dojem, že po něm stát neoprávněně jde, tak jak se může cítit v bezpečí běžný občan?“ říká.
Kam míří právo a jeho vnímání českou společností?
Myslím, že nejen české právo, ale právo obecně se postupně vzdaluje pořádacím či ideálním principům, na jejichž základě bylo ve své moderní podobě vytvářeno. Když se podíváme do historie, tak od 19. století se setkáváme s pojmem právního státu. A stát je právním tehdy, jestliže právo produkuje jako formu projevování své vůle a současně se jím řídí, přičemž se právo opírá o určité charakteristické rysy. Mezi ně patří například stabilita, předvídatelnost či adekvátní obecnost, která lidem umožňuje se do mezí tohoto pravidla v různých životních situacích vejít. A když vezmeme v potaz tyto principy a konfrontujeme je s tím, co vidíme kolem sebe, tak nejspíše nemůžeme cítit, že se v takovém právním státě nacházíme, což může být způsobeno celou řadou důvodů.
Jakých?
Souvisí to například s rozšiřováním úkolů státu, technologickým vývojem, na který je třeba reagovat. Význam má také unijní regulace, protože ta není založena na tom, že vytváříte obecná pravidla, její charakter je naopak konkrétní, protože chce dosáhnout určitého cíle a současně velmi často předepisuje i samotnou cestu k jeho dosažení. A pokud v tomto chceme jako členský stát obstát, tak ji do našeho právního řádu přetahujeme v zásadě ve stejné struktuře. To však znamená, že obsahuje velké množství různých detailů a také cizorodých pojmů, s nimiž se legislativa musí vypořádat.
Daří se jí to? Jak současná tvorba legislativy ovlivňuje ideu právního státu?
Od porevoluční doby se mluví o tom, že se postupně mění podoba legislativního aparátu, protože v něm ubývá lidí s potřebnými zkušenostmi. Legislativní práce je typ řemesla vyžadujícího určitou míru odborné i lingvistické zdatnosti, kterou ne každý právník ovládá. Z legislativy také mnohde zmizeli starší kolegové, od nichž by si mohli nechat jejich profesně mladší kolegové poradit.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později