Kamil Jeřábek: Zedníků už více nebude, do patnácti let budou domy stavět roboti

Nedostatek pracovní síly a zejména řemeslníků rozjíždí v českém stavebnictví nové trendy. Podle Kamila Jeřábka, generálního ředitele výrobce cihel a střešních tašek Wienerberger Česká republika, za posledních sedm let dramaticky přibývá lidí, kteří si stavějí domy svépomocí. Zednické práce si takto vlastníma rukama dělá až 60 procent stavebníků. Kromě toho na stavby začíná pomalu vstupovat robotizace. Stavební firmy začínají vytvářet digitální modely domů, podle nichž pak mohou stavět roboti. „Zatím jsou tyto projekty ještě hodně roztříštěné, ale do 15 let se to ve stavebnictví stane standardem,“ očekává Jeřábek.

V posledním zhruba roce jsme svědky prudkého zdražování stavebních materiálů. Je na vině pouze růst cen energií eskalovaný válkou na Ukrajině?

Koronavirus a válka na Ukrajině vedly ke zvyšování cen vstupních surovin a k tomu se přidala ještě renesance cihel. Investoři si je oblíbili, považují je za něco, co zhodnocuje stavbu. Tím se poptávka po cihlách umocnila. Výsledkem kombinace těchto faktorů je, že v porovnání s loňským rokem cena cihel vyrostla v průměru o 30 až 40 procent. U cihelných materiálů na vyšší technické úrovni z hlediska izolačních a akustických vlastností je nárůst ještě větší.

Vidíte na trhu nějaké indicie, které by mohly naznačovat brzkou stabilizaci cen?

U některých komodit, například tepelné izolace, nyní ke stabilizaci dochází. Ale v oblasti zdicích materiálů zatím nevnímám, že by se ceny mohly stabilizovat, nebo dokonce začít klesat. Poptávka zůstává tak veliká, že se to nedá předpokládat. Navíc nejistota, která je daná cenou plynu, elektrické energie, a snaha připravit společnost i na to, že přijde „náraz do zdi“, například že nás odstřihnou od plynu, na němž je výroba cihel stoprocentně závislá, brání korekci. Jen náklady na energie tvoří 35 až 40 procent ceny našich výrobků. Nedá se tedy v dohledné době očekávat, že by cena stavebních materiálů klesla.

Banky ale už poskytují výrazně méně hypoték než loni, část trhu se také stavebními materiály předzásobila. Poptávka by tedy mohla začít pomalu vysychat, nebo ne?

Já bych vývoj hypotečního trhu z pohledu výstavby nepřeceňoval. Není to zas tak velká část investic do výstavby – jde zhruba jen o 20 až 30 procent výstavby. Zbytek lidé staví ze svých úspor. Svépomocný trh je něco, co si vynutila situace na trhu. Chybí ruce, chybí řemeslníci, kteří by pomáhali lidem stavět, druhá část je, že lidé chtějí ušetřit, tak zapojí svoje ruce, ruce sousedů a známých, kteří pomohou. Co se týče zdicích materiálů, tam už podíl „svépomocníků“ roste delší dobu. Když jsem před sedmi lety nastupoval do Wienerbergeru, pohyboval se kolem 45 procent nových domů. Dnes je to až 60 procent. A nyní začíná svépomocný segment hrát významnou roli i v oblasti střech. Nicméně i efekt předzásobení hraje v poptávce velkou roli. Pozorujeme ho zhruba od loňského května, kdy se v důsledku růstu cen dřeva, oceli a plastů lidé začali bát, že nebudou mít na své stavby plánované za půl roku, za rok dostatek materiálu. A tak začali nakupovat s větším předstihem, než bývalo zvykem. Když se vám poptávka ze tři čtvrtě roku smrskne do dvou měsíců, tak je jasné, že to nemůže nikdo stihnout vyřídit, a na trhu to vyvolá tlak na cenu. Ale máte pravdu, tato vlna jednou skončí a pak trh půjde dolů.

Cihly podražily za rok o 40 procent. Koronavirus a válka ale nejsou jediní viníci. Přidala se ještě renesance obliby cihel.

V lednu jste byli nuceni kvůli vyčerpané výrobní kapacitě přerušit příjem objednávek na některé stavební materiály. Jak vypadá situace nyní?

Už se dá sehnat všechno, ale s delší dodací lhůtou, než jsme byli dosud zvyklí. V závislosti na typu zvoleného materiálu je dodací lhůta od jednoho měsíce do půl roku. Poptávka je stále enormní. A my proto pořád regulujeme příjem objednávek. Vytváříme objednávková okna, která kryjí naši výrobu u cihel na dva tři měsíce, u tašek jsme dnes vyprodaní do konce roku.

Jak výrazně se tedy dodací lhůty prodloužily oproti situaci před rokem, před dvěma?

Před rokem, před dvěma jsme dodávali do 14 dnů. Měli jsme zásoby na skladu. Když přišla objednávka, vyřídili jsme ji a v závislosti na možnostech dopravy jsme byli schopní materiál dodat prakticky okamžitě. Dneska je to o tom, že máme tak velkou zásobu objednávek, že na skladu nemáme prakticky nic. Materiály na rodinné domky jsme schopní dodat třeba do dvou měsíců. Na materiály pro velké developerské projekty se čeká až půl roku.

Zmínil jste nárůst počtu lidí, kteří si staví své domy svépomocí. Jde podle vás o dlouhodobý trend, který bude pokračovat i v dalších letech?

Ano. V Česku panuje silný nedostatek řemeslníků. Ten je daný tím, že máme zanedbané učňovské školství. Učební obory nejsou preferované. Teď ti staří bardi odcházejí do důchodu, a buď se bude stavět méně, nebo lidé budou hledat alternativu právě ve svépomoci. Další varianta je, že se otevře pracovní trh a přijdou sem řemeslníci ze zahraničí. I to ale teď limituje válka, ve stavebnictví pracovala spousta Ukrajinců.

Jakým způsobem by měl stát učňovské školství podpořit?

My jsme například měli na škole pracovní výchovu. Jako děti na základní škole jsme se setkali s tím, co je pilník, co je vrtačka, co je pila, a už tam se dá odhalit, jestli některé z dětí má pro tento typ prací nadání. To je první způsob, který by měl zafungovat, a stát by v tom měl udělat první krok, přizpůsobit osnovy, aby v nich toto bylo. Dále by měl zdůrazňovat, že v řemesle je krása, a když ho člověk umí, tak si ho lidé váží. Tím by stát motivoval mladé lidi a jejich rodiče uvažovat o studiu učňovských oborů.

Tím máte na mysli nějakou státem řízenou kampaň?

Ano. I my jako firma bychom podpořili takovýto typ kampaní, protože je to něco, čím si do budoucna vytváříme poptávku po stavebních materiálech. Na druhou stranu ale nemůžeme čekat, jestli stát zareaguje. Proaktivně proto hledáme, jakým způsobem zefektivnit uplatnění našich materiálů. Teď se například podílíme na vývoji stavebního robota. Tímto způsobem se dá řešit nedostatek rukou, které ty cihly berou a kladou. Tento stroj by mohl nahradit ruční práci.

Před rokem, když jste se ujímal funkce generálního ředitele Wienerbergeru, jste avizoval, že byste chtěli podpořit „svépomocníky“ při stavbě rodinných domů. Co konkrétně jste pro ně za ten rok udělal?

V rámci naší skupiny pro ně máme celé spektrum nástrojů. Například je to pomoc se zakládáním stavby. Pro ty svépomocníky, kteří si sami staví zdi svých domů, máme techniky, kteří na zavolání přijedou na stavbu a založí první řadu cihel. Zbytek už si pak dělá svépomocník sám. Ono totiž když je dobře založená první řada, tak dům dobře roste. Když máte špatně založenou první řadu, tak pak můžete mít dům třeba užší u stropu než u podlahy. Dále nabízíme konzultace našich techniků přímo na stavbě. Když si svépomocník neví s něčím rady, tak se opět může poradit s našimi techniky. Natáčíme také instruktážní videa.

Byty by mohla zlevnit modulace a prefabrikace stavebních celků i celých místností. Ale až se rozjede ve velkém. V tuto chvíli je motorem této novinky zejména zrychlení stavby.

V jaké fázi je teď vývoj vašeho stavebního robota?

Tento projekt postupuje velmi dobře kupředu. Příští rok v pololetí by měl být hotový prototyp. Očekáváme tedy, že v pololetí příštího roku bychom mohli začít roboty vyrábět sériově a nabízet na trhu ve formě služby pokládky zdicích materiálů.

Půjde tedy o pronájem robota?

Byznysmodel zatím nemám úplně dotažený. Plány jedou v několika liniích – pronájem, nebo robot jako služba, kdy budeme poskytovat robota spolu se zdí, kterou staví. Velké firmy by si mohly robota koupit.

Kolik by mohl stát?

To se zatím nedá říct. Kalkulace ceny stále probíhá. Musíme do ní započítat veškeré náklady na vývoj. Takže zatím to nedokážu odhadnout.

Dalším trendem, který už využívají někteří developeři, je takzvaná modulace, tedy výroba některých stavebních součástí, například koupelen včetně obkladů a keramiky, v továrnách. Pak se jen přivezou na stavbu a usadí na určené místo. Očekáváte, že se tento postup stane do budoucna standardem?

Určitě. Je to další prvek, který pomáhá řešit nedostatek pracovní síly. Nepotřebujete obkladače, nepotřebujete instalatéra, protože všechno přijede na stavbu v hotovém bloku. Naše mateřská společnost v Evropě už rozvíjí projekty, které se věnují prefabrikaci, konkrétně prefabrikaci stavebních bloků cihel. Ty se pak na stavbě poskládají jako stavebnice. Bloky pro developery, v nichž je z továrny zakomponováno všechno včetně rozvodů elektriky, vody a topení, je další směr, o němž uvažujeme.

Tato prefabrikace a modulace by ale měla stavby do budoucna zlevňovat, nebo ne?

Zatím prefabrikace ke zlevnění nevedla, a to z toho důvodu, že bloky musíte vézt ve speciálních autech se speciálními návěsy. Takže to, co se ušetří na stavbě, se vyváží dopravou. V tuto chvíli je motorem této novinky především zrychlení stavby a úspora pracovní síly, která v Česku prostě chybí. Ale v okamžiku, kdy to pojede opravdu ve velkém, tak to určitě povede i ke zlevnění. Do budoucna se také přemýšlí o digitální prefabrikaci. To je další trend. Vytvoříme digitální model domu a jednotlivé díly pak dáváme dohromady podle jasné digitální předlohy. Zatím jsou tyto projekty ještě hodně roztříštěné, chybí jednoticí platforma, která by toto umožnila ve velkém. Do budoucna je to ale jasný směr. Když budeme mít na stavbě roboty, ti se bez jedniček a nul neobejdou.

Kdy by se roboti pracující podle digitálních šablon mohli stát na stavbách standardem?

Stavebnictví je hodně tradiční obor, kde všechny změny probíhají velmi pomalu. Ale i s ohledem na to, co jsem už říkal, tedy klesající ochota lidí manuálně pracovat a s tím spojený úbytek pracovní síly, se otevírají dveře pro takový typ služeb. Ne masově, ale postupně se budou objevovat investoři, kteří budou mít o rozvoj těchto služeb zájem. Řekl bych, že do 15 let se to stane ve stavebnictví standardem.

Často skloňovanou otázkou je také dostupnost bydlení. Je šance, že vlastní bydlení zlevní, nebo spíše očekáváte, že se do budoucna stane prémiovou záležitostí, kterou si budou moci dovolit jen někteří?

40 let budování socialistické společnosti v nás zanechalo hluboké stopy, a proto Češi chtějí mít nějakou jistotu. Ta je promítnutá právě do snahy mít vlastní bydlení. Když se ale podíváme na západ, tak vysoký podíl vlastního bydlení, jako máme v Česku, nikde jinde není. Daleko větší je tam podíl nájemního bydlení. A myslím si, že to je něco, co není nezdravé. Dnešní mladá generace, a souvisí to i cenami nemovitostí, nepotřebuje být tolik vázaná na vlastní bydlení, a odklon od něj se tedy dá očekávat. Ruku v ruce s tím by ale stát měl vytvářet podmínky pro dostupné bydlení. Ne ve smyslu vlastního bydlení, ale abych byl schopný si byt pronajmout. Vezme mi to sice část mého výdělku, ale z toho zbytku jsem schopný vyžít a mít život hodnotný. Toto tady ale nyní chybí. Wienerberger zhruba před pěti lety – před předchozími volbami do Poslanecké sněmovny – zkoušel obcházet všechny politické strany, mluvili jsme s nimi a vysvětlovali, že je potřeba vzít dostupné bydlení jako něco, co může být ve volebních programech jako tahák. Uspěli jsme ale jen částečně. Do volebních programů se to sice dostalo, ale ta realita, tedy že by stát skutečně připravoval výhodné podmínky pro dostupné bydlení, stále chybí.

Jak by podle vás měl stát dostupné bydlení podpořit?

Můžeme se podívat, jak dostupné bydlení realizují v Rakousku, kde má Wienerberger mateřskou společnost. Tam z každého vydělaného eura jde jedno procento do státního fondu, který podporuje výstavbu bytů.

Jde o speciální daň z příjmů, nebo jak si to představit?

Je to zaběhlý model, který v Rakousku rozběhli už po válce. Každý s tou srážkou počítá. A zároveň jsou to peníze, které pomáhají rozjíždět stavby. Mají neziskovky, které s podporou těchto peněz staví dostatečné množství bytů. Díky velkému objemu postavených bytů jsou Rakušané schopní udržet cenu nájmů na rozumné míře. Výsledkem je, že nájem ve Vídni je dneska nižší než nájem v Praze.

Stát by měl podpořit dostupné bydlení. Místo vyplácení příspěvku či doplatku na bydlení by měl peníze investovat do výstavby nových bytů.

Bylo by tedy v Česku vhodné zavést takovou daň či srážku?

Není potřeba zavádět daň. Je potřeba se zamyslet, jestli třeba sociální dávky, které jdou na placení nájmů, jako je příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, což je obrovský objem peněz ze státního rozpočtu, by se nedaly využít lépe. Kdyby se stát zavázal, že tyto peníze rozumně investuje do nájemního bydlení, tak pak bude mít k dispozici byty, které může nabídnout nízkopříjmovým skupinám a nemusí dotovat soukromé pronajímatele těmito příspěvky. Asi by se daly najít i další možnosti, kde peníze vzít. Stát by měl zpracovat strategii, která to komplexně zváží a využije peníze, které tady jsou, tím správným směrem. A to by ve výsledku mohlo pomoci i celému stavebnictví. Výstavbou takového bydlení by stát mohl vyrovnat výkyvy na trhu. My teď lítáme ode zdi ke zdi – jednou je poptávka utržená tak jako teď, chybí výrobní kapacity, a před deseti lety byla poptávka na úplném dně a jen my jsme museli zavřít pět fabrik, protože jsme nedokázali prodávat. Tyto výkyvy by mohla státní podpora výstavby dostupných bytů vyrovnat. Křivka by se zploštila, trh by byl čitelnější, tržní prostředí vyrovnanější.

Stát tedy podle vás po finanční krizi zaspal? Měl tehdy využít situace, že stavební materiály byly levné a dostupné, a postavit sociální byty?

Ano, stát tehdy mohl stavět za relativně výhodných podmínek. A zároveň by to byla cesta ke stabilizaci celého stavebního odvětví.

Pokud jde o přechod na nový systém využití peněz z příspěvků na bydlení, jak by měl stát zvládnout přechodné období, tedy dobu, kdy bude potřeba stavět nové byty, ale nebude ještě možné přestat vyplácet příspěvek na bydlení?

Je potřeba si na to půjčit, postavit a pak postupně snižovat ty dávky a lidi, kteří na to nemají, umisťovat do nově postavených bytů.

Schodky státního rozpočtu i bez financování výstavby bytů ale nejsou v posledních letech zrovna malé a lepší to nebude ani do budoucna. Může si to tedy stát dovolit?

Je otázka, na co si stát půjčuje. Jestli si půjčuje na hodnotu, nebo na to, aby něco projedl. V okamžiku, kdy si půjčuje na výstavbu bytů – tvorbu hodnot, které tady zůstanou –, tak je to ospravedlnitelné.

Když bude stát regulovat nájemné v těchto bytech, bude mít dostatek peněz na údržbu, zvlášť ve chvíli, kdy stavební materiály jako teď podražují a stabilizace cen je v nedohlednu?

Netržní nájemné může krýt potřebu, která v tom domě je. Zpočátku ty domy nebudou potřebovat údržbu, pak samozřejmě ano, ale z nájemného se tam postupem času nakumulují prostředky, aby se potřeba dala krýt. Na to musí být nájemné nakalkulováno. Stát by z něj ale neměl generovat zisk. Není to o tom, že bychom měli vymýšlet něco nového. Tyto modely fungují v zahraničí. Jde jen o to, poučit se a napasovat to na naše poměry.

Povolování staveb v Česku je pomalé, což vyostřuje nedostatek bydlení na trhu a prodražuje ho. Nicméně v posledním zhruba roce vidíme zřetelný nárůst vydaných stavebních povolení. Mluvíte o enormní poptávce, takže ti lidé musí mít nějaké stavební povolení, na základě kterého staví. Jak tedy vnímáte v tomto ohledu potřebu nového stavebního zákona?

Souhlasím, zájem o výstavbu je obrovský. Počty stavebních povolení jsou obrovské. Důvodem ale podle mě není zrychlení procesu jejich vydávání, spíše vítězí obava lidí. Chtějí postavit, chtějí nějakým způsobem investovat našetřené peníze, tak podstoupí to martyrium, všechny ty povolovací procesy, které jsou potřeba. České republice patří v délce stavebního řízení 157. místo na světě. A to je velmi špatný výsledek, který by v rozvinuté společnosti být neměl. Je proto potřeba urychleně pracovat na změně tohoto stavu.

Dokáže to změnit nový stavební zákon?

Informace o tom, jak by mohlo stavební řízení podle nového stavebního zákona fungovat, jsou rozporuplné. Na straně předkladatelů se mluví o tom, že by měl stavební řízení urychlit. Na druhou stranu, když mluvíte se starosty obcí a měst, tak tam nadšení zdaleka takové není. Bojí se, že stejně budou lidé zatíženi administrativou a zkrácení se nedostaví. Těžko říci takto od stolu, která z těch skupin má pravdu. Teprve když se i sebelepší záměr prověří životem, tak se ukáže, co v něm je. A stejně to bude i se stavebním zákonem.