Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekKdyž se řekne Meopta, nejspíš si každý vybaví Meotar. Zpětný projektor, který byl v 80. letech minulého století povinnou výbavou snad všech učeben na základních školách. Dříve narození fotografové zase pamatují flexarety, dvouoké zrcadlovky, do nichž se koukalo shora. Meopta je vyráběla od druhé světové války až do roku 1970.
V období normalizace se přerovská firma zaměřovala převážně na vojenské zakázky pro spřátelené armády zemí sovětského bloku. Po změně režimu a rozpadu Varšavské smlouvy přišel podnik o většinu svých tržeb. Při privatizaci v roce 1992 koupil Meoptu českoamerický podnikatel Paul Rausnitz.
Po ztrátě vojenských zakázek se firma zčásti zkoušela vrátit ke kořenům, zároveň však začala hledat nové oblasti, kde by dokázala zúročit své dlouholeté zkušenosti v optice a mechanice. Nyní ovšem dalekohledy či puškohledy pro myslivce, na které se firma zaměřovala v desetiletích po sametové revoluci, tvoří méně než desetinu obratu. Místo výrobků pro koncové spotřebitele se firma začala orientovat především na průmyslové aplikace.
„Z výrobního podniku, který se pyšní takřka devadesátiletou historií, jsme udělali technologický start‑up,“ říká Alena Moore, která převzala řízení firmy před dvěma lety. Meopta nyní například navrhuje a vyrábí části strojů, které produkují čipy. Jde o soustavu optických součástí, čoček, které odrážejí a štěpí laserový paprsek.
Na lince obrovskou rychlostí „vypaluje“ nové čipy s neuvěřitelnou přesností, která se počítá v nanometrech. Mezi hlavní zákazníky Meopty patří klíčoví dodavatelé zařízení pro výrobu polovodičů, společnosti ASML, AMAT, KLA.
Díky optickým technologiím z Meopty mohou zákazníci vyrobené čipy následně také kontrolovat. Podle Moore je to dokonce ještě sofistikovanější činnost. Kvalitu čipu nelze jiným způsobem ověřit, spoje v řádech nanometrů pouhým okem nespatříte. Optiku z Meopty je ale možné najít také uvnitř promítaček v kinosálech, používá se i v sofistikovaných přístrojích, které kontrolují kvalitu dotykových displejů.
Změnit něco, co zde bylo 90 let, bylo a je pro řadu lidí těžko pochopitelné. Ale museli jsme něco udělat.
Podnik vidí potenciál také v medicínském průmyslu, dodává například optiku do skenerů zubů, které se používají při výrobě „neviditelných“ rovnátek.
Meoptě se tento obrat vyplácí. Firmě se dařilo i během pandemie. Loni utržila 3,7 miliardy korun, což představuje růst meziročně o více než třetinu. Zisk se vyhoupl na 670 milionů, to je třikrát více než v roce 2020. Moore říká, že letos by měla v obratu padnout hranice šesti miliard. A doufá, že se na této sumě nezastaví a poroste i nadále. Firma chce v následujících letech například investovat přes miliardu korun do rozšíření svých výrobních prostor.
Co je za přerodem Meopty, proč jste se před dvěma lety vydali novým směrem?
Meopta se na průmyslovou optiku zaměřovala už dříve. Ale ne v takové míře ani v takové kvalitě. Spíše to byly jednotlivé čočky než komplexnější výrobky. Když se po smrti Paula Rausnitze v roce 2018 stal hlavním majitelem jeho synovec Gerald Rausnitz, bylo třeba něco udělat. Paul věděl, že minulost se nevrátí, ale držel se stále produktů pro koncové zákazníky. Firma se dostala do krize, byla tu obrovská přezaměstnanost. Už před pandemií jsme viděli, že nedostáváme zakázky od firem z vyššího segmentu, protože jsme byli pomalí a neefektivní.
Jaká byla příčina?
Hlavní problém spočíval v tom, že tu bylo jen málo vývojových kapacit. Náš přínos spočíval třeba ve vývoji povrchové úpravy čoček, museli jsme zakázku upravit na naši technologii. A to bylo vše. Odběratel si nadiktoval, co chce a jak to máme udělat. Jako když vezmete recept a uvaříte podle něj polívku. V takovém prostředí je reakce na změny v požadavcích zákazníků problematická. Firma prostě působila ztuhle. To je v dnešní době, kdy si všechno můžete objednat na internetu a druhý den to máte, problematické. Reakce musí přijít hned.
A co jste tedy udělali?
Úplně jsme otočili strategii, změnili jsme vedení, které se dříve zaměřovalo zejména na sportovní optiku. To je sice hezká věc, ale není příliš profitabilní. Změnit něco, co zde bylo 90 let, bylo a je pro řadu lidí těžko pochopitelné. Ale museli jsme něco udělat. Začali jsme posilovat vlastní vývoj a vylepšili řízení firmy, abychom dokázali rychle reagovat, pokud se něco děje. Jedeme jako obří korporát, většinou ve dvou směnách, někde i ve třech, protože část strojů nemůžeme zastavit. Firma byla navíc přezaměstnaná, museli jsme propustit pět set lidí.
Na začátku pandemie?
Co uděláte raději – propustíte pět set lidí, nebo necháte zkrachovat celou fabriku? Nebylo to jednoduché, zvlášť když jsme hlavním zaměstnavatelem v regionu. Ale pomohlo to, se změnou strategie jsme restartovali růst. Nyní máme zhruba 1700 zaměstnanců a loni jsme si mohli dovolit jim zvýšit mzdy, a to o osm až třicet procent. Nejhůře placeným se plat zvedl nejvíc.
Ať je značka vidět
S puškohledy či sportovní optikou chcete tedy úplně skončit?
Z pohledu obratu tvoří méně než deset procent, ani na tom nevyděláme velké peníze. Ale jsou to jediné produkty, na kterých je vidět naše značka. A z toho můžeme marketingově těžit. Dokonce i u našich velkých zákazníků, jejich šéfů či majitelů. Často chodí na lov nebo sledují přírodu. Ale není to byznys, na kterém bychom mohli do budoucna stavět, kde bychom mohli výrazně zvedat podíl na trhu.
Do roku 2025 bychom chtěli mít ve vývoji tisíc lidí, nyní jich máme zhruba tři stovky. Nabíráme doktorandy už v průběhu jejich studia.
Proč?
Máme sice kvalitní výrobky, můžeme je vidět třeba i na olympiádě. V globálním měřítku proti nám však stojí firmy se zvučnými jmény, jako je Carl Zeiss nebo Swarovski. A ve srovnání s nimi ještě Meopta nemá takovou váhu značky, musíme prodávat levněji než oni. A zdola se zase tlačí konkurence, která vyrábí levněji v Číně. Na druhou stranu by byla škoda, kdybychom se chovali jako regulérní korporace a takový méně významný byznys odřízli a prodali. O tom neuvažujeme.
Musíte cenově „podstřelovat“ konkurenci také v průmyslové optice?
To je úplně jiný případ, konkurence je v tomto směru omezená. Neberou nás ani jako zemi s nízkými náklady. Dokonce se domnívám, že proti Němcům máme jednu velkou výhodu, kvůli které nám mohou odběratelé dávat přednost. Němci často vyjednávají z pozice síly, přesvědčují zákazníky, že nemají věrohodnou konkurenci, diktují, co přesně dodávat a jak to udělat. Ale na to jsou zákazníci z USA, Nizozemska či Korejci velmi hákliví. My se naopak snažíme zákazníkům vyjít vstříc, naši vývojáři jsou ochotni se s nimi o tom bavit a začít znovu, pokud zákazník chce projekt upravit.
V čem čerpáte z historie Meopty?
Jsou to především zkušenosti v optice. Umíme například spojování dvou hranolů nebo čoček zcela bez lepení (princip je popsán pod snímkem na protější straně). To je něco, co se učíte třeba dvacet let. A takové věci nekoupíte v Číně. Čerpáme i ze zkušeností v jemné mechanice. Je to paradoxní, ale i v dnešní době obrovské automatizace je nutné čočky brousit ručně, stroj to s požadovanou přesností neudělá. Jemnou mechaniku například nemůžeme outsourcovat, většina fabrik v Česku se zaměřuje na automobilový průmysl a nedokážou takové přesnosti dosáhnout, byť třeba mají stejný stroj.
Mluvíte o nejnovějších technologiích, ale tady v „optické“ části vaší fabriky jsem viděl, že používáte i stroje z 80. let minulého století.
Pro leštění nic lepšího neexistuje. Základní lešticí stroje jsou pořád stejné, je to metoda, která je sto let stará. Pořád se využívá a nedá se ničím jiným nahradit. Těžíme i z toho, že lidé v tomto kraji mají díky historii Meopty k této profesi vztah, často tu pracovaly celé rodiny. Ve srovnání s minulostí však klademe mnohem větší důraz na výzkum a vývoj. Kolem 80 procent výrobků vzniká zásluhou našeho vývoje. Zatímco dříve jsme vyráběli podle přesných podkladů zákazníka, nyní nám jen řekne, jak má vypadat konečný výrobek, a my to celé vymyslíme. Dokážeme díky tomu rychleji reagovat na požadavky zákazníků a máme to celé více pod kontrolou.
Vývojáři ze zahraničí
Chcete ještě vývoj dál posilovat?
Je to směr, kudy se chceme vydat. Do roku 2025 bychom chtěli mít ve vývoji tisíc lidí, nyní jich máme zhruba tři stovky. Nabíráme doktorandy už v průběhu jejich studia. Navíc je výhoda, že vývojoví pracovníci mohou pracovat z domu, není tudíž problém nabírat zahraniční studenty. Právě teď jsme přijali několik inženýrů z Dálného východu. Náš byznys je sice v optice a mechanice, ale ke všemu jsou potřeba výpočty, nabíráme proto také hodně softwarových inženýrů.
Česká manažerka se zahraničními zkušenostmi například z firem Siemens, Ingersoll Rand či Johnson & Johnson. Vystudovala ekonomii a softwarové inženýrství. Od roku 2014 pracovala pro Meoptu jako chief of staff a od roku 2020 působí na pozici generální ředitelky celé skupiny. Je vdaná, má tři děti a aktivně se věnuje sportu či umění.
Znamená to, že budete nové zaměstnance nabírat hlavně ze zahraničí?
Určitě to bude nějaká kombinace. Majitel Meopty je Čechoameričan, veškerou komunikaci i dokumentaci vedeme v češtině i angličtině. Česko je malé a není tu tolik absolventů, kolik bychom potřebovali. Jsme nicméně v kontaktu se studenty i na českých vysokých školách, chodí sem v rámci praxe a většinou tu pak zůstávají. Moc jiných příležitostí, kde by se mohli setkat s tak sofistikovanou optikou, už nemají.
Hlavní byznys Meopty nyní spočívá v subdodávkách pro jiné. Hodně se mluví o tom, že kvůli silnému zaměření průmyslu na subdodávky pro německé a jiné automobilky nikdy česká ekonomika nevybředne z pozice levné ekonomiky. Tedy že v Česku nevznikne přidaná hodnota. Není to problém?
Automobilky jsou ale úplně jiný byznys. Jedou na kvantitu a na nízké náklady, zatímco v Meoptě je to naopak. Naše přidaná hodnota je výrazně vyšší. Jenže – a vidíme to právě u té sportovní optiky – být v přímém kontaktu s koncovým zákazníkem je velmi náročné. Musíte mít velké prodejní oddělení, servisní oddělení. A být k dispozici okamžitě. Každá sekunda, kdy stroj na čipy kvůli poruše stojí, vyjde na ohromné peníze. A do této situace se nechceme dostat. Ale na druhou stranu se nebojím, že bychom o zakázky přicházeli.
Jak to myslíte?
Když v automobilovém průmyslu vypadne jeden subdodavatel, je celkem snadné najít rychle nějakou náhradu. Ale v našem oboru to tak rychle nedokážete. Na světě je jen pár firem, které umějí to co my. Když něco vymyslíte pro zákazníka, nemůže rychle odejít, protože by nový vývoj trval další roky. Automobilky mají kratší životní cyklus, v našem oboru je to minimálně deset let. Složité stroje, které vyrábějí čipy, stojí miliardy korun.
Jak vydělat na čipové krizi
Svět loni zachvátila čipová krize a zdá se, že se situace moc nelepší. Kde vidíte problém a jak dlouho mohou dodávky váznout?
Situaci loni ovlivnil požár v berlínském závodě společnosti ASML, která je klíčovým dodavatelem zařízení, na kterých se vyrábějí nejpokročilejší čipy. Ale hlavně, během pandemie se znásobil počet uživatelů počítačů, mobilních telefonů, všichni se snažili předzásobit nejen čipy, ale vším možným. A buďme upřímní, my jsme dělali totéž. Kdyby se to nedělo, taky by žádná krize v dodávkových řetězcích nenastala. Obecně nedostatek zboží není, současná situace je jen odrazem té paniky.
Do Česka lákáme montovny a ti nejschopnější lidé nám utíkají do zahraničí. A pak se to odrazí i ve školství.
A jak to konkrétně zasáhlo Meoptu?
S dodávkami problémy nemáme. Čipy sice potřebujeme, ale rozhodně ne pro každý přístroj. Pro nás je důležitý surový materiál, surová ocel, uhlíkové vlákno či hliník. A samozřejmě sklo, toho máme plné sklady. Navíc sklo nezestárne, neztratí svou hodnotu. Navíc jsme vyjednali nové podmínky se zákazníky. Co vyrobíme, to dodáme. Naštěstí nás nezasáhla přímo ani válka na Ukrajině. Nemáme v Rusku zákazníky ani z Ruska nic nedovážíme. Materiálové vstupy se pohybují mezi 20 a 40 procenty nákladů, energii jsme si zajistili až do roku 2025, chystáme fotovoltaiku na střechách našich výrobních hal, v tomto směru obavy nemám.
Z nedostatku čipů tedy těžíte?
Poptávka je nyní obrovská. Musíme ladit naši strategii – technologickou i výrobní – se zákazníky a vidíme, že oni sami předpovídají prudký růst. Čipy se budou vyrábět i v Evropě, vznikají továrny na Slovensku i v Německu, pro nás je to skvělá příležitost. Doufám, že se probudí také politici v Česku. Zástupci tchajwanské společnosti TSMC, která je největším globálním výrobcem polovodičů na zakázku, byli v Česku už mnohokrát. A nemyslím, že by přístup vlády k nim byl takový, jako když přijde investor do automobilového průmyslu a chce postavit nějakou montovnu.
Čím si to vysvětlujete?
To netuším. Možná je to tím, že auto je jako produkt hmatatelné. Zatímco technologie ne. Přitom právě investory do technologií bychom měli lákat, jsou to přemýšlející lidé, i během minulého režimu tu vznikala spousta patentů. Jenže do Česka jsme začali lákat montovny a ti nejschopnější lidé nám utíkají do zahraničí. A pak se to odrazí i ve školství. Je třeba více rozvíjet technické obory na univerzitách, nemá smysl se soustřeďovat na to, abychom tu měli kvalifikované obráběče kovů. Když není z průmyslu poptávka po vysoce kvalifikovaných zaměstnancích, ani na školách nebudou lidi studovat obory s přidanou hodnotou. Třeba v Nizozemsku je ve fabrikách, jako je ta naše, 80 procent vysokoškoláků.
Milion dolarů pro zaměstnance
Kvůli pandemii a současné geopolitické situaci se nyní hodně mluví o deglobalizaci a o návratu výroby z Asie zpět do Evropy. Dává to smysl?
Kdybych měla výrobu v Číně, taky ji stáhnu. Čína je stát ve státě a je jen tak silná, jak ji necháme vyrůst. Ale tento trend nastal už před pandemií. Nemyslím, že by to byla přímo deglobalizace, je to spíš náprava přifouknuté globalizace, kterou svět v předchozím desetiletí zažíval. Stahují se velké evropské podniky, americké s tím začaly o trochu později. Čína už není levná a určitě není kvalitní. Pokud jde třeba o čipy, dává smysl, aby se nevyráběly jen na jednom místě. Je vidět, že ta high‑tech výroba tu chybí. Navíc závislost na jednom obřím subjektu je vždy problematická.
A jaký to má dopad na Meoptu?
Meopta má obrovskou výhodu. V tom, co děláme, nám Čína nemůže nikdy konkurovat. To není puškohled nebo auto, které se dá jednoduše okopírovat. Jejich výrobci čipů jsou v technologii několik let za Tchajwanci.
Zesnulý majitel firmy Paul Rausnitz odkázal zaměstnancům milion dolarů ze svého dědictví. Už peníze dostali?
Týkalo se to všech zaměstnanců, kteří v Meoptě pracovali v době úmrtí pana Rausnitze alespoň pět let. A ti, co pracovali více než patnáct, dostávají vyšší částku. Museli jsme všechno ověřovat, navíc někteří z těch lidí už nejsou našimi zaměstnanci. V průběhu let se navíc měnily právní entity ve firmě, takže bylo komplikované to dohledat. Peníze z dědictví jsou nicméně v Česku a dotyčným zaměstnancům bude vyplacen dědický podíl ve výši jednoho milionu dolarů v průběhu měsíce června 2022.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
