Ekonomické sankce jsou vždy dvousečnou zbraní a postihují i toho, kdo je uvaluje. Obchodní výměna je vždy oboustranně výhodná – jinak bychom jí neříkali obchod, nýbrž krádež. Odepření takové výměny pak nutně negativně dopadá i na bojkotujícího (Charles Boycott byl obětí irských sankcí roku 1880). I proto stále EU oficiálně nebojkotuje ruský plyn a ropu.
Současné sankce jsou „jen“ čtvrtým kolem sankcí, které trvají od ruského obsazení Krymu v roce 2014. Ty měly tři hlavní cíle omezení – obchod s okupovanými územími, některé oligarchy a finance a technologie pro ruskou energetiku. Běžného obyvatelstva se dotkl spíše zákaz dovozu západních potravin do Ruska – to však byla ruská „protisankce“, nikoliv sankce Západu. (A stejně se pašovalo přes Bělorusko.)
Zpočátku letošní invaze to vypadalo jen na další stupňování sankcí ve starých kolejích. Ty tak byly nutně slabší, než kdyby přišly „z nuly“. Rusko na ně bylo připraveno. Na co ale podle všeho připraveno nebylo a co to bude znamenat?
SWIFT
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později