Nikdo nečekal, že ruský prezident Vladimir Putin vytáhne zbraně, nebo že dokonce začne vyhrožovat těmi nekonvenčními, říká místopředseda Asociace exportérů ČR Otto Daněk k rusko‑ukrajinskému konfliktu. Českým firmám omezuje export a rostou ceny některých zásadních surovin pro výrobu, jako je zemní plyn, ropa nebo železná ruda. Ukrajina i Rusko jsou velkými producenty zemědělských plodin, především pšenice, a jejich nedostatek by se mohl výrazně propsat do ceny základních potravin. Podle Daňka se v této chvíli dá cokoli předvídat jen obtížně. Zdůraznil však, že už teď je potřeba se připravovat na dobu, kdy se Ukrajina začne obnovovat. „Abychom tam byli jako jedni z prvních, protože pak je šance získat větší podíl zakázek a možná i ty výhodnější,“ prohlásil.

Jak přesně konflikt dopadá na český export?

Jak vyplývá ze statistiky, export z Česka do Ruské federace tvoří 1,9 procenta celkového objemu, loni tam směřovalo93,6 miliardy korun, tedy o 5,5 procenta méně než v roce 2020. Nejvýznamnější komoditou byla silniční vozidla, kterých tam Češi vyvezli asi za 17,4 miliardy. V importu to byla tři procenta a nejdůležitější položkou je zemní plyn. Česko ho z Ruska odebírá 85 procent. U ropy je to 31 procent.

A v případě Ukrajiny?

U exportu je závislost ještě menší. Loni jsme tam vyvezli zboží v hodnotě 35 miliard, o dvě miliardy více než v roce 2020, a bylo to 0,7 procenta českého exportu. Import z Ukrajiny se zvýšil výrazně, loni činil 40 miliard, což je podíl 0,9 procenta na celku, na rozdíl od 27 miliard o rok dřív. Zařízení pro telekomunikace jsme na Ukrajinu prodali za 4,5 miliardy korun, elektrická zařízení za 6,1 miliardy korun a vozidla za 4,4 miliardy. Největší importní položkou je železná ruda, tvořila 82 procent z dovozu této suroviny.

Co se stane teď?

Zcela jisté je, že dojde k velmi významnému růstu ceny zemního plynu i ropy. To je lepší varianta. Pravděpodobně jich bude nedostatek a to se bude týkat velmi významně i železné rudy. Tyto komodity mají vliv téměř na veškerý průmysl a zřejmě se výrazně roztočí inflace. Odborníci už odhadují, že pokud krize potrvá déle, cena ropy, která před válečnou krizí stála zhruba 60 dolarů za barel, by se mohla vyšplhat až na 150 dolarů. To může mít fatální dopad nejen na průmysl, ale hlavně na české občany, a pokud vláda nepřispěchá s rychlou a adresnou pomocí, může to nadělat mnoho vrásek všem, včetně jí samotné. Podobný nebo horší vývoj lze očekávat i u železné rudy a zemního plynu. Mluví se i o tom, že pokud by byl ruský plyn nahrazen břidlicovým z USA, mohlo by dojít až k osminásobnému zvýšení ceny. A ještě jedna věc. Ruská federace dělá řádově přes dvacet procent světového exportu pšenice a Ukrajina asi sedm, takže může dojít k velmi výraznému nárůstu ceny této plodiny. Společně s růstem ceny energií se tohle může velmi významně propsat do ceny základních potravin, jako je třeba chleba a rohlík.

Kde se projeví nedostatek železné rudy?

Pro Česko je nejvýznamnější výroba osobních automobilů, strojů a zařízení. Jsou kompletně závislé na železe. Například v ATAS elektromotory Náchod, kde jsem předsedou představenstva, máme velkou spotřebu magnetodynamických plechů. Odebíráme je z Košic a víme, že tam jsou závislí na rudě z Ukrajiny. Takže zde očekáváme dynamický nárůst ceny a obáváme se výpadků dodávek. Když jich vypadne 82 procent, jen tak zalepit se to nedá. Zpracovatelé železné rudy už ji shánějí, kde se dá.

Otto Daněk

Vystudoval makromolekulární chemii na VŠCHT Pardubice a přes čtyřicet let se věnuje práci v průmyslu. Aktuálně je už dvacet let předsedou představenstva ATAS elektromotory Náchod a.s., prvním viceprezidentem Elektrotechnické asociace ČR a místopředsedou Asociace exportérů ČR. Předtím pracoval jako ředitel v Rubeně Náchod, Motorpalu Jihlava a Jitoně Soběslav. Za práci v elektrotechnice a ICT získal loni medaili ministra průmyslu a obchodu. V roce 2015 se stal manažerem roku v odvětví energetický a elektrotechnický průmysl a byl vybrán do top 10 manažerů roku.

Kterých českých exportních firem se už válka dotkla?

U Ruské federace vzniká problém především pro Škodovku, protože v Nižním Novgorodu a Kaluze má výrobní závody, podobně jako ho má výrobce zapalovacích svíček Brisk Tábor v Toljatti. Potíže může mít i Kovosvit MAS, který vyrábí obráběcí stroje. V sankcích EU spadají do kategorie takzvaného dvojího využití, pro civilní i vojenský sektor, a tam určitě bude embargo. Výrobce bezpilotních letadel Primoco přišel o zakázku za 300 milionů korun, v ohrožení je rozpracovaná zakázka strojírenské společnosti Žďas ze Žďáru nad Sázavou za čtyři miliardy korun pro závod v Magnitogorsku. Problémy může mít skupina PPF, která má rozpůjčováno zhruba 230 miliard rublů a dluh nemusí být splácen.

Jak se změní obchodování firem s Ruskem a Ukrajinou?

Budou muset být obezřetnější, zejména v investování. Budou‑li vzájemné sankce trvat delší dobu, bude nutné hledat nová odbytiště. Během té doby nebude možná ani reprodukce a oprava toho, co už české firmy dodaly. Hlavní ponaučení by si však měla vzít vláda, ale i ty budoucí a celá Evropská unie: energetická závislost na státu, který se chová nepředvídatelně, arogantně, nerespektuje ani nejelementárnější etická pravidla, ani smlouvy, je příliš nebezpečná.

Pro vlády je to ponaučení, jak nebezpečná je energetická závislost na státu, který se chová nepředvídatelně.

Mohly být firmy vůbec na takovou situaci připravené?

Připravené musí být vždycky, ale myslím si, že na válku se nikdo připravit nemohl. Nikdo nečekal, že Putin sáhne ke zbraním, a dokonce že začne vyhrožovat zbraněmi nekonvenčními. Platí, že musíme být ve střehu vždy a zejména v rizikových teritoriích a obchodování s Ruskem po roce 2014 (začátek rusko‑ukrajinského konfliktu – pozn. red.) nebylo hladké ani bezproblémové.

Dopady války

Čtěte také

Budoucnost, věřme, znamená i poválečnou obnovu.

Ta se dá zatím velmi obtížně vyčíslit. Ještě nevíme, jak bude Ukrajina zdevastovaná, i když si umíme představit, že hodně. Pevně věřím, že na obnově se bude podílet celá Evropská unie i USA a další země, protože pokud by na to Ukrajina byla sama, trvalo by to dlouho a neměla by na to.

Může to být pro české firmy příležitost?

Ano. Ukrajina patřila mezi naše tradiční partnery ještě v dobách, kdy byla součástí SSSR, a české výrobky tam lidé znají. Ale bude záležet na penězích. Nečekám, že to bude řešeno financováním z vlastních zdrojů, určitě bude nutná alespoň záruční spoluúčast státu, popřípadě EU. Určitě by pomohlo, kdyby EU iniciovala ustanovení konsorcia bank a pojišťoven, které by se mohly společně na Ukrajině angažovat. A důležité je i to, aby měly firmy i dostatek výrobních kapacit, a to nejen strojů, ale zejména lidí a také surovin. Příležitost to ale rozhodně bude. Měli bychom být připraveni, abychom tam byli jako jedni z prvních. Pak je šance získat větší podíl zakázek a možná i ty výhodnější.

Související