Josef Středula: Z Ukrajiny přicházejí uprchlíci, a ne levná pracovní síla

Válku na Ukrajině by české firmy podle odborového předáka Josefa Středuly neměly zneužít k vlastnímu prospěchu. „Na ukrajinské uprchlíky nelze pohlížet jako na budoucí pracovní sílu, ale jako na uprchlíky, a tak se o ně i postarat. Tedy aby tady mohli bydlet, jíst a žít, a až válka skončí, tak aby mohli odejít,“ říká. Pokud tu podle jeho slov někdo bude chtít pracovat trvale, tak se musí zaměstnat za českých podmínek pracovního trhu, a ne že se mu nabídne nižší mzda, než by dostali Češi. „Pokud by to nastalo, tak nám tu hrozí nebezpečí sociálního neklidu třeba i tím, že by lidé začali nějaký národ vinit ze svých potíží. To je velmi nebezpečné,“ varuje Středula, který nyní zároveň zvažuje kandidaturu na prezidenta republiky.

Jak dopadne válka na Ukrajině na českou ekonomiku?

Jde o válku, tak jen těžko lze dát konkrétní předpověď. Jsou tu ale určité tendence. Je naprosto zřejmé, že svět bude odteď jiný a že se změnil zásadním způsobem. Síla opatření je adekvátní razanci útoků. Je evidentní, že se mezinárodní společenství velmi rychle rozhodlo s tím něco udělat. Z mého pohledu jsou podnikané kroky logické. Otázkou samozřejmě je, jestli si v České republice uvědomujeme, co to může znamenat pro nás. To je ale v prvé řadě věc vlády, která by to měla lidem na rovinu říct.

Máte odhad, kolik Ukrajinců by mohlo Česko opustit v důsledku branné povinnosti?

V této souvislosti připomenu jeden český film z roku 1960, Vyšší princip. V dnešním případě je vyšší princip jednoznačně ten mravní, a to jít bránit svou zemi. Nikdo tu určitě nikomu nebrání v tom, jít bojovat za svou vlast. Vím o několika případech, kdy zaměstnavatelé říkají, že dotyčnému budou místo nejen držet, ale i dál mu platit mzdu, protože tady nechal rodinu. Rozhodně ale nepočítáme, o kolik lidí jde, protože teď to prostě není podstatné. U nás je dnes asi 165 tisíc Ukrajinců, přičemž podíl mužů a žen je půl na půl a branná povinnost je od 18 let. Pokud by ji odmítli, tak je to u nich stejně jako u nás bráno za trestný čin. My to musíme brát jako mimořádnou situaci, kterou zvládneme. Vůbec bych nespekuloval, o kolik lidí jde.

Zmínil jste, že některé firmy dál platí mzdu zaměstnancům, kteří odešli do války. Stává se to mezi podniky standardem?

Ještě to standard není, ale věřím, že k tomu většina z nich přistoupí. Jde jednoznačně o rozhodnutí na úrovni firem. Co jsem zatím viděl, tak všichni zaměstnavatelé deklarují, že je nějakým způsobem podpoří. Všichni mají zájem, aby se jim vrátili zpátky. Registrujeme i to, že někteří zaměstnavatelé slíbili platit 50 procent mzdy právě kvůli rodině, kterou tu mají, a to do doby, než se vrátí. Ostatně často to firmy berou i jako určitou formu příspěvku na podporu Ukrajiny.

Vím i o případech, kdy zaměstnavatelé Ukrajincům jdoucím do války nejen drží místo, ale dál jim platí mzdu.

Co odliv Ukrajinců pro českou ekonomiku vůbec znamená? Pro které sektory to bude největší problém?

Samozřejmě je v tomto ohledu důležitá jejich koncentrace na daném pracovišti, takže kdo to nejspíše pocítí, jsou naše průmyslové firmy. Pak to mohou být i služby nebo zdravotnictví. Ženy samozřejmě nemají brannou povinnost, ale pokud se ukrajinští lékaři a sestry rozhodnou jít starat o raněné, tak pochybuji, že jim někdo bude bránit.

V souladu s legislativou

Logicky se ale zároveň nabízí, že kvůli migraci v důsledku války sem přijde spousta žen s dětmi, a nakonec i mužů. Mohla by se tak snáze zaplnit místa v nemocnicích, ale i na jiných pozicích. Kde vidíte největší prostor pro jejich zapojení?

Tenhle narativ se mi nelíbí. To, že se teď někdo dal do pohybu, nebylo z důvodu, že by hledal v Česku, Polsku či kdekoliv jinde práci. Ti lidé jsou uprchlíci, kteří utekli, aby uchránili svůj život.

Neměli bychom na ně pohlížet jako na budoucí pracovní sílu, ale jako na uprchlíky, a tak se o ně i postarat. Tedy aby tady mohli bydlet, jíst a žít, a až válka skončí, tak aby mohli odejít. V žádné fázi bychom na ně neměli, byť jen teoreticky, pohlížet jako na možnou námezdní sílu, a to i z toho pohledu, kdo teď přichází – matky s dětmi. Takové uvažování je nebezpečné. Aby si někdo nemyslel, vůbec nejsem proti tomu, aby zde mohli pracovat.

Jestliže si tu někdo práci najde, tak my budeme usilovat o to, aby to bylo za důstojných podmínek, a ptát se jich na to. Jako odbory chceme, aby nikdo nezneužil jejich extrémní situace. Pokud tu bude někdo chtít zůstat a pracovat, tak se musí změnit jeho status uprchlíka. Takový člověk se ale o sebe pak bude muset umět postarat, protože v takovém případě končí povinnost České republiky se o něj starat a jde o normálního žadatele o práci v nějakém vízovém režimu. Je ale naprosto nemyslitelné, že už teď zaznívají některé názory, kdy my je nechceme jako uprchlíky, ale jako pracovní sílu. To je mimo jakoukoliv slušnost.

Od koho to konkrétně slyšíte?

Mluvím o státu. V posledních několika dnech ke mně přišlo ještě před jednáním tripartity několik takových informací. To je pro mě naprosto neakceptovatelné. Teď jsou to uprchlíci a nesmí se na ně hned pohlížet jako na levný zdroj pracovní síly.

Například miliardář Radim Passer dlouhodobě tvrdí, že aby se z Česka mohla stát 15milionová země, která bude prosperovat, tak se bez migrace neobejdeme. Vždy v tomto kontextu mluvil právě o národech jako například Ukrajincích. Není tak do určité míry žádoucí snažit se vytvořit podmínky pro ty, kdo se nebudou chtít už vrátit, aby tu zůstali?

V tom případě vyvstává jiná otázka. Chceme jim pomáhat, anebo ne? Chceme jim pomoci po válce Ukrajinu vybudovat, nebo ji chceme zničit? Proč to kladu takto? Protože pokud vysajeme ty talentované, pak se musíme ptát, kdo ji bude poté spravovat a udělá z ní moderní ekonomiku 21. století.

Pokud tu někdo chce pracovat, tak ať se zaměstnává za českých podmínek pracovního trhu a nezneužívá se jeho aktuální ekonomická závislost na České republice.

Jestliže diskutujeme o vstupu Ukrajiny do EU, tak musíme řešit, jak jí po válce pomoci. Extenzivní požadavek na ukrajinskou sílu totiž může znamenat, že ji sami můžeme velmi poškodit.

Jak konkrétně?

Na Ukrajině máte 40milionovou populaci, z čehož je asi 20 milionů ekonomicky aktivní. Když jsem tam byl před covidem na misi evropských a světových odborů, tak už tehdy mi kolegové říkali, že asi 10 milionů lidí pracuje v zahraničí, z toho polovina v Ruské federaci a druhá půlka v zemích EU. To je ta zásadní otázka pro celé evropské společenství: jestliže budeme cílit na to, aby tady ti lidé zůstali, tak to může mít velmi negativní důsledky pro samotnou poválečnou Ukrajinu, protože její rekonstrukce bez lidí by byla nemožná.

Aby zde mohli Ukrajinci pracovat, musí mít krátkodobá nebo dlouhodobá víza. Co dělají v této oblasti odbory?

Chceme o tom se zástupci vlády teď jednat v rámci pracovního týmu tripartity. Dopředu ale říkám, že budu považovat za to nejhorší, co se mohlo stát, pokud se bude ukrajinská tragédie zneužívat. Rozhodně budu usilovat o to, aby v takovém případě byly pokuty na horní hranici sazby. Tak třeba u nelegálního zaměstnávání se bavíme například o pokutě ve výši deseti milionů korun.

„Proč se automaticky bere, že růst mezd je proinflační? Tvrdím, že v Česku nikdy mzdy nebyly inflačním faktorem,“ říká hlavní odborový předák Josef Středula.

Foto: Lukáš Bíba

Odborům se často nelíbilo, že když se firmám nechce platit českým zaměstnancům, tak si dovezou Ukrajince. Ostatně po uvolnění víz volá dlouhodobě Hospodářská komora. Jak dnešní vývoj mění tento váš postoj?

Já vám to zjednoduším. Pokud tu někdo chce pracovat, tak ať se zaměstnává za českých podmínek pracovního trhu a nezneužívá se jeho aktuální ekonomická závislost na České republice, a ne že se mu nabídne nižší cena za vykonanou práci, než bychom dali Čechům.

Rolls–Royce ve státní kase

Státní rozpočet dostane kvůli válce na Ukrajině bezpochyby další ránu. S růstem cen energií a pohonných hmot bude přinejmenším na vládu vyvíjen tlak lidem nějak pomoci. Rozpočet také pravděpodobně přijde o další miliardy kvůli případům, které pojistila státní exportní pojišťovna EGAP. Vláda se doposud bránila tématu zvyšování daní. Co byste v současné situaci navrhoval vy?

Jednoznačně je třeba pomáhat těm nejslabším. Není možné, aby si vláda myslela, že dnešní krize zakryje problém, jako je energetická chudoba.

Další věc je, že za vlády Andreje Babiše se pod pláštěm covidu vytáhla z veřejných rozpočtů neuvěřitelná částka ve výši 250 miliard korun. Pokud se budeme bavit jen o samotném státním rozpočtu, tak šlo asi o 180 miliard korun. Nemluvím tu přitom o adresné pomoci postiženým lidem, ale o zrušení superhrubé mzdy, zavedení opatření, které umožňuje zpětné uplatnění daňové ztráty, či zrušení daně z nabytí nemovitosti. Teď je evidentní, že ty peníze chybí, a my tu máme systémový deficit. Máme tu opravdu velký problém a kdokoliv, kdo říká, že se to zvládne jen škrty, je naivní, anebo není úplně upřímný v tom, když neříká, že škrty ve finále dopadnou na ty nejchudší. Není žádná jiná možnost. My jen voláme po otevření debaty o daňovém systému. Neříkáme, že chceme tu či onu daň. Je ale nutné začít se bavit, jaký je skutečný daňový výnos a kdo ho fakticky platí. Máme tu obří zdanění práce a zároveň oblasti, kde je takřka nulové zatížení.

Volil byste ad hoc daně, jako je například milionářská či sektorová daň, nebo byste šel cestou zvyšování zdanění příjmů právnických či fyzických osob?

Ne, já jen říkám, že je třeba si udělat přehled, co se v daních teď děje. Ukážu vám ale jeden typický příklad, kde ten prostor jednoznačně je, a to jsou daňové odpisy. V normálních zemích, jako je třeba Německo, si můžete koupit firemní automobil do nějaké hodnoty, která je pak z hlediska daní nákladově uznána, nad určitou hodnotu to ale už nejde. V Česku se loni prodalo 21 vozů značky Rolls‑Royce, z toho všechny jako služební automobily bez DPH. Z 26 prodaných vozů značky Maserati jich bylo služebních 23. Z prodaných asi 101 Ferrari bylo služebních 96 aut. Z devíti vozů Aston Martin jich pak bylo osm koupeno bez DPH. U Porsche se pak jednalo o 473 aut, z nich 421 bez DPH. Je toto opravdu v pořádku? Ať si každý koupí, co chce, ale daňově by měla být uznatelná jen určitá výše.

V Česku se loni prodalo 21 vozů značky Rolls‑Royce, z toho všechny jako služební automobily bez DPH. Je toto opravdu v pořádku?

Jak tedy vnímáte tu část programového prohlášení vlády, která se týká rozpočtu?

Pokud by se uskutečnilo všechno, co tam má vláda napsáno, tak stání rozpočet přijde o dalších sto miliard korun. Nejvíce dnes sanují státní rozpočet zaměstnanci v podobě plateb na sociální a důchodové pojištění a důchodci v podobě spotřební daně a DPH.

Prezident Miloš Zeman vyzývá ke zrušení výjimek a slev na dani. Je to cesta, která by umožnila nezvyšovat daně?

Osobně jsem s ním na toto téma nediskutoval, takže neznám jeho přesné pohnutky. Každopádně ale před jakýmkoliv tímto krokem se musíme bavit o dopadech. Ne každá výjimka by skutečně být měla, ale zároveň ne každá výjimka je neprávem a nemá své opodstatnění.

Odbory dlouhodobě upozorňují na problém energetické chudoby, tedy stavu, kdy jsou energie pro část tuzemských domácností cenově nedostupné. Teď je ta otázka ještě palčivější. Co chcete v tomto kontextu dělat?

První věc je, že v prosinci 2019 došlo k podpoře Green Dealu. (V prosinci 2019 představila Evropská komise Zelenou dohodu pro Evropu, v níž se zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, pozn. red.) Doteď nemáme analýzu dopadů. Nevíme tak, jaký bude dopad na důchodce, rodiny či samoživitele s dětmi. Za druhé jsme chtěli, aby byl rozpracován koncept energetické chudoby. Tehdy nám říkali, že jde o sci‑fi, protože máme snadný přístup k levným energiím. Přitom už v roce 2018 volal Energetický regulační úřad po opatřeních, pokud se lidé dostanou do energetické chudoby. Tady vláda Andreje Babiše jednoznačně nic neudělala. Problém je, že my máme evropské ceny při výrazně nižších mzdách. Už když jsme na to upozorňovali v rámci kampaně Konec levné práce, tak se nic nestalo. Cenová hladina je přitom podobná jako jinde na Západě. Minimální mzda je ale u nás nižší než na Slovensku, v Polsku, Rakousku a Německu. V Německu nová vláda pak přišla s návrhem, aby minimální mzda byla 12 eur za hodinu. To je naše řešení – zvyšovat mzdy a rovněž minimální mzdu, a přibližovat se tak postupně k vyspělým zemím.

Mzdy inflaci „nevyrobí“

Základní rolí odborů jsou dvě věci. Zachování pracovních míst a zlepšování pracovních podmínek, tedy růst mezd. Kdo chce dnes práci, má ji. V době enormního růstu inflace ovšem můžete tlakem na růst mezd ekonomice uškodit, protože jde o další proinflační faktor. Co vy jako šéf odborů tedy můžete v této patové situaci dělat?

Proč se automaticky bere, že růst mezd je proinflační? Tvrdím, že v Česku nikdy mzdy nebyly inflačním faktorem. Kdybychom přišli s požadavkem na růst mezd v situaci, kdy není inflace a zároveň neroste produktivita práce, tak ano, můžete tvrdit, že jde o proinflační faktor, ale to jsme nikdy neudělali. I teď se na inflaci ze dvou třetin podílí vnější faktory a asi třetina je dána domácími vlivy. Takže pokud bychom teď při inflaci deset procent a růstu produktivity práce o 1,5 procenta požadovali nárůst mezd třeba o 11,5 procenta, tak rozhodně nepůjde o proinflační faktor.

Pokud bude tato vláda ideologická, tak se spálí jako jiné vlády v minulosti. Rád bych zdůraznil, že si přeji, aby nebyla.

Může to znít cynicky, ale nabízí se zcela legitimní otázka, co budete dělat v případě výrazného přílivu pracovníků z Ukrajiny – a to nejen stavebních dělníků, ale i řidičů, lékařů a dalších. Může tak nastat tlak na růst nezaměstnanosti českých občanů v důsledku nižších mzdových požadavků, což by byl zároveň protiinflační faktor. Jak v této situaci chcete hájit zájmy zaměstnanců?

Snad by žádný seriózní podnikatel nezneužil situace lidí utíkajících před válkou, aby nemusel platit vyšší mzdy. Tohle se v žádném případě nesmí stát. Pokud by to nastalo, tak nám tu hrozí nebezpečí sociálního neklidu třeba i tím, že by lidé začali nějaký národ vinit ze svých potíží. To je velmi nebezpečné. Pokud se to stane, tak tu máme obří problém. Doufám, že vláda si snad něco takového na krk vzít nehodlá. Z toho skutečně mohou vzniknout velké souboje uvnitř samotných firem a stávková pohotovost by byla samozřejmě v dané chvíli naprosto namístě.

Jak hodnotíte vaše současné vztahy s vládou Petra Fialy? Po posledním jednání tripartity 9. února jste si stěžoval, že jste podklady k rozpočtu dostal jen pár hodin před tím, než se o něm mělo jednat.

Je to stejné jako u předchozích vlád. Každý ministr je jiný a má jiný přístup. Myslím, že na interní úrovni většina z nich zvládá komunikaci dobře. Jestli se něco možná projevuje, tak to, že většina z nich nemá zkušenost. Poté co se třikrát odložilo jednání o rozpočtu, navíc s tím, že jsme dostali neúplné podklady jen pár hodin před jednáním, jsme dali rozhodně najevo odpor proti takovému jednání. Ten dali najevo ale i samotní zaměstnavatelé. Myslím, že jsou to jen chyby dané začátečnickou nezkušeností.

Jak se po nástupu Fialova kabinetu proměnil vztah odborů s vládou? Dříve jste vtipkoval, že odbory jsou – řečeno fotbalovou terminologií – áčko a ČSSD je béčko, které od vás opisuje. Dneska tam už vaše béčko není. Neztratili jste se změnou vlády na vlivu?

Záležet bude, jestli půjde o vládu moudrou, nebo ideologickou. Pokud bude moudrá, tak bude naslouchat názorům nejen našim, ale i zaměstnavatelů. Pokud bude ideologická, tak se spálí jako jiné vlády v minulosti. Rád bych zdůraznil, že si přeji, aby nebyla ideologická.

Do voleb jen s podporou odborářů

Příští rok Česko čekají prezidentské volby. Vám jako jednomu ze čtyř možných kandidátů dal podporu i současný prezident Miloš Zeman. Už jste se rozhodl, jestli budete kandidovat?

Pro tyto úvahy je pro mě důležitá jedna věc, a to jestli mě kolegové zvolí teď v dubnu za předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů ČMKOS. Pokud mě nezvolí, tak jakékoliv úvahy o prezidentské kandidatuře jsou zbytečné.

Pokud vás nezvolí odboráři, tak byste do kandidatury nešel?

Není pro to důvod. Pokud nemám podporu doma, nemůžu očekávat, že bych získal podporu od občanů.

Jakou šanci má podle vás levicový kandidát na tuto funkci s ohledem na to, že tu vládne středopravá vláda?

V přímé volbě prezidenta ještě nikdy nevyhrál kandidát, který by byl napravo od středu.

Už teď se tu jasně rýsuje jeden favorit, a to někdejší premiér Andrej Babiš. Ten se pravděpodobně soustředí rovněž na středolevé voliče. Je tam tedy vůbec prostor pro někoho s podobnou cílovou skupinou?

Jednoznačně je. Otázka totiž zní, do jaké míry je vůbec Andrej Babiš středolevicový.

Přinejmenším bude moci tvrdit, že jeho vláda udělala pro střední třídu dost. Zvyšovala důchody nad rámec valorizací, zvedla rodičovský příspěvek, zavedla slevy na jízdné…

Lze brát miliardáře za středolevicového kandidáta? Andrej Babiš a hnutí ANO byli dosud voleni do Poslanecké sněmovny, a ne do prezidentského úřadu. To je odlišná disciplína.

Jak moc je podle vás důležité, aby případný Babišův protikandidát měl podporu současné vládní koalice? Dokážete si představit, že by vám podporu vyjádřily právě středopravé strany?

Jednotlivé vládní strany o tom již interně velmi diskutují, jestli budou mít svého kandidáta, nebo ne. Musí zvážit, jestli budou podporovat stranického kandidáta, nebo někoho, kdo má podporu i veřejnosti.

Pokud sám kandidovat nebudete, podpoříte někoho jiného?

Na to není snadné odpovědět, protože ze stávajících možných kandidátů bych si jen těžko vybíral. Mám celkem jasno, že k volbám bych šel. To druhé, koho volit, tak tam bych si počkal na jednotlivé debaty.