Alexandre Kafka – ekonom, na kterého Česko zapomnělo

Celkem 32 let působil ve vedení Mezinárodního měnového fondu (MMF). Šestnáctkrát byl zvolen výkonným ředitelem této slovutné organizace, a když v roce 2007 zemřel, informovaly o jeho skonu například deníky The Washington Post nebo brazilský O Globo. V českých médiích o něm doposud nevyšla ani zmínka. Životní pouť muže jménem Alexandre Kafka přitom začala před 105 lety v Praze, v rodině, jež zastá­vala v tehdejší německo‑židovské komunitě jedno z čelných postavení.

Jeho otcem byl Bruno Kafka, významný právník, vysokoškolský pedagog a také politik, který byl v éře první republiky poslancem Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu a Německé pracovní a volební společenství. Díky němu mohl později Alexandre Kafka vzpomínat na návštěvu letního sídla československého prezidenta a půlhodinový rozhovor, který jako třináctiletý chlapec vedl s Tomášem Garriguem Masarykem. Počátkem 30. let byl Bruno Kafka dokonce zvolen rektorem pražské německé univerzity, do funkce už ale nenastoupil, protože v červenci 1931 zemřel.

Bratrancem Bruna Kafky nebyl nikdo jiný než dnes světoznámý spisovatel Franz Kafka. Manželkou Alexandra se pak v roce 1947 stala Rita Petschková z nejbohatší prvorepublikové rodiny. Jejím otcem byl podnikatel Otto Petschek, mimo jiné majitel honosného paláce v Praze‑Bubenči, který je dnes rezidencí velvyslance Spojených států amerických.

Člen slavné rodiny Kafků Alexander Kafka emigroval před nacisty nejprve do Velké Británie a posléze do Brazílie, kde si pozměnil jméno na Alexandre Kafka.

Foto: archiv HN

Z Čech až do Jižní Ameriky

Samotného Alexandra zajímala od mládí spíše ekonomie než právo. Přesto začal studovat na právnické fakultě. Jak později uvedl, částečně to bylo kvůli rodinné tradici. Známým právníkem byl nejenom jeho otec, ale také dědeček.

„Kdybych si vybral jinou fakultu, nepochybně bych se setkal s odporem ze strany rodiny. Druhým důvodem bylo, že jediná místa, kde se dala studovat ekonomie, byly právnické fakulty nebo polytechnika. Pro mě bylo přirozenější jít na práva,“ uvedl v jednom z rozhovorů.

Po třetím semestru na pražských právech se rozhodl vypravit se do zahraničí. Studoval nejprve v Ženevě, kde byl jeho učitelem slavný ekonom Ludwig von Mises. Na jaře 1938 se vrátil do Prahy, protože se chystal nastoupit do čtvrtého ročníku právnických studií. Zároveň ale plánoval, že poté stráví jeden nebo dva roky na Oxfordu. Po příchodu mnichovské krize se tam rozhodl odjet hned na podzim roku 1938.

Když o půl roku později došlo k okupaci českých zemí, zůstal nejprve v Británii. Po dokončení bakalářského studia na Oxfordu ale odjel s rodinou do Brazílie. „Měl jsem tam strýce, který se začal bát o mou matku. V Anglii s námi byla i jeho sestřenice i dcera, a tak nám navrhl, abychom všichni přijeli,“ uvedl později Kafka.

Do Jižní Ameriky dorazil roku 1940, později přijal brazilské občanství, naučil se portugalsky a změnil si své první jméno na Alexandre. V Sao Paulu začal záhy na univerzitě vyučovat ekonomii. A ještě za války, v roce 1944, se v Brazílii stal poradcem Svazu průmyslu.

Roku 1949 začal pracovat pro Mezinárodní měnový fond, ale za pouhý rok a půl se vrátil zpět do Brazílie. „Nebylo tam moc co na práci. Statut fondu zakazoval pořádat konzultace se zeměmi až do pěti let po jeho založení, tedy do roku 1952. A já jsem neměl trpělivost tak dlouho čekat,“ uvedl v rozhovoru pro knihu mapující dějiny brazilské centrální banky.

V Riu de Janeiro založil Brazilský ekonomický institut a pracoval jako poradce ministra financí Eugenia Gudina. V té době již patřil k vůdčím osobnostem brazilské ekonomické vědy a získal celosvětové renomé. Svědčí o tom ostatně i skutečnost, že od roku 1956 pracoval pro OSN ve Spojených státech, o dalších pět let později pak začal působit jako hostující profesor ekonomie na univerzitě ve Virginii.

Vrchol kariéry

Roku 1966 se vrátil zpět do MMF, když ho skupina latinskoamerických zemí zvolila výkonným ředitelem. Ve vedení fondu pak působil další tři dekády. Zároveň ale v 70. a 80. letech přednášel na Boston University a George Washington University. Během svého působení v MMF zažíval řadu obtížných situací, protože země, jež ve fondu zastupoval, často čelily měnovým krizím a byly nuceny se na MMF obracet s žádostí o pomoc. Počátkem 70. let se Kafka podílel na reformě mezinárodního měnového systému, poté co se zhroutil systém regulace mezinárodních měnových vztahů založený na režimu pevných směnných kurzů.

Mezi jeho velké zásluhy patří podíl na vzniku takzvaných „zvláštních práv čerpání“. Jde vlastně o nadnárodní měnovou jednotku. MMF v ní může poskytovat zemím půjčky, a to v proporční výši k příspěvku, který tato země MMF poskytla. Výhodné je to pro rozvojové země, které platí příspěvky ve vlastní, často slabé měně, ale získávají přístup k půjčkám v tvrdé měně. Právě rozvojovým zemím se Kafka za svého působení v MMF snažil dlouhodobě pomáhat. Prosazoval dostupnější nízkoúročené půjčky pro chudé země a nabádal bohatší státy k pomoci zadluženým zemím. Podílel se například na vzniku Iniciativy snížení dluhů pro vysoce zadlužené země. Jejím cílem bylo přispět k udržitelnosti vnějšího dluhu rozvojových zemí a jeho postupnému snížení.

Bratrancem jeho otce byl Franz Kafka, za manželku si Alexandre Kafka vzal Ritu Petschkovou z nejbohatší rodiny předválečného Československa.

Mezinárodní měnový fond opustil Alexandre Kafka v roce 1998, po dlouhých 32 letech. Když v roce 2007 ve washingtonské nemocnici Sibley Memorial Hospital zemřel na Alzheimerovu chorobu, vyzdvihovaly jeho zásluhy nejen deníky v řadě zemí světa, ale i tehdejší prezident MMF Dominique Strauss‑Kahn.