Tři roky měla Jitka Literová, hlavní manažerka Českého svazu aerobiku a fitness, při práci s počítačem bolesti zápěstí. Nepomohla operace, rehabilitace ani poctivé cvičení doporučených cviků. Pak začala řešit ergonomické nastavení svého pracovního místa. Ve spolupráci s ergonomkou změnila počítačovou myš, mění ruce, v nichž myš drží, střídá sezení a stání. Po dvou měsících práce v přizpůsobeném pracovišti byla bez bolestí. Ergonomie, tedy správné nastavení podmínek pro práci, dokáže předejít řadě nemocí, chronickým bolestem, dokáže ale snížit i fluktuaci, nemocnost a zvýšit produktivitu. Čeští zaměstnavatelé však tento druh podpory svých lidí ještě naplno neobjevili, rozvíjí se až poslední roky. Je to jedno z témat, která se v Česku dostala do povědomí díky globálním společnostem, protože sem přichází z jejich centrál.

Nejčastější nemocí je syndrom karpálního tunelu

Problém Jitky Literové má mnoho lidí pracujících v kancelářích i v dělnických profesích. „Tělo na jednostranné, monotónní a dlouhotrvající zatížení není stavěné,“ vysvětluje Šárka Daňková, která manažerce s novým nastavením pracoviště pomáhala. U svých klientů se setkává nejvíc s problémy se zády a také se zápěstím, jenž se označuje jako syndrom karpálního tunelu. Ten je nejčastější nemocí z povolání. V loňském roce způsobil pracovní neschopnost téměř u osmi tisíc lidí. Průměrná doba neschopnosti byla 112 dní. Syndrom spadá do skupiny nemocí z přetížení, jejichž podíl na nemocech z povolání v Česku od roku 2001 dramaticky narostl – ze 16 na 34 procent. Všechny tyto nemoci lze přitom eliminovat nastavením vhodných pracovních podmínek.

Ergonomie se zatím ve firmách masově neřeší. Zčásti proto, že zaměstnavatelé ztráty vyplývající ze zdravotních problémů svých lidí nevidí a není jednoduché je spočítat. „Pokud si je už vyčíslí, zarazí se nad výší investice, kterou by museli do úpravy prostoru dát, a často couvnou,“ říká Lukáš Šoltys, předseda České ergonomické společnosti, který se zabýval víc než dvacet let zlepšováním ergonomie ve firmách. „Někdy je pro ně hodně i 50 tisíc korun, a to i u podniků, které mají miliardové obraty,“ říká Šoltys. Víc pozornosti ergonomii podle něj věnují průmyslové podniky, u těch kancelářských se to zlepšuje, zvláště v bankovním sektoru. Potvrzuje to i seznam firem oceněných certifikátem Podnik podporující zdraví, který uděluje Centrum hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu. Ke kontrole pracovišť se hlásí hlavně výrobní a mezinárodní firmy, a když se jednou přihlásí a projdou, hlásí se opakovaně. Je mezi nimi Siemens, ABB, Tescoma, Škoda Auto, T‑Mobile nebo ExxonMobil.

Ergonomii má řešit již konstruktér

Ideální je myslet na správné nastavení pracoviště, už když se staví. Ergonomie je tedy spíše tématem pro konstruktéry než pro zdravotníky. Znají normy pracovního nábytku a jeho uspořádání a řeší při své práci celý kontext pracoviště. Komplexní pohled mají například ve společnosti Škoda Auto. Ergonomie tam propadá až na úroveň samotných součástek a až do procesu navrhování automobilů. Tvar a jednotlivosti součástek navrhují konstruktéři i s ohledem na to, aby byla manipulace s nimi co nejméně náročná – jak při výrobě, tak i montáži. Škoda Auto je jedna z mála firem, které mají na péči o zdravé nastavení pracoviště vyčíslené náklady a speciálně vyčleněný rozpočet – v rámci koncernu investuje do ergonomie 77 milionů korun ročně.

Rozpočet v řádu milionů korun ročně má vyhrazený i ExxonMobil. Tato těžařská společnost má v pražském ústředí mezi kmenovými zaměstnanci už jedenáct let ergo­nomku. Její práce spočívá v komunikaci se zaměstnanci a individuální pomoci s optimálním nastavením pracovního nábytku. „Vysvětluji jim jejich funkci, nastavuji područky, sedáky, výšku židle i stolu. Pomáhám jim též s výběrem vhodných klávesnic a myší. Rovněž vysvětluji význam nezbytných přestávek během práce, protahování, relaxace,“ říká ergonomka firmy ExxonMobil Eva Nováková.

Když už si firmy vyčíslí, jak jim ergonomie může zefektivnit provoz, stále ještě není jisté, zda do ní dají i peníze. Investují do ní víc podniky výrobní a většinou jen ty mezinárodní.

K řešení ergonomie stát firmy nijak nemotivuje, uvádí Lukáš Šoltys. Domnívá se, že by velmi pomohlo, kdyby byly firmy, které se o zdraví svých lidí starají, státem zvýhodněné. Ty, které investují do úprav, ergonomických auditů a jejichž lidé mají možnost v pracovní době využít služeb fyzioterapeuta, by ocenil například zvýhodněnými sazbami zákonného pojistného zaměstnavatele nebo zdravotního pojištění. „V Německu pojišťovny sledují své firemní klienty, a když se někde ukáže nárůst onemocnění, které může souviset s prací, hned s nimi řeší, jak to eliminovat, protože to stojí peníze. Buď se dohodnou na vyšších investicích do úpravy provozu, anebo jim zvýší pojistnou sazbu,“ popisuje Šoltys. V Česku podle něj stát nevyžaduje ergonomické audity. Legislativa vyžaduje po zaměstnavatelích pouze eliminaci rizik, potíž je ale v tom, že ji kontrolní orgány fakticky nevyžadují. Stát od loňska sice nabízí zaměstnavatelům příspěvek na prevenci rizik – mohou o něj žádat odborové organizace. Podpory se zatím nevyužívá, potvrdila to i Českomoravská konfederace odborových svazů. Podle Šoltyse je to kvůli složitosti nastavené metodiky.

Nemoci z přetěžování jsou ve stínu úrazů, říká Šoltys, je kolem nich totiž větší rozruch. „Chronická nemocnost má ale mnohem větší dopady jak pro nemocného, tak pro firmu. Úraz totiž zpravidla končí úplným uzdravením, zatímco chronická bolest zůstává navždy,“ říká ergonom. „Když se švadlena střihne do prstu, sejde se kvůli jejím dvěma stehům vyšetřovací komise. Ale to, že ta samá švadlena trpí chronickou bolestí v rameni, se komise nedozví. Švadlena se totiž bojí ztráty práce,“ popisuje Šoltys jeden z klasických případů a dodává, že mlčenlivost a nevědomost nemocných je jednou z brzd rozvoje ergonomie.

Lepší časy ergonomie přijdou

Ergonomie je sice obor, který se v Česku rozvíjí od 70. let minulého století, stát ho ale do minulého roku neregistroval v národní soustavě povolání. Byl to pouze jedno‑ až dvousemestrální předmět na některých vysokých školách. Od loňska ovšem vznikají certifikovaní specialisté na ergonomii, je jich nyní třicet a většina se zaměřuje na průmyslové podniky. Jednou z mála orientovaných na kancelář je zmiňovaná Šárka Daňková. „Málo je nás proto, že v průmyslu se dá zefektivnění díky změnám lépe vyčíslit, při práci s počítačem to jde hůř,“ říká ergonomka, která je původně architektka. Poukazuje na to, že moderní trendy v kancelářích odporují ergonomii a může v nich bez zdravotních problémů fungovat po určitou dobu jen mladý člověk.

Související