Plast dovnitř, olej ven. Firma mění odpad pro recyklaci v kontejneru

Nejdřív to jde trošku ztuha, pak už jako po másle. Dovnitř putuje plast, ven vyteče olej. Takový je zjednodušený princip fungování mobilního zařízení Optimus. Technologická linka umístěná v běžném přepravním kontejneru přeměňuje plastový odpad na olej. Ten se pak dá využít například jako palivo či k dalšímu zpracování.

„Potenciál našeho řešení je prakticky neomezený. Hlavně vzhledem k obrovské a stále rostoucí produkci plastů, které jsou recyklovány jen v řádu nižších desítek procent,“ říká Eduard Wipplinger, projektový manažer a člen představenstva společnosti Plastoil Europe, jež zařízení navrhla a zkonstruovala. Pracuje na něm už více než 10 let a byla za něj oceněna v soutěži Vodafone Nápad roku.

Technologie je zjednodušeně obráceným postupem, jaký je využíván pro výrobu polymerů či plastů z ropných frakcí. Zařízení dokáže po zahřátí oddělit z plastů lehké a těžší plynné složky a na konci procesu je opětovně pomocí kondenzace přeměňuje na kapalné uhlovodíky.

„Líbí se mi zpracování plastového odpadu jinak než skládkováním, chemické a termické cesty jdou správným směrem,“ hodnotí nápad Soňa Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.

Na světě se ročně vyrobí kolem 380 milionů tun plastů. Jen do moří se jich ročně dostane kolem osmi milionů tun, které tvoří až čtyři pětiny veškerého odpadu.

V samotném Česku skončí na skládkách téměř polovina komunálního odpadu, v zemích Evropské unie je to přitom pouze necelá čtvrtina.

„Přitom až čtyři pětiny komunálního odpadu vyvezeného v Česku na skládky má recyklační potenciál,“ je přesvědčena Soňa Jonášová.

Jeden modul s linkou v kontejneru zpracuje za den i tunu plastového odpadu. Zvládne poly­propyleny i polyetyleny, PET lahve ne.

Jeden kontejner zpracuje tunu denně

Projekt Optimus zpracovává část plastového odpadu: polyetyleny, polypropyleny a některé polystyreny. Linka tak nepracuje například s PET lahvemi. „S těmi si ale recyklační systém v Česku dokáže poradit,“ říká Eduard Wipplinger.

Zařízení dokáže přeměnit kilogram vytříděného plastu na litr oleje při spotřebě elektrické energie ve výši jedné kilowatthodiny. Jeden modul s linkou umístěnou v kontejneru zpracuje za den zhruba tunu odpadu.

Moduly mohou být instalovány v sestavách tak, aby se denní kapacita výrazně navýšila. „Taková řešení budou vhodná pro odpadové společnosti, města, sdružení obcí či regionální svazky,“ podotýká Eduard Wipplinger.

Plastový odpad musí být před vstupem na linku vytříděn a rozdrcen na kousky o velikosti jednoho až dvou centimetrů. Samotný proces zpracování plastového odpadu má téměř nulové emise a neprodukuje žádné toxické zbytky. Výsledný produkt, olej, je podle Wipplingera natolik kvalitní, že se v budoucnu bude využívat pro opětovnou výrobu plastů, včetně potravinářských obalů či zdravotnictví, které regulují přísná pravidla.

Ekonomika provozu modulárních „stavebnic“ Optimus do sebe podle Eduarda Wipplingera spojuje dva benefity: Nalezení využití pro odpad, který za současné situace představuje zátěž, a zároveň příjem z odbytu vzniklého oleje. Ve světě už podobná zařízení na zpracování plastů a přeměně na olej existují, například ve Velké Británii.

Zásadní inovací, kterou přinesl Plastoil Europe, je výrazné zmenšení celého procesu zpracování. „Již fungující provozy jsou mnohem rozsáhlejší než naše řešení. To se dá snadno převézt do stávajících areálů firem či obcí,“ vysvětluje Wipplinger. Při použití menších modulů zpracovávajících odpadní plasty, jež jsou hustěji rozesety po krajině, se také snižují náklady na dopravu.

Optimus zatím na zákazníka čeká

Vývoj zařízení Optimus nebyl jednoduchý, zpracování odpadů se v Evropské unii řídí řadou předpisů. „Povolovací procesy či jednání s úřady byly někdy frustrující, legislativa nás brzdila několik let, nicméně ledy se pohnuly a posouváme se k efektivní podobě recyklace,“ konstatuje Eduard Wipplinger. Kvůli covidové pandemii firma zatím nedokončila svoji první zakázku určenou pro Velkou Británii. Tam má směřovat 70 jednotek Optimus. „Zákazníci zatím stále čekají. Z důvodů okolností, které se odehrály minulý rok, jsme nabrali skluz u vývoje,“ přiznává. Cenu za jednu recyklační jednotku zatím Wipplinger nechce zveřejňovat. Vývoj celého řešení podle jeho slov přišel už na 120 milionů korun.

Výstupní olej potřebuje standardizaci

Podle Michala Pohořelého, předsedy České asociace pro pyrolýzu a zply­ňování a docenta z Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky, je technologický postup, který systém Optimus nabízí, jednou z cest, jak dostat plastový odpad do petrochemického průmyslu k dalšímu využití.

Rozvoj technologie v EU zatím brzdí legislativa. Chemické závody potřebují ke zpracování recyklátu standardizaci.

„Pyrolizní kondenzát neboli zjednodušeně olej, který v procesu vznikne, je meziproduktem a po určitých úpravách je možné ho dále zpracovat,“ vysvětluje Pohořelý. Pro širší použití v rafineriích, chemičkách či dalších odvětvích by olej měl projít procesem standardizace. Ta je důležitou podmínkou pro zpracování produktů například právě v chemičkách.

Zjednodušeně řečeno: na bránách chemických závodů se v cisternách měří parametry všech surovin, které směřují do výroby nebo i k jinému použití v rámci závodu.

„Chemička musí přesně vědět, co zpracovává nebo používá, a standardizace jí pak umožní rychlou analýzu konkrétní dodané látky,“ doplňuje Michal Pohořelý.

Start-up jako reakce na růst odpadu

Společnost Plastoil Europe je součástí české investiční skupiny Active Development Investments. Ta vlastní a provozuje teplárny či realizuje projekty v energetice, například stavby fotovoltaických elektráren, nebo zakládá startupové projekty.

V provozu má nyní například celkem 26 malých a středních tepláren. Obrat skupiny činil loni 1,5 mi­liardy korun.

Jedním ze startupových projektů byl i záměr na vybudování řešení Optimus už v roce 2010.

„Postupem času se ukázalo, že stávající metody recyklace, zejména té mechanické, mají omezené možnosti a spotřeba plastů nadále poroste,“ vysvětluje Eduard Wipplinger důvody zrodu projektu.