České firmy nemají dost vlastních špičkových produktů, proto nám okolní státy říkají, co pro ně máme vyrábět. Z tohoto stavu se ale musíme odpíchnout, myslí si majitel strojírenské firmy Wikov Martin Wichterle. Podle něj stát nemá podporovat budování dalších výrobních kapacit a zavádění robotů do továren, ale hlavně vývoj vlastních produktů v českých firmách. Bez toho se tuzemská ekonomika připravuje o hlavní část přidané hodnoty, která je nejvyšší na začátku procesu při vývoji výrobků a pak na druhé straně cyklu v marketingu a obchodu. "Třeba tužky od Koh-i-nooru přináší tomuto státu daleko více peněz, než kdyby tu byla například výroba iPhonu. Stejně nám firma, která jej vymyslela, bude dávat jen mzdu za výrobního dělníka," dodává Martin Wichterle.
Vnuk jednoho z nejznámějších českých vědců Otto Wichterleho se v jeho šlépějích nevydal. Místo toho v něm převládla byznysová část genetické výbavy a hned po revoluci začal podnikat. Nejdřív v geologii, kterou vystudoval, pak přešel do strojírenství. Vzkřísil starou rodinnou značku Wikov, jejíž základy položil v 19. století Wichterleho prapraděda. Vedle toho pak průmyslník vstoupil do skláren Bomma a Rückl. Loni se obrat jeho firem, které dodávají převodovky a ozubená kola do celého světa, vyšplhal na tři miliardy korun.
Podobně jako rodinnou značku chce Wichterle nyní postavit na nohy i celý český průmysl. Byl u založení Asociace českého průmyslového designu, které předsedá, je členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a zasazuje se o změnu směřování současné české ekonomiky.
Váš dědeček si při své práci vědce často vystačil s málem. První stroj na výrobu kontaktních čoček vyrobil ze stavebnice Merkur. Souhlasíte s často zmiňovaným tvrzením, že Česko do vědy a výzkumu nedostatečně investuje?
Podobně jako v celé řadě oblastí není největší problém v množství peněz, ale v jejich alokaci a užití. Do vědy u nás neteče zrovna málo financí, ale největší rezervy jsou právě v tom, do čeho je dáváme a jak tyto toky kontrolujeme. Česká věda by měla mít větší procentuální zastoupení aplikovaného výzkumu. Po komunistickém režimu jsme převzali Akademii věd a vysoké školy, které byly extrémně zaměřené na základní výzkum. Aplikovaná sféra se soustředila ve výzkumných ústavech, které byly součástí státních firem. Ty ale po revoluci neměly peníze na to, aby aplikovaný výzkum dál financovaly. Proto se postupně objevila hluboká brázda mezi základním výzkumem a průmyslovou sférou.
Co s tím?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později