Minulý týden zemřela manželce na covid-19 prateta. Bylo jí 72 let, jinak se ale těšila pevnému zdraví a stále pracovala. Klidně mohla žít dalších 20 let, ostatně její sestra, manželčina babička, loni oslavila třiadevadesáté narozeniny.

Takovou ztrátu nelze změřit, spočítat, v podstatě ani vyjádřit slovy. Podobně zmařených lidských životů jsou v Česku přitom už více než dvě desítky tisíc. V přepočtu na obyvatele jsme v tomto ohledu nejhorší na světě (pomineme-li miniaturní San Marino). Jak se to mohlo stát? A hlavně, jak se z toho poučit? Na obě tyto otázky se snažíme v aktuálním čísle Ekonomu odpovědět.

Čtení je to bolestné. Nejen kvůli tomu, že těch zničených lidských osudů je tolik. Především proto, že tuto tragédii jsme si do značné míry přivodili my sami. Je třeba naplno říct, že mnohé oběti covidu-19 mohly dnes žít, nebýt chyb chaotické vlády v čele s mikromanažerem Andrejem Babišem.

K tomu je ale zároveň nutné dodat podstatný dovětek. Neselhala jenom vláda, kterou ostatně mohou občané této země vyměnit v příštích volbách. Selhala také zkostnatělá státní správa a její proměna bude podstatně obtížnější. Co jiného by však mělo být ­impulzem k její reformě než blamáž posledního roku.

Pandemie koronaviru nepřinesla jen snadno viditelné ztráty na životech a ekonomice, ale i některé obtíž­něji postřehnutelné, o to však dramatičtější dopady. Z nich nejpodstatnější bude zřejmě vliv na mladou populaci, o němž jsme si povídali s expertem na vzdělávání Bohumilem Kartousem.

Přinášíme vám také další díl seriálu o historii ekonomiky a například i několik rad psychologů, které vám pomohou přežít ve zdraví lockdown.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související