Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainPandemie koronaviru zasadila firmě Bushman tvrdou ránu. Ze dne na den přišla značka outdoorového oblečení o tři čtvrtiny obratu. Navzdory tomu, že sama bojuje o přežití, dokázala firma během pár dnů do Česka dovézt z Číny desítky tisíc roušek a respirátorů, které buď rozdala, nebo prodala pouze za náklady. Jak říká zakladatel firmy Jindřich Melichar, kdyby měl na prodeji ochranných prostředků vydělat byť jedinou korunu, hanba by ho fackovala. Na krizi se podle něj prostě vydělávat nemá.
Jak se pandemie koronaviru dotkla vašeho byznysu?
Především jsme ze dne na den přišli o tři čtvrtiny příjmů, protože jsme museli zavřít kamenné prodejny. Samozřejmě nám funguje on-line prodej, který výrazně roste, ale tak velký výpadek příjmů nemůžete rychle nahradit, to je nemožné. Zároveň nám zůstaly režijní náklady a závazky z běžného obchodního styku. Za zboží, které jsme nakoupili s odloženou splatností, za služby, jež máme objednané. Když se něco takového stane ze dne na den a může to podle různých předpovědí trvat i tři měsíce, to abyste si vytrhal vlasy.
Je to vidět, při pohledu na váš účes.
Když to všechno začalo, měl jsem na hlavě afro… Ale vážně, pozitivní věc byla, že se nám do vyhlášení nouzového stavu povedlo dostat v pořádku do Česka 90 procent dodávek oblečení a doplňků od našich zahraničních partnerů. Uvázlo nám jen něco málo v Indii. Potíž je ale v tom, že jsme sice většinu zboží dostali do Česka, jenže jde o kolekci na jaro a léto, kterou teď stejně nemůžeme naplno prodávat. Zároveň se nám výrazně zkomplikovala situace při vzorování a výrobě zimní kolekce, která je objednaná a má se už vyrábět. Vůbec nevíme, jak to s ní dopadne, kdy a jakým tempem se rozběhne paralyzovaná výroba v Asii. Navíc nemůžeme vycestovat, abychom některé procesy urychlili na místě. Obrovská nejistota panuje i u nás. Naši franšízanti, kteří jsou odkázáni výhradně na kamenné prodejny, nám přestali platit, protože nemohou prodávat. Výrazně se omezil také náš prodej B2B partnerům, kteří jsou vyděšeni stejně jako my a hlídají si hotovost. Abych to shrnul, najednou se vše zastavilo a jediné, co běží jako předtím, jsou naše náklady. Samozřejmě v tom nejsme sami, totéž zažívají desítky tisíc dalších podnikatelů. Myslím, že hostinští, hoteliéři, dopravci, řemeslníci nebo kadeřnice jsou na tom s trháním vlasů podobně. Na ty všechny by se nemělo zapomínat. Nesmíme je hodit přes palubu, protože odvádějí pořádný kus kvalitní práce a jsou pro naši ekonomiku a vůbec celou společnost značně důležití.
Ohrožuje současná situace samotnou existenci firmy Bushman?
Pokud by trvala déle, třeba ty původně avizované tři měsíce, tak by to bylo opravdu na hraně. Tři měsíce ztrát a současně takřka nulová kompenzace škod, které vám vznikly, jsou prostě zásadní problém. Já ale věřím, že to všechno nakonec zvládneme, i když to asi bude hodně bolet. Tady musím dodat, že konkrétně pro nás je velmi podstatné, že při nás stojí naše banka, ČSOB, která nás v minulosti vždycky podržela a dělá to i teď. Kdyby nám nepomáhala, tak by se nám dýchalo o hodně hůř. Ukazuje se, že když máte dobrého partnera, tak i velkou krizi můžete přežít. Mají můj neskutečný respekt a poděkování.
Tři měsíce ztrát a současně takřka nulová kompenzace škod, které vám vznikly, jsou prostě zásadní problém.
Museli jste v důsledku pandemie propouštět nebo se k tomu chystáte?
Asi i to se nás dotkne, nejspíš budeme muset omezit personální náklady. Už jsme dočasně snížili mzdy, a ač velmi neradi, budeme možná nuceni i propouštět. Bohužel to k tomu patří, jestli chceme přežít, musíme pro to udělat maximum.
Zmínil jste, že škody, které vám vznikly v důsledku koronaviru, nebyly takřka vůbec kompenzovány. S pomocí státu směrem k podnikatelům tedy asi příliš spokojeni nejste?
My jsme žádali o podporu v rámci programu Covid II. Doufejme, že to vyjde. Dostali jsme i první příspěvek pro zaměstnance, kteří mají překážku v práci. Přesto mi přijde pomoc od státu nedostatečná. Naprosto chápu, že jsme se ocitli v situaci, která tu nikdy nenastala a je naprosto výjimečná. A každá vláda by se s ní musela porvat stejně jako ta současná. Nevím ale, proč nebylo na začátku ze strany vládních představitelů jasně řečeno: Obchodníci, řemeslníci, restauratéři, dopravci, vy všichni, kdo nemůžete dělat svou práci, a proto vám vzniknou velké škody, my vám na pokrytí alespoň části z nich přispějeme. V takovém případě by se nám všem najednou lépe dýchalo. My přece po státu nechceme, aby nám kompenzoval ušlý zisk. Chceme jen, aby nám pomohl napravit škody, které vznikly, protože nám zakázal provozovat naši činnost.
Velká část firem se navzdory tíživé situaci, v níž se najednou ocitla, snaží lidem pomáhat. Pokud vím, vy jste třeba darovali asi dva kilometry bavlněných látek na šití roušek a dovezli jste bez nároku na zisk i roušky a respirátory z Číny.
Když se nám ze dne na den zastavil byznys, mohli jsme sedět na zadku a bědovat. Nebo se pokusit vymyslet, co můžeme udělat pro sebe a co pro ostatní. Měli jsme na skladě bavlněný materiál určený na vzorování, který jsme v dané situaci mohli postrádat. Všude v Česku chyběly roušky, tak jsme ho prostě rozdali. To je naprosto normální a přirozené, a tak nevidím důvod se tím chlubit. Daleko větší jízda z kopce byla naše akce s dovozem roušek a respirátorů z Číny. Hned 15. března, den po zavření všech obchodů, nám naši dodavatelé v Číně volali a psali, jestli nám nemohou nějak pomoct. V jejich oblasti se vyrábějí roušky a respirátory, tak nám hned navrhli, že nás s výrobci zkontaktují. Okamžitě jsme rozhodili sítě mezi své partnery i státní instituce, jestli by náhodou nechtěli, abychom z Číny tyhle ochranné prostředky dovezli. Dopředu jsme řekli, že na tom nechceme mít ani korunu zisku, protože by nás hanba fackovala. Na krizi se podle nás prostě vydělávat nemá. Během 24 hodin jsme posbírali objednávky od bezmála osmdesáti subjektů. Největší adrenalin byl v tom, že jsme to na začátku všechno zaplatili ze svého. Z účtu, ze kterého nám každý den ubývaly kvůli pandemii a uzavření prodejen velké peníze, jsme vytáhli asi pět a půl milionu a poslali ho do Asie. Přičemž jsme naprosto netušili, jestli ty ochranné prostředky cestou třeba někdo nezabaví. Těch čtrnáct dní, než jsme je sem dostali, bylo hodně napínavých. Fakt velká jízda. Nakonec se to povedlo dopravit letecky do Bruselu a následně kamionem do Česka. Přivezli jsme 120 tisíc roušek a 90 tisíc respirátorů FFP2, dezinfekční gely jsou ještě na cestě. Roušky a respirátory za 700 tisíc korun jsme rozdali, zbytek prodali pouze za náklady a všechny nákupní dokumenty zveřejnili. Pro informaci, za jednu roušku jsme zaplatili 12 korun a respirátor 34 korun bez DPH. Hodně nás pak zarazilo, když jsme viděli, za kolik nakupuje úplně stejný materiál stát, navíc přes podivná s. r. o. Očekávali bychom lepší ceny, servis a obchodní vazby přímo na dodavatele, když v Číně máme protekci přes nadstandardní vztahy naší nejvyšší politické a obchodní reprezentace.
Přivezli jsme 120 tisíc roušek a 90 tisíc respirátorů FFP2, dezinfekční gely jsou ještě na cestě. Roušky a respirátory za 700 tisíc korun jsme rozdali, zbytek prodali pouze za náklady.
Co říkáte současnému uvolňování restriktivních opatření ze strany české vlády a způsobu, jakým k němu dochází? Mám na mysli třeba to, že původně mělo být v obchodech, které by se podle současného plánu měly otevřít 11. května, zakázáno zkoušet si oblečení. Což vláda vzápětí upravila...
Popravdě nevím, co si o některých opatřeních vlády mám myslet. Nejprve jsme čekali, že se vše uvolní po Velikonocích, a když nám řekli, že se obchodní centra otevřou až 8. června, tak jsem myslel, že to je jen blbý sen. Mít zavřené obchody celou jarní sezonu a část letní je v podstatě likvidační. Nechápal jsem přitom proč, když v nákupních centrech jsou otevřené supermarkety, kde se normálně prodává oblečení, boty nebo třeba knížky. To nikomu nevadí, ale vadí specializované obchody, kde se prodává jen oblečení, jenom boty či pouze knihy. To prostě nedává smysl. Pak tedy přišlo rozvolňování a oznámení, že od 11. května budeme moci otevřít obchody. To je velký posun, ale opravdu nerozumím tomu původnímu záměru, proč by si naši zákazníci nesměli zkoušet oblečení. Vedlo by to jedině k tomu, že by si zákazník vzal oblečení, vyzkoušel si ho doma a druhý den nám ho přinesl, že mu nesedí. Jaký by v tom byl rozdíl? Bylo by opravdu dobré, kdyby se nad jednotlivými omezeními vláda více zamýšlela do detailu a nedělala je šmahem pera od stolu. Může se třeba s někým od fochu poradit.
Další věc je, jak se vůbec bude vyvíjet poptávka lidí, kolik jich bude do vašich obchodů chodit.
No jasně. Naprosto netušíme, jak budou lidé ochotni nakupovat a vůbec chodit do nákupních center, když budou extrémně vystrašení a budou se bát, že právě obchodní centra jsou tím nejlepším místem, kde se mohou nakazit. Takže je velká otázka, jak byznys dál poběží. Skoro bych řekl, že by si stát měl v blízké budoucnosti domácí spotřeby více vážit a podporovat ji, protože na všespásný export budeme muset jaksi zapomenout. V této souvislosti se obávám toho, jestli ČNB nedostane další šílený nápad na oslabení koruny, která toho má už stejně dost a je tak slabá, že nikdo neví proč.
Za předpokladu, že Bushman všechny tyhle útrapy přežije, jak se podle vás koronavirus dotkne samotné povahy vašeho byznysu? Budete třeba klást větší důraz na práci z domova? Na on-line prodej?
Část zaměstnanců by asi mohla více pracovat z domova, přiznám se ale, že já osobně velkým zastáncem home officu nejsem. Nejsme korporát, a pokud nemůžeme úzce komunikovat, tak výkonnost jednotlivých týmů ve firmě klesá. Proto dávám přednost práci v kolektivu. Pokud jde o on-line prodej, před koronavirem nám dělal asi čtvrtinu tržeb. Teď to samozřejmě roste a myslím si, že je reálné, aby jeho podíl během jednoho roku vyrostl někam okolo 50 procent. Budoucnost má určitě on-line a jeho propojování s kamennými prodejnami.
Stát by si měl v blízké budoucnosti domácí spotřeby více vážit a podporovat ji, protože na všespásný export budeme muset jaksi zapomenout.
Naprostou většinu výroby máte v Asii. Neuvažujete po současných zkušenostech, že byste alespoň její část stáhli zpět?
Představa, že se podaří přenést výrobu zpět do Česka, Německa nebo třeba Polska, je nereálná. My vyrábíme především z bavlny a potřebujeme vyrábět tam, kde se zpracovává, a to je hlavně Asie. Jsou tam moderní technologie, je tam koncentrovaný textilní a oděvní průmysl a představa, že najednou v Česku nebo okolních státech vzniknou firmy, které by těm asijským mohly konkurovat, je nesmyslná. Stejně tak je nereálná i představa, že se holky po základce půjdou učit švadlenkami. Určitě by do Česka šla přesunout výroba ochranných zdravotnických pomůcek, ale přesouvat sem celou textilní a oděvní výrobu prostě už nejde, pokud se tedy nespustí nějaká nová železná opona. Chtěl bych v téhle souvislosti zdůraznit ještě jednu věc, protože si myslím, že si ji málo lidí uvědomuje. Tím, že vyrábíme v Asii, tak dáváme tamním lidem práci a umožňujeme jim žít možná aspoň trochu důstojný život ve své zemi, aby se nemuseli za obživou vydávat jinam.
Není přesun textilní výroby zpět do Česka nesmyslný už z toho důvodu, že nám již chybí know-how? Že prostě neumíme to, co třeba dokážou v Číně?
Přesně tak to je. V Asii jsou nyní technologie, které nikde jinde na světě nenajdete. Tady bych rád zdůraznil, že my nevyrábíme jen v Číně, ale také v Indii, Bangladéši, ale třeba i ve Vietnamu, v Kambodži, a dokonce v Jižní Africe. Faktem je, že Česká republika byla svého času velmoc ve výrobě materiálů a oděvů, my sami jsme v prvních letech po založení značky nakupovali od českých producentů a šili ve vlastních nebo cizích českých provozech. Jenže tohle počátkem 21. století postupně skončilo a my jsme se museli postupně přesunout přes Turecko dál do Asie. Z přesunu výroby jsme žádnou velkou radost neměli, nikoho netěší, že musí cestovat přes půlku světa. Protože my tam musíme navštěvovat provozy, abychom viděli výrobu a hlídali kvalitu. Pro naše lidi to opravdu není jednoduché, je to o obrovské zodpovědnosti a samostatnosti na místě. Tahle dovednost a portfolio kvalitních dodavatelů je ostatně naše rodinné stříbro.
Zakladatel společnosti Bushman Company. Podnikat začal v roce 1992, kdy založil společnost Banner, která se zabývala výrobou pracovních oděvů pro myslivce či rybáře. Po prodeji obchodního podílu se vydal na dvouletou cestu kolem světa. Po návratu společně s obchodními partnery založil v roce 1997 společnost Bushman, která se věnuje výrobě oblečení pro volný čas a outdoor.
Jak těžké bylo najít v Asii kvalitní partnery?
To bylo hodně těžké a často to byla metoda pokusu a omylu. Vybírali jsme samozřejmě podle vybavení továren a portfolia jejich výrobků. Nehledáme ale každý rok někoho jiného, máme partnery, se kterými děláme třeba 12 let. Začít s někým novým je vždycky riziko. Najít dobrého partnera bylo o to těžší, že oproti jiným značkám opravdu přísně kontrolujeme kvalitu výroby i produktů samotných. Za naprostou většinu našich věcí bych dal ruku do ohně. V jedné fabrice v Indii mi třeba říkali, že nejmenované nadnárodní firmě zvládnou za určitou dobu vyrobit na lince dva tisíce typově stejných kusů oblečení, zatímco nám za tu samou dobu jen osm set kusů. Protože máme tak vysoké nároky na kvalitu, že toho víc vyrobit nedokážou. Samozřejmě nevyrábíme v žádných garážových výrobnách nebo fabrikách, kde pracují děti nebo nejsou důstojné pracovní podmínky. Nejde pouze o to, že se v takových podnicích jen těžko hlídá kvalita, ale věřte nám, než abychom spolupracovali s takovým dodavatelem, to radši nebudeme vyrábět nic. S tím samozřejmě souvisí i to, že naše výrobky jsou dražší. Příčinou je také fakt, že děláme malosériovou výrobu v řádu tisíců kusů, kde jsou samozřejmě náklady na jeden kus mnohem vyšší, než když si jiné značky nechají vyrobit stovky tisíc až miliony kusů jednoho produktu a přitom je netrápí kvalita. A ještě jednu věc musím v této souvislosti zmínit: veškerý vývoj oblečení probíhá u nás v centrále, od návrhu přes výběr materiálu, vzorování až po střihy a kompletní výrobní dokumentaci. Naši dodavatelé, i když remcají, co to po nich vlastně zase chceme, tak se při lahvince přiznají, že jsou vlastně rádi, že máme takové nároky, protože jim tím držíme řemeslo. To potom potěší.
Říkal jste, že s řadou partnerů v Asii spolupracujete přes deset let. Jak moc se za tu dobu třeba v takové Číně zvedla cena práce?
Ta šla neuvěřitelně nahoru. V Číně proto dnes děláme jen doplňky a zboží, které je hodně náročné na výrobu, jako jsou těžké bundy, lepené švy a podobně. Běžnou, méně složitou výrobu máme hlavně v Indii a Bangladéši. Mimo jiné i kvůli tomu, že tam dělají skvělé bavlněné materiály a umí je zpracovat.
Setkali jste se tam třeba s tím, že by někdo okopíroval vaše výrobky?
No jasně, našli jsme naše věci, na kterých byly přidělané značky jiných firem. To nás samozřejmě štve, ale nic moc s tím nenaděláme. Párkrát jsme kvůli tomu ukončili spolupráci s výrobcem.
Jak velký podíl produkce prodáte v Česku a na Slovensku?
Slovensko tvoří asi 20 procent obratu oproti českému trhu. Je to dáno i tím, že tam máme daleko méně vlastních obchodů. Dodáváme ale i do jiných zemí, například Německa a Maďarska.
Teď asi není ta správná doba, ale uvažujete o větší expanzi do zahraničí?
Každá doba, i krize, s sebou nese příležitost. Až se situace trochu uklidní, chceme víc expandovat zejména prostřednictvím vlastního výkonného a reprezentativního e-shopu, proto jsme do něj v posledních měsících hodně investovali. Kamenné prodejny venku bychom otevírali pouze se spolehlivým lokálním partnerem.
Vaše značka je známá poměrně vyhraněnými politickými názory a jejich prezentací na svých výrobcích. Třeba známé tričko Peroutka byl gentleman nebo K Vaňkovi čelem… Proč to děláte? Nemyslíte, že vám to u některých potenciálních zákazníků může ublížit?
Bushman byl vždycky trochu rebelská značka, protože jsme od začátku dělali věci jinak. Ostatně i v australské angličtině to slovo označuje člověka, který žije po svém. Přes anglický název jsme ale ryze česká firma, nežijeme ve vakuu, žijeme a tvoříme v nějakém politickém prostředí, a když máme na něco názor a zároveň máme i vtipný nápad, jak ten názor prezentovat, tak to prostě uděláme. Možná tím občas někoho naštveme, to je asi pravda. Je nám to ale bližší než jen "chtít klid na práci" a mlčet.
Máte pocit, že ty poslední týdny pandemie vám osobně přinesly něco dobrého?
Každá krize přinese něco dobrého. Já jsem byl hodně příjemně překvapen pozitivní reakcí spousty lidí, kteří když šlo do tuhého, tak začali nezištně pomáhat a nestarali se jen o sebe. Je fajn vidět, že ještě něco dobrého v sobě tenhle národ má.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
