Sloupek Jana A. Nováka: Případ pájecího drátu

Začnu tohle povídání banalitou: Evropská unie je dobrá věc, jak díky myšlenkám, na kterých je postavená, tak díky praktickým dopadům od záruky svobody a míru až po obrovský prostor volného pohybu lidí i věcí. Není přece těžké to vidět, ale v Česku s tím má mnoho lidí problém. Ne vždy za tím musí být zlý úmysl, protože samotná unie občas jeví nepochopitelnou schopnost se v očích řadového občana shazovat.

To chce samozřejmě příklad a na jeden přímo ukázkový jsem narazil nedávno. Šel jsem si koupit pájecí drát, který je z olova a cínu a kutilové jím spojují drátky, aby jimi protekla elektřina. V obchodě jsem se ale dověděl, že mi ho nesmějí prodat. Tedy přesněji, smějí mi prodat jen ekologickou náhražku bez olova, která vyžaduje vyšší teplotu pájení, spoj bývá často nekvalitní a moc nevydrží. Klasický pájecí drát mohou koupit jen profesionálové vybavení alespoň živnostenským listem. Důvod? EU vyhlásila boj neekologickému olovu.

Nějaký živnostenský list mám, takže tenhle problém se mě netýkal − ale divné myšlenky zůstaly. To, že stačí třeba živnosťák kadeřnice, je spíš legrace kafkovského ražení, ale opravdu mohou amatérští kutilové zrnkem pájky poškodit životní prostředí více než autobaterie? A jde opravdu o ekologii, když táž EU prosadila zářivky s mnohem nebezpečnější rtutí?

Ale hlavně: opravdu se nákladní úředníci v Bruselu musí zabývat nesmysly znepříjemňujícími život, zatímco Evropa čelí skutečným problémům?