Babiš zkusí menšinovou vládu. Pro demokratické strany začala hra o to, komu dřív rupnou nervy

Týden po volbách předseda hnutí ANO Andrej Babiš vypadá jako kůl v plotě. Většina stran s ním nechce vládnout (ODS, piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), respektive s ním chtějí vládnout jen ty, které zase nechce on (SPD, nejspíše i KSČM).

"Teď je na řadě Andrej Babiš, musí předvést, zda je schopen sestavit vládu. Pokud toho není schopen, tak vrátí svoje pověření," prohlásil celkem spokojeně předseda druhé nejsilnější strany ODS Petr Fiala, který si zároveň myslí na křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Babiš jako by ho vyslyšel. Rozhodl se, že zkusí sestavit vládu menšinovou z ministrů za ANO a nestranických odborníků. "Pokud jsme byli všude odmítnuti, tak zkusíme menšinovou vládu," řekl serveru iDnes.cz.

Babiš dobře ví, že čas hraje v jeho prospěch. Demokratické strany naopak vyčkáváním mohou spíše ztratit.

Válka nervů

Šéf ANO má na své straně mocný trumf – prezidenta Miloše Zemana. Ten ho příští týden sestavením vlády pověří. Nedal mu přitom žádné omezující podmínky, koho by ve vládě nerad viděl. Prezident má navíc dva pokusy vybrat premiéra. Oba dva pravděpodobně připadnou Babišovi nebo jeho nominandovi. I proto, aby ANO nenominovalo svého prezidentského kandidáta či nepodpořilo někoho ze stávajících protikandidátů Zemana.

Na politické šachovnici se tak začala hrát válka nervů – kdo se první nechá Babišem přemluvit k vládě či alespoň podpoře menšinového kabinetu. Předseda ANO má celkem dost času, s první vládou může vládnout v demisi, přemlouvat dále jednotlivé strany či jejich probabišovská křídla a strašit tím, že se jinak opře o podporu SPD a KSČM.

Na druhé straně už situace není tak přehledná. Demokratické strany hrají mezi sebou vězňovo dilema známé z teorie her, kdy jsou hráči závislí nejen na svém rozhodnutí, ale i na dobrém odhadu rozhodnutí toho druhého.

Pokud všechny demokratické strany odepřou podporu Babišovi, budou jejich ztráty minimální. Pokud se k podpoře Babiše přihlásí postupně více z nich, následky porušení předvolebních slibů budou maximální. Demokratické strany ale sázejí na to, že Babišovi podlehne někdo jiný z demokratů – v té chvíli by na takové straně kromě vládní zodpovědnosti ulpěla i vina za spolupráci s Babišem, zbytek oponentů ANO by byl bez poskvrny.

Eso v rukávu Okamura

Jenže jak se uvádí i u klasického vězňova dilematu, málokdy bývá v reálném rozhodování situace takto jednoduchá.

Babiš hraje také už zmíněnou kartu extremistických sil. Tomio Okamura se do vlády přímo tlačí. Po jednání s ANO prohlásil, že se na spoustě věcí shodnou a že program lze prosazovat nejlépe, "jenom když jsme součástí vlády".

Demokratické strany si musí být jisté, že se po odmítnutí Babiše vydrží čtyři roky dívat na jeho vládu opřenou o SPD a KSČM, třeba s nahnědlým náměstkem pro imigraci na ministerstvu zahraničí a komunisty ve všech dozorčích radách státních podniků.

Okamura zároveň zjevně spěchá, aby se vláda dohodla co nejdříve, protože do 7. listopadu svou případnou prezidentskou kandidaturou může výrazně ztížit znovuzvolení Miloše Zemana.

Strakova akademie tak jako tak

Pro demokratické strany tedy v této chvíli není vůbec lehké odhadnout, jak ten druhý bude jednat. Velkorysá nabídka Babiše pro ODS (změna EET či post premiéra) naznačila, že Babiš je ochoten k velkým ústupkům pro demokraty. Ale také je možné, že chtěl ukázat, kolik toho byl ochotný obětovat, než se z nouze opřel o okamurovce a komunisty.

Demokratické strany také vědí, že ať už bude mezičas jakkoliv dlouhý, tak tu premiérem, třeba i v demisi, bude právě Babiš. Jejich jednání tedy ANO ve vstupu do Strakovy akademie nezabrání.

Z Babišova angažmá ve vládě Bohuslava Sobotky také víme, že za jeho kauzy často výrazně více platí jeho oponenti než samotný Babiš. Není vůbec vyloučené, že zásadový postoj k ANO se demokratickým stranám v preferencích podpory příliš neprojeví a Babiš s nimi bude mít postupně čím dál snazší vyjednávání.

V neposlední řadě nikdo jiný ze současné politické scény není asi schopný tolik toho vytěžit z exekutivního vládnutí i bez důvěry sněmovny. Brutální byznysmen Babiš nepotřebuje ani tak prosazovat nové zákony, jako spíše mnohem více ovládnout klíčové posty ve státní správě.

Odchod ze sálu?

Je samozřejmě možné, že demokratické strany dosáhnou svého: buď Babiš nebude schopen sestavit vládu s většinovou podporou, nebo s ním bude spolupracovat někdo jiný z demokratického tábora a zbytek si oddechne.

Ale protože bez ANO není možné kabinet sestavit a předčasné volby jsou vyloučené, je tu možná taky menšinová vláda opřená o extremisty nebo postupný rozval některých z nyní zásadových stran.

V té chvíli se už nezdá tak zrádcovská možnost dohody více demokratických partají na odchodu ze sálu při hlasování o důvěře vládě, pokud by se Babiš zavázal k pojistkám garantujícím prounijní a demokratickou politiku země.

Do tohoto bodu ale zjevně demokratické strany ještě ve svém rozmýšlení strategie nedospěly.