Aktuální číslo časopisu Ekonom
Modré zóny změnily život obyvatelům a návštěvníkům Prahy stejně jako desetitisícům lidí, kteří do hlavního města jezdí za prací. Za posledních deset let se rozrostly v podstatě do celého širšího centra metropole, v nichž se tak v současnosti parkuje jen za peníze. A budou se rozšiřovat dál.
Zóny placeného stání mají primárně chránit parkovací místa pro místní obyvatele a omezovat dopravu v centru města. Tento účel do značné míry plní, ale ne všude, protože v některých čtvrtích je po jejich zřízení těžké zaparkovat i pro rezidenty. Mimo jiné proto, že parkovací karta za 1200 korun ročně ještě nezaručuje místo k stání.
Navíc si městské části do značné míry samy určují, jak chtějí parkování zpoplatnit, takže zavádění zón v uplynulých deseti letech vyústilo ve zmatek, v němž se laik jen těžko vyzná.
Celé to vzniklo pod tlakem městských částí Praha 1, 2 a 3, říká někdejší radní pro dopravu Jiří Nouza z TOP 09.
Existuje zbytečně mnoho různých zón, jejichž pravidla se navíc v jednotlivých městských částech liší. Parkovací karty platí vždy jen v jednom městském obvodu a jsou dražší než v řadě měst západní Evropy. Nedostatek záchytných parkovišť přetěžuje oblasti za hranicemi modrých zón, kde parkují tisíce mimopražských aut.
Pražskému magistrátu se zatím nepodařilo systém sjednotit. Chystá se k tomu v příštím roce, ale některé místní radnice už nyní tvrdí, že budou trvat na vlastních pravidlech. Záchytná parkoviště jsou navíc stále v nedohlednu.
Výraznější změny komplikuje i fakt, že se z parkování stal byznys za stovky milionů, z něhož těží magistrát, městské části i řada soukromých firem.
V mrazivém čtvrtečním ránu projíždí ulicí Josého Martího v pražské Liboci jedno auto za druhým. Většina z nich má registrační značku Středočeského kraje. Jedou pomalu, jejich řidiči vyhlížejí, kde by mohli zaparkovat. Někteří zastaví a čekají, jestli se neuvolní místo, celá ulice je ale přeplněná. Auta stojí prakticky všude, i na přechodu nebo na trávníku. "Jezdím do Prahy několikrát týdně a je to katastrofa," říká dvaačtyřicetiletý muž, který se představil jako Honza. "Čtyřicet korun za hodinu v zóně je moc. Jel bych vlakem, ale nemám kde nechat auto, u nás není odstavné parkoviště," dodává.
Liboc je první čtvrtí Prahy 6 na cestě do centra, kde nejsou parkovací zóny. Na tramvajovou zastávku do středu města je odtud pár kroků. Proto se zde po zavedení zón placeného stání v několika pražských obvodech snaží každé ráno zaparkovat tisíce lidí, kteří do metropole jezdí autem a nechtějí nebo nemohou za parkování v zónách zaplatit několik set korun denně.
Levnější je parkoviště v Tobrucké ulici na sídlišti Červený Vrch, vzdálené asi dva kilometry směrem do centra. To se mát stát jedním z řady záchytných parkovišť pro mimopražské, ale značky se symbolem P+R (zaparkuj a jeď) navádějící řidiče z Evropské třídy jsou kvůli odporu místních obyvatel zatím přeškrtnuté oranžovou páskou. Přesto zde panuje čilý provoz. Plochu si od města pronajímá podnikatel, který za hodinu účtuje deset korun. "Zaparkovat jinde moc nejde a taky pracuji nedaleko odsud," říká mladá žena, která právě vystoupila z auta. Veřejnou dopravou nejezdí, protože odpoledne vyzvedává děti ze školy a finančně je pro ni parkování v Tobrucké zatím únosné.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
