Arcisatanáš s kopytem? Kdepak, my ďáblové vypadáme normálně, říká Langer

Rozhovor jsme domlouvali dlouho, nakonec se posunul až na konec dubna. Termín jsme našli až poté, co se po třech týdnech v "díře" mimo jakékoliv spojení s okolním světem Ivan Langer vrátil zpět do Česka. S partou kamarádů se rozhodl přijmout extrémní výzvu americké řeky Colorado a sjet ji Grand Canyonem na raftu.

Jak říká, z nádherného setkání s přírodou, kdy si člověk otestuje sám sebe ve zcela jiném prostředí, se vrátil s pocitem, že divočina je férovější než civilizace. "Voda si vás vezme takovým způsobem, že bojujete o život. V první chvíli myslíte jen na to, jak přežít, a když přežijete, nejste schopni myslet," popisuje své čerstvé zážitky v rozhovoru pro Ekonom.

Když jste se snažil přežít, běžel vám v hlavě film o vlastním životě? Viděl jste i to, co jste udělal špatně?

Ne, ale výsledkem bylo, že si člověk uvědomil, co má v životě smysl a čím se nemá zabývat. Najednou se zjeví věci, které jste dřív neviděl, krystalicky čisté. Jasně mi z toho vyplynulo, že chci dělat to, co dává chléb, přináší radost a zanechává stopu. Život je jako řeka, když se bojíš, tak si tě vezme.

Co nového vám to prozradilo? Třeba že jste schopný riskovat život?

Ano. Ale spíš jsem se utvrdil v tom, že umím zvládat mezní situace, zachovat klid, soustředit se, podat maximální výkon.

To by ale asi měly být vlastnosti ministra. To jste o nich dřív nevěděl či je nevyužíval?

Určitě nejen ministra, ale i advokáta a kohokoliv jiného, kdo přichází do kontaktu s lidmi a přebírá za ně zodpovědnost. Přesvědčil jsem se, že mám obrovskou vnitřní sílu.

Odpočinul jste si. Čím může být Ivan Langer unaven? Životem?

Jsou věci, které mě unavují, ale mám z nich radost. Ale jestli mě něco zasahovalo v minulosti, tak to byla neuvěřitelná schopnost lidí vymýšlet strašidelné příběhy, až jsem si někdy připadal jako společenský psychiatr, kdy si do mě lidé vkládají svoje mindráky, příběhy a jejich externalizací léčí sami sebe.

Jak se vlastně žije se jménem Langer? Nemáte pocit, že byste měl "chodit kanály"?

Víte, málokomu se podaří prožít dva životy – fiktivní a reálný. Já si musel zvyknout na to, že virtualita přesahuje mnohdy meze mé představivosti. Určitě existuje spousta lidí, kteří mě v životě neviděli a myslí si o mně, že jsem arcisatanáš, který má v botě skryté kopyto, z nohavice mu čouhá ocas a růžky si nechal upilovat. Ale to žijí v tom klasickém pojetí ďábla. Jenže my ďáblové ve skutečnosti vypadáme úplně normálně.

Musel jsem si zvyknout na to, že jsou lidé, kteří mě mají rádi a kteří mě mají neradi. Někdy jméno pomáhá, někdy komplikuje. A víc u těch, kdo mě v životě reálně neviděli, nikdy se mnou nemluvili. Svůj úsudek ale dělají na základě toho, co četli, slyšeli nebo viděli někde jinde.

Poznávají vás ještě lidé na ulici?

Těšil jsem se, jak můj ksicht pomalu vymizí z paměti lidí. Vypadalo to docela dobře. Ale události loňského roku to znovu posílily, můj obličej se mnohým znovu připomenul. Pořád když si sednu do hospody, lidé pokukují, někteří počítají piva, která vypiji.

Těšil jsem se, až budu zcela svobodným člověkem. Nicméně svoboda není dána jen pracovním poměrem a tím, zda pracuji pro stát, nebo sám pro sebe. Tím, že se člověk dlouho pohyboval v politice, nebyl přizdisráč a šedá myš, nebál se říkat věci nahlas, třebaže byly kontroverzní, byl nepřehlédnutelný. Míra svobody, kterou nyní mám, je ještě limitována tím, co jsem dělal. Třebaže jsem už šestým rokem svobodný člověk.

Když vidíte stav dnešní společnosti, dokážete si přiznat, že za to můžete i vy s Topolánkem, Nečasem – vaše vlády, strana? Že jste aroganci moci povýšili nad slušnost a normálnost, že už pak lidem asi ani tolik nevadilo, že jste si vy, úředníci či některé firmy k něčemu pomohli, ale že to prostě zdeformovalo celou společnost a její myšlení?

Svůj díl odpovědnosti si člověk určitě uvědomuje. Objektivně si jej musí připustit, protože veřejně činný byl poměrně dlouhou dobu. Zároveň se ale paradoxně věci, které se v době, kdy jsme my byli u moci, jevily jako nepředstavitelné a nemožné, staly normou. Všudypřítomný střet zájmů se stal normou, stejně jako absence odpovědnosti za to, co děláte. Společnost a politika jsou objektivně v mnohem horším stavu, než byly.

* Co dnes primárně živí Ivana Langera?

* Jak vnímá současnou ODS?

* A jak probíhají jeho soudní spory?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom, které přináší velký rozhovor s Ivanem Langerem.

Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. Číslo je ke stažení také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.