Kdo je nemocný, nemá sedět za kniplem. Ale ani v kanceláři či za kasou

Dá se předpokládat, že v Česku se nyní najde přibližně deset milionů odborníků na leteckou dopravu a pracovní medicínu, kteří budou vědět naprosto přesně, kterých chyb se německý dopravce dopustil, co podcenil lékař a jaká opatření by měly letecké společnosti přijmout, aby se to neopakovalo.

Při vší úctě k hlasu lidu by ovšem bylo nejlepší nechat to na skutečných znalcích a nechtít po nich, aby byli se závěry v této záležitosti hotoví za týden.

Nicméně základní problém se netýká jen pilotů. Současná společnost klade na jednotlivce stále větší nároky a vytváří dojem, že každý musí být všestranně úspěšný, oblíbený, optimistický, asertivní a zdravý.

Mnoho papíru se popsalo o zneužívání neschopenek a o tom, že návštěvy lékařů by bylo třeba regulovat, ale problém je mnohdy opačný, čehož si člověk může všimnout v jakékoli tramvaji při každém chřipkovém období: lidé, kteří by zjevně měli ležet v posteli, hrdinně cestují do zaměstnání.

Mnohdy se přitom amatérsky léčí nesmyslnými kombinacemi léků. Běžní zaměstnanci se totiž bojí nepřijít do práce, protože by o ni mohli přijít. A v rámci politiky „maximálně zvyšovat produktivitu a osekat personální náklady“ je někde opravdu problém, když pár dnů chybí byť jen jediný člověk.

Marody ovšem přivážejí na pracoviště i luxusní limuzíny, protože se bojí vzít si neschopenku i mnohý manažer. Vždyť by tím podřízeným naznačil, že je jenom člověk, a on přitom musí všem soustavně ukazovat, jaký je nadčlověk. A co kdyby se náhodou ukázalo, že svět se točí i bez generálního ředitele zeměkoule?

Také je tu hypotéka a nějaký ten leasing; to pak může každá tisícikoruna chybět. A nezapomínejme na facebook – tam přece všichni musejí soustavně sdělovat, jací jsou úžasní, výkonní a důležití. Být marod, být sám, být nešťastný, to zkrátka není cool.

Jenže společnost, která se odvrací od nemocných, je sama vážně nemocná.