ECB spustila rotačky. Na tisku nových peněz má vydělat každý

Výsledky se dostavily okamžitě: euro propadlo na světovém měnovém trhu, do půl roku by mělo stát stejně jako dolar, což se stalo naposledy v roce 2002. A pokud někdo věří dlouhodobým prognózám, potom bychom v roce 2019 za jedno euro dostali 0,8 dolaru.

Dalším efektem nové politiky ECB je pak prudký pokles výnosů dluhopisů, které dokonce i v případě Itálie či Španělska sestoupily na historická minima. ECB prohlásila, že je ochotná do programu zařadit i dluhopisy se záporným výnosem (například za dluhy Německa jsou investoři ochotni platit tím, že si je mohou koupit, protože u této země jsou si jisti, že peníze dostanou zpátky).

Se ztrátou se aktuálně prodávají dluhopisy pěti zemí. Jenže - program ECB dál tlačí jejich cenu vzhůru (a výnosy dolů), a pokud budou vynášet méně, než činí depozitní sazba ECB (momentálně minus 0,2 procenta), vypadnou z programu ty nejlepší a nejlépe ceněné akcie. Nebo, a to je druhá varianta, již analytici předpokládají, bude muset centrální banka posunout sazby dál do záporného pásma.

Rekordy trhají i evropské akciové trhy. Především akcie s pevnou dividendou výrazně posílily, oproti ztrácejícím výnosům dluhopisů jsou zajímavé i pro ultrakonzervativní investory.

Okamžité dopady jsou jasně viditelné. Jiná věc je, zda se ECB podaří dosáhnout toho, co chce, tedy podpořit úvěrování podnikům i spotřebitelům, rozproudit ekonomiku a s ní dosáhnout i hlavního cíle ECB, tedy růstu cen zpátky k dvouprocentní hranici (zatím inflace v eurozóně stoupla z minus 0,6 procenta na minus 0,3 procenta, což není úplně oslnivý výsledek, byť je za ním hlavně propad cen ropy, který centrální banka ovlivnit skutečně nemůže). Jenže je otázka, jestli se jí to skutečně podaří.

Ekonomové tvrdí, že krize změnila mentalitu lidí: Milton Friedman kdysi tvrdil, že když jdou ceny akcií, nemovitostí a dalších aktiv vzhůru, lidé utrácejí více, protože se cítí být bohatší (a táhnou ceny vzhůru). Teď prý podle ekonomů nic takového nedělají, protože růstu cen aktiv nevěří. A utrácejí minimálně, takže tlaky na inflaci jsou minimální.

Co vše se (ne)povede

Podle ECB nakonec na novém tisku peněz vydělá každý. Ekonomové z privátních bank jsou poněkud skeptičtější. Jejich námitky se dají shrnout do následujících bodů:

Za prvé, pokles výnosů cen dluhopisů bude mít vliv na soukromé penzijní připojištění, respektive na investice penzijních fondů. Pokud budou dluhopisy zlevňovat, znamená to, že konzervativní a stabilně výnosné investice do fondů prostě skončí v minusu.

Za druhé, politika ECB sice snižuje výnosy (a tím i cenu dluhu pro řadu zemí eura), ale také zvyšuje nejistotu. Nakolik nízký výnos dluhopisů Itálie odpovídá její ekonomické kondici? A co se stane, až ECB přestane na trh pumpovat nová eura?

Tisk peněz také žene cenu akcií i dalších aktiv (například nemovitostí) vzhůru. Po jeho skončení může nastat "korekce", což znamená prudký pokles cen. Dopad na investice i na soukromý majetek lze jednoduše předpovědět.

Za třetí, na nové politice ECB (stejně jako na stejné politice Fedu) nejvíce vydělají bohatí, což zvýší napětí ve společnosti.

A konečně za čtvrté, pokles kurzu eura vůči dolaru by se za normálních okolností jmenoval měnová válka. Že nejde o nejlepší politiku, je nasnadě. A protože se o něco takového dlouhodobě snaží všechny centrální banky (včetně ČNB), kdo nakonec vyhraje? A co se stane, když válka skončí? Švýcarská centrální banka ukázala, co se stane, když země zavede a po nějakém čase náhle opustí fixní režim.

Draghiho naděje neumírá

Šéf ECB Mario Draghi nedávno řekl, že makrodata z ekonomiky eurozóny naznačují, že začíná trvale udržitelné oživení ekonomiky, zlepšuje se poptávka spotřebitelů a roste důvěra firem.

Ekonomové se naopak shodují v tom, že jediné, co nová politika ECB skutečně přináší, je další čas. Čas na to, aby země mohly konečně spustit strukturální reformy na trhu práce, důchodového a možná i zdravotního systému. A také zjednodušení vzájemného mezinárodního obchodu včetně přijetí transatlantické dohody.

Pesimisté ovšem dodávají, že bez krize se žádný pokrok neudělá. Bez nové, další krize. Protože ta stará pomohla jen k polovičatému řešení.